darkrobyk

Klasické průměrné béčko, na které netřeba dštít síru. Rozhodně nesrovnávat s Ptáky, kde Hitchcock mistrně převedl na plátno povídku od D. Du Maurier, kde není vůbec jasné, co se stalo a proč ptáci útočí na lidi. Tento film má známý motiv šíleného vědce, který chce pomoci lidstvu, jenže se mu výzkum vymkne. Oceňuji, že ve většině záběrů jsou skutečné živé vrány, nikoliv pixelové, s nimiž se zde šetřilo především na hromadné scény. Samozřejmě kdo by chtěl rozklované oběti od začátku až do konce, bude zklamán, dokonce ani na gore nedojde. Jistým civilním pojetím působí naopak film věrohodněji. Jen bych vytknul mylnou informaci, že vrány jsou samotářské - snad jen v době hnízdění, jinak se spolčují do hejn. Jsou skutečně velmi inteligentní. Před několika lety byl mj. zaznamenán případ v Japonsku, kdy vrány nosily ořechy na přechod pro chodce, aby je auta rozlouskla. Když měli chodci zelenou, vrány se vrhly pro ořechy. Pokud některý nebyl přejetý, posunuly ho o kousek, aby byla větší šance. Film jsem viděl včera večer a dnes ráno jsem pozoroval naproti autobusové zastávce cca dvacet vran. Neměl jsem z toho úplně dobrý pocit...

-Krysy si po deseti letech na jed zvykly, a dokonce se začaly vyvíjet k lepšímu  a byly častěji březí. Vědci si naivně mysleli, že podobně to půjde u člověka.- Typický japonský bizár, kde herci záměrně přehrávají jako na divadle a ještě více. Ohledně obsahu bych jen upřesnil, že není těhotná Miyuki, nýbrž žena jejího bratra, který ale nejspíš jejím bratrem není. Ano, trochu jako z Cimrmana. Snímek od začátku směřuje k poslední čtvrtině a lze jen litovat, že nedostala větší prostor. Mutace a souboj ve výtahu jsou ukázkou poctivých mechanických efektů, žádné pixely, a dají vzpomenout např. na filmy B. Yuzny, Mouchu, Věc či v závěru Vetřelce. Rozkošný masomlejn musí potěšit všechny žánrové fanoušky. A mimochodem Sonezaki má během transformace oči tři...

Další z filmů, u nichž je dobré nevědět vůbec nic, a objevovat vše společně s hlavní postavou. Chris je zmatený, netuší, co se sním stalo ani co se s ním děje. Po celém domě, z něhož není úniku, nachází vzkazy psané vlastní rukou, jak se má chovat. Ty mu klidu rozhodně nepřidají, jelikož jde vesměs o samá varování. Společně s divákem dostává více a více indicií, aby pochopil, o co tu vlastně jde. Počáteční ticho a melancholická hudba v dáli se postupně mění v temné a žalostné smyčce. V momentě, kdy si promítá film, jsem měl představu, co se s Chrisem děje. Ale nakonec bylo vše jinak, i když úplně od pravdy jsem nebyl. Pointa velmi dobrá a dala celému snímku smysl. Minimalistický a v téměř dvou třetinách komorní horor rozhodně ne pro každého. Svým způsobem napínavý film pro menšinové publikum.

Zdejší obsah je zcela mimo mísu, páč o žádné mimozemšťany tu nejde. Jde o specifický gen, který má lidstvo posunout vývojově výše, ale ne každý ho v sobě dokáže aktivovat. Jinak o filmu je lepší nevědět vůbec nic, jelikož po většinu doby je dán obrovský prostor divákově fantazii, představivosti a jeho domněnkám. N. Rapaceová je naprosto skvělá a dokáže sama utáhnout většinu filmu. Ze známých jmen mě potěšili především P. Stormare a L. Manvilleová. K navození napětí a stísněné atmosféry stačí tak málo - únos, labyrint větracích šachet a následně chodeb. Jen výkřiky ubožáků dávají tušit, jaké hrůzy se v zařízení odehrávají. Skvělé minimalistické sci-fi, které ukázkově spadá do kinematografie divné Kanady. Kdo má rád polopatické snímky, v nichž je vše vysvětleno a ukázáno, měl by se tomuhle kousku raději vyhnout. Já si užil napětí od momentu únosu až do úplného konce. Výborná hudba a barevné ladění.

Kdo zná předlohu, tak ví, byť cesta lodi není popsána tak, aby z toho byl dvouhodinový film, jak vše dopadne. Já jen očekával, zda půjde o prvoplánovou řezničinu, což by vzhledem k malému počtu členů posádky bylo asi rychlé, nebo konverzačku s občasným zákusem. Naštěstí je film někde uprostřed, a tak se sice povídá, ale nejsou to vyloženě bláboly, a také zakusuje. Pěkný šedomodrý vizuál, jak ho známe ze série Underworld, Van Helsinga a dalších kousků, je lehce prošpikován oranžovými světýlky a ve stínech ukrývá smrt. Hrabě je zde Nosferatu, co má blíže k stejnojmennému filmu s Maxem Schreckem. A nebojí se kříže! Občas napínavá scéna, nejvíce asi ta s Tobym v kajutě, ale jinak jakýsi neklid rezonuje celým snímkem. Dobro a Zlo. Upíři na slunci to mají za pár... Přirozeně lidé jsou v pasti s bytostí, proti níž nemají šanci. Jo, vetřelce můžete vystřelit do vesmíru, ale upíra? A protože loď není nijak velká, tak naháněčky v podpalubí postrádají smysl. Navíc upír se dokáže pohybovat nadsvětelnou rychlostí...skoro. Na rozdíl od brblalů jsem spokojený, protože sice by to bylo hezké jako stará hammerovka, jenže tyhle časy jsou dávno pryč, a tak by z toho byl leda kýč. Snad jen ty krysy, průvodkyně hraběte po Londýně, zmizet neměly, ale jinak dobré. 3,5*

