Gazy

Při pohledu na vykolejené Pendolino se ve mně vzedmula národní hrdost...

Geniální zrůdnost, od které jsem ale jen stěží mohl odtrhnout oči. Nedokonalost brilantně vypilovaná k dokonalosti. Vedle Gartha Marenghiho by i Ed Wood vypadal jako nadějný tvůrce.

Komiksová týmovka ze stáje DC Comics. Děj se odehrává v 50. letech, takže možná překvapí poněkud staromódní vzezření některých hrdinů. Hodně se tu hraje na patriotismus a amerického ducha, který pomůže sjednotit celou superhrdinskou sebranku dohromady. Největším plusem je jednoznačně svižnost děje, atmosféra dané doby a také slušná porce času věnovaná většině postav. Na podobný animák, se tu taky prolévá až nečekaně velké množství krve. Každý komiksový fanda bude dozajista spokojen.

Asi proto, že jsem viděl nejdříve hraného Iron Mana, který samozřejmě kope úplně jinou ligu, jsem byl z animovaného předchůdce dosti zklamaný. Děj je až příliš naivní a Tony Stark ani trochu neoplývá kouzlem osobnosti. Když už železného muže v kresleném provedení, tak doporučuji sáhnout spíše po Ultimate Avengers.

Temný rytíř je z té sorty filmů, na které se jednoduše nezapomíná. I ten komu komiksy příliš nevoní, si tady bez sebemenší námahy příjde na své. Nový Batman totiž klame tělem, protože ani moc nepřipomíná komiksovou adaptaci, je mnohem vyspělejší, temnější, zahrává si s politickými tématy a nejvíce ze všeho na něj pasuje nálepka kriminálního dramatu. To mě, ale ze začátku notně vylekalo, postupem času jsem si ovšem zvykl na zvolený rytmus a věděl jsem, že mě Christopher Nolan znovu dostal. Jen stěží si pamatuji, že bych se u nějakého snímku tolik těšil na každý další záběr či dialog a film si absolutně užíval. Tíživou situaci v Gothamu, divák pociťuje stejně jako občané města, které sužuje panika a beznaděj. To má na svědomí kdo jiný, než maniakální Joker, který stupňuje svou krutovládu a plánuje stále rafinovanější pasti. Je to tedy vskutku vynikající, rozhodně ovšem ne naprosto bezchybné dílo, především by filmu slušela o něco delší stopáž, na pořádné prokreslení některých charakterů. Hned po tom co se na plátně ukázaly závěrečné titulky, mi bylo jasné, že jedno shlédnutí nestačí na to, aby si člověk vychutnal všechny precizní Nolanovy vychytávky, takže další návštěva kina na sebe nenechá dlouho čekat.

Tak konečně jsem dokoukal celou první sérii a slovo, které se mi dere do úst je - bravurní. In Treatment je americkou variací na izraelský seriál BeTipul. Celý koncept této podíváné je založen na dlouhých dialozích, a proto potěší spíše oko náročnějšího diváka. Hlavní postavou je psychoterapeut Dr. Paul Weston, který i přes své zaměstnání má sám velké osobní problémy. Gabriel Byrne je v hlavní roli opravdu vynikající a natolik přesvědčivý, že by mu člověk dokonce věřil, že má k úspěšné herecké kariéře otevřenou i psychologickou poradnu jako takový menší "vedlejšák". Každý díl představuje jeden všední den v týdnu a jiného pacienta, kromě pátku, kdy naopak samotný Paul usedá do pacientského křesla. Divák má možnost shlédnout celkem 9 týdnů. Postavy, které Dr. Weston léčí, okamžitě zaujmou a je neskutečně zajímavé sledovat jejich vývoj v průběhu terapie. Ne každá epizoda se ovšem odehrává za zdmi Paulovy ordinace, postupem času se nám odkrývá čím dál více ze soukromí hlavního hrdiny včetně příslušníků jeho rodiny. Těch 43 dílů je sice běh na dlouhou trať, ale rozhodně se vyplatí