tavvva

Seriál jsem si musel objednat přímo z Nového Zélandu. A po opětovném shlédnutí musím konstatovat, že některá stará díla mají prostě "duši". Jinými slovy to "něco", co v dnešních filmech a seriálech dost často chybí a o čem se někdo domnívá, že je to nahraditelné barokními efekty.

"Zlaté hovno" aneb zkouška efektů ... +5 hvězdiček za efekty, -3 hvězdičky za ducha postrádající sračku, která ty pětihvězdičkové efekty lepí k sobě ... byl jsem nucen se na to na návštěvě ze slušnosti dodívat až do konce a proud koncentrované nudy, která z obrazovky tryskala všemi směry, mě psychicky odrovnal až do večera následujícího dne. **************************************************************************************************************************************** Update ke dni 9.6.2010: -jelikož nerad filmům křivdím, rozhodl jsem se z mně nepochopitelných důvodů na tento film podívat ještě jednou ve zcela jiném duševním rozpoložení a s tím, že budu tento film od začátku brát jako akční komedii ... a nějak to zafungovalo ... u těch nereálných scének jsem se vlastně docela dobře zasmál tomu, jak je to nepovedené a nějakým zázrakem jsem se tentokrát až tak moc nenudil ... navíc ta malebnost těch scének je fakt ještě minimálně na jednu hvězdičku navíc, takže sečteno podtrženo je to 5-3+1=3 **************************************************************************************************************************************** Update ke dni 29.7.2022: -odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil ... fakt 3* ne

Přesně takhle to dopadá, když se někdo opováží dotknout nedotknutelného. Zoufalý pokus vyždímat z původně velmi kvalitní myšlenky co se dá. Spíše to ale bylo ždímání peněženek diváckých obětí, které zaplatily za vstupné v kině. Co se myšlenky týče, tak už bohužel asi nebylo moc co ždímat, takže musela být polovina filmu vyplněna "jiným filmem" se zcela opačným žánrem ... teď jen nevím, jestli komedií a nebo spíše parodií. Kdyby to byla parodie od začátku až do konce, tak by to mohla být i zábava ... ale když si někdo nedokáže uvědomit jestli točí horror a nebo něco jiného, tak je to tak na ránu něčím tvrdým po hlavě ... prostě jsem se nedokázal mezi dvěma žánry dostatečně rychle přeorientovat ... člověk se prostě musí na určitý žánr naladit a to chvíli trvá ... film považuju za nevhodně poskládaný bastl ... kombinace herců tak nějak nevytvořila jednotný celek ... člověk měl pocit, že jsou všichni nahraditelní ... A jelikož byla Riplyová prakticky (a předvídatelně) nesmrtelná, tak chybělo filmu vlastně i napětí ... 2 z 5 dávám za některé vizuálně pěkné scénky a za tu trochu povedených džouků ... a podotýkám, že opravdu trochu. Asi si Žán vyndal z hlavy moc velkej kus mozku a znatelně mu ke zdárnému dokončení filmu chyběl. Kdyby Whedonův scénář vzal vážně a nerozhodl se ho pojmout jako "černou nadprůměrně násilnou komedii", mohl z toho být ještě trochu slušnej film ...

Mě příběh v dětství za srdce moc nechytal, ale čím jsem starší, tím větší zálibu v něm nacházím. Co ale považuju za totálně geniální je HUDBAAAAAA ... upe nejvíc si to zaslouží pánové Klaus Doldinger a Giorgio Moroder za kousek zvaný Bastian's Happy Flight.

Tento film zájem diváka nastartuje hned úvodní strhující scénkou se smečkou rozzuřených psů běžících městem, rozrážejících židle pouličních barů a vztekle vrčících na malou hrstku lidí, kteří tvoří na ulicích města dojem relativního liduprázdna. Opravdu se mi tehdy v kině tajil dech a nad hlavou se mi zjevil obláček s nápisem "WAAAAU". O hudební podbarvení psího funění a odrazů tlap od země se postaral decentně vrnící a lehce narezlý basový ARP dodávající úvodní scénce správně napjatou atmosféru a dynamičnost. Jako dokonalá se mi zdá i volba barev jednotlivých scén, která ve spojení s revoluční animační technikou vyvolávající dojem perspektivního promítání působí místy tak reálně, že se alespoň můj mozek při vtažení do děje nechal několikrát ošálit a vnímal obraz jako by byl skutečně natáčen kamerou. Scénka s odvážením raněných a mrtvých k vrtulníkům mně doslova vyrazila dech tím, jak dokonale je možné vyrobit v "kresleném" filmu dojem záře světel a lesku (např. lesk přikrývek mrtvých vojáků na nosítkách). To se nedá napsat, to se musí vidět. Vážnost celého děje je místy výrazně odlehčena komickými scénkami (scénka s tankem projíždějícím se po střechách aut doprovázená písní "Libanone, dobré ráno"; videokazeta s panem instalatérem "Hier kommt der Klempner 2"; video doprovázené písňí "Bombardoval jsem Bejrut"). Závěrečná scéna, která je skutečně točená kamerou však ukazuje takové detaily, které člověka doslova opaří a člověk to u titulků musí ještě chvíli rozdýchávat. Tento film mám ve své filmotéce ve škatulce pro TOP filmy, proto hodnotím bez váhání 5/5.

Jeden z mála filmů, u kterých si pamatuju režiséra. V průběhu sledování jsem si říkal, že se to motivem až trochu moc podobá sedmi statečným a po "vyžůžlení" roku natočení mi spadla čelist, protože jsem pochopil, že to musím říkat přesně naopak. Některé herecké výkony mi přišly sice až příliš hysterické, umělé a nepřirozené, ale abych si nekazil dojem ze zbytku filmu, tak jsem to přisoudil povaze Japonců a roku vzniku. O délce trvání filmu jsem věděl již předem a tak jsem si pro něj naplánoval vhodný den - tedy jsem nevnímal čas strávený koukáním na něj jako ztrátu. Sice znám spoustu lepších filmů, ale za hlavní považuju to, že jsem se i přes časovou rozkydlost filmu nenudil a film ve mně zanechal celkově dobrý dojem. V podstatě mě docela bavilo srovnávat ho s jeho americkým následníkem. S příhlédnutím k době vzniku filmu dávám hodnocení 4/5, protože jsem se na rozdíl od jiných vyspal dobře :)

Docela mě mrzí, že genialita tohoto seriálu zůstává lidmi nepochopena. Jsou filmy a seriály, které jsou o ničem, ale hrají si na to, že jsou o něčem, naproti tomu Gynekoligie 2 svou dějovou prázdnotu / kýčovitost dává okázale najevo - doslova na tom staví! Stejně tak staví na zcela dokonale zvolené skupině aktérů, kteří se vzájemně výborně doplňují, kteří s ukrutně vážnou tváří dokážou plácat šílené hovadiny a bez kterých by seriál zcela ztratil svůj specifický a nezapomenutelný charakter. Prostě nával absurdit / čtvrtníčkovské odrůdy superkameňáků / hrané stupidity - kombinace, která mi přijde vysoce zábavná a hlavně ve srovnání s tou haldou komerčního tuctového balastu, kterým se dnes vycpávají kina, výrazně originální. Pokud by snad někdo měl snahu tvrdit, že toto jsme už viděli v České sodě, tak si s ním dovolím nesouhlasit, připouštím jen, že je to sodou trochu načichlé. Dávám jednoznačně a bez váhání 5/5.