Temný surrealistický příběh je zdánlivě jednoduchý - Henry je donucen oženit se s Mary, jelikož s ní má (asi) potomka, toho ale prý nemocnice odmítá vydat, dokud se nevezmou. Potomek vypadá jako E.T. - Mimozemšťan (ten ale v té době ještě nebyl natočen).  Mary s odůvodněním, že se jde vyspat k rodičům, odchází a již se nevrátí. Henry tak zůstává na opatrování sám s potomkem a spoustou snů a přeludů. Asi nejděsivější je rozbalování zavinovačky. Po většinu doby mi v hlavě rezonovala budoucí Lynchova Duna, jako by to byl příběh z jejího (v podání Lynche) světa. Skvělá černobílá kamera a práce se světlem. Hudební doprovod, sestávající se vesměs z ruchů je atmosférický. Jeden z těch snímků, co zkoušejí trpělivost diváka, než se mu odmění...

Zřejmě rychlovka od Franca má naprosto otřesný televizní look, po většinu času jde o nezáživné konverzační drama a hudba jsou převážně kakofonické zvuky tahající za uši. Melissa ztratila otce i matku a žije se strýcem a nevlastní starší sestrou. Do toho samozřejmě kuje pikle její teta s doktorem Orloffem. Ten se chce jednak pomstít určitým lidem, k čemuž využívá zhypnotizovanou Melissu, druhak se ji snaží připravit o rozum, stát se jejím opatrovníkem, a nakonec tak získat její dědictví. Vraždy žádná sláva, nahota se tentokrát smrskla na jedno koupání ve vaně a až samotné finále dostalo šťávu, jenže pozdě. I přes milosrdnou stopáž lze snímek doporučit jen naprostým zoufalcům, masochistům a skalním fanouškům Franca, co by od něj chtěli vidět vše bez ohledu na kvalitu.

Zdejší obsah je ke zcela jinému filmu, protože s povídkou od Poa má tenhle film společný jen název. Cesar Charon je manažerem divadla, v němž také vystupuje se svojí půvabnou ženou Madeleine. Pak se objeví tajemný vrah s kyselinou, který morduje Cesarovy přátele, co byli nebo jsou v jeho divadelní skupině. Vše ukazuje na Rene Marota, jenže ten už je deset let po smrti. Nebo že by nebyl? Vypadá to, jako pomsta ze záhrobí, ale začnou umírat i ti, co s dávnou věcí nemají nic společného. Jo a opičák tu je, ale jen jako divadelní role v kostýmu. Místy temnější detektivka, kdy nejstrašidelnější jsou Madeleiny sny, co připomenou italskou hororovou a giallo kinematografii. Směrem k závěru mrtvých přibývá, příběh dostane spád a dojde i na sekeru. Především pro žánrové fanoušky. Ten trpaslík byl na zabití!

I režisérův druhý počin je výborný! Irati je druhý největší smíšený (buky a jedle) les v Evropě. Zde je to jméno Lamie, bájné řecké bytosti, co byla zobrazována jako napůl žena a napůl had. Hlavním motivem je střet pohanství (je zde ještě neobvykle silně zakořeněno) a křesťanství, které jako nové náboženství nemá na růžích ustláno. Až - spoiler - s odchodem bohyně Mari nastupuje křesťanství v plné síle. Tak trochu připomínka Excalibru (odcházející Merlin představuje staré bohy), který byl o něco temnější a syrovější, avšak i zde se divák dočká sexu na pozadí plamenů a probodávání, propichování i podřezávání...jen na to očičko už nedošlo. A pak samozřejmě Tolkienova vize Lesa, který činností lidí trpí - zvuky, hlasy, třes a krvácející pařez. Skvělý vizuál (tomu by slušelo velké plátno). A v řadě symbolů a odkazů - Saturn požírající svého syna (F. Goya). Jen Eneko není Artuš, protože mnohou práci za něj musí udělat někdo jiný. Příběh, kde se zdá, že honba za pokladem je na prvním místě, avšak alespoň zde Eneko ukáže, co opravdu chce. Efektní je i příchod bouře, kdy nepadají jen kroupy. Za mne velká spokojenost - parádní fantasy.

Duchařiny až tak úplně nemusím, protože většinou nebývají příliš strašidelné. A pro tuhle to platí, má však zajímavou pointu, od jejíhož vyzrazení dostane film konečně trochu spád. Emiliano se snaží přijít na to, proč vídá v novém domě duchy, nebo zda jde o halucinace, které se mohou projevit při určitém poškození mozku. A jelikož měl před pár lety těžkou autonehodu, bylo by to logické. Už proto, že jeho žena ani dcerka duchy nevidí. Je tu ovšem jedno velké ale. Nevadí mi pomalé filmy, pokud jsou zajímavé, případně drží napětí. Tenhle není pomalý, nýbrž utahaný. Chvílemi se vleče nekonečně a to mě nebaví. Velmi dobrá kamera, solidní hudba a ucházející lekačky, kdy nedocházelo k výstřelům z děla, což kvituji. Celkově jde o průměr, na nějž se brzy zapomene...škoda.