RickDeckard

Christopher Nolan nás zcela nekompromisně zavádí do svého (doslova) vysněného světa. Opět nám nenásilně a se samozřejmostí sobě vlastní podsouvá svůj životní styl a pohled na filmovou estetiku, ve kterých se téměř vše odehrává ve víru velkoměsta mezi mrakodrapy a drsní chlapi si jdou po krku v drahých oblecích a kravatě. Děj je stejně jako sny mnohovrstevnatý a je divákovi servírován zcela úmyslně tak, aby musel film plně vnímat a soustředit se na něj po celou stopáž, během níž režisér nedopřává divákovi jakýchkoliv odpočinkových scén, ve kterých by si mohl vydechnout. Po dlouhém vysvětlování a uvádění do pravidel hry, kde je radost a zároveň nutnost hltat každou větu, následuje samotné provedení akce, která se postupně odehrává na více a více frontách a divák je stále nevybíravěji emocionálně ždímán až do závěrečné katarze. Veškeré opulentní triky (zborcení snu, zpomalování času, stav beztíže) jsou zvládnuté na jedničku a především jsou navýsost organickou součástí vyprávěného příběhu, nikdy nepůsobí prvoplánově či samoúčelně, naopak jsou logickým důsledkem zvratů v ději. Všichni herci podávají nadstandardní výkony a je příjemné vidět, že Inception není jen o Leonardu DiCapriovi, nýbrž perfektně vybalancovanou týmovkou, ve které má snad každá z hlavních postav své nezastupitelné místo a alespoň jednu scénu, kterou si urve výhradně pro sebe. Pocit dokonalosti konečně umocňuje i hudba Hanse Zimmera, jež obdivuhodně souzní s ostatními zvuky ve filmu a dodává mu tím neuvěřitelně našlapané tempo. Nenapadá mě v současnosti jiný filmový tvůrce, který by mě (opakovaně !!! – Dokonalý trik a Temný rytíř) donutil o svých filmem dlouze přemýšlet a především by ve mně vzbudil touhu vidět film v rychlém sledu znovu jen proto, abych si mohl vychutnávat ty nejmenší detaily příběhu a pokoušel se s definitivní platností rozlousknout, jak to vlastně dopadlo. Za to, že ten poslední záběr netrval byť jen o pár vteřin déle, budu Nolana ještě hodně dlouho zbožňovat a nenávidět zároveň… 100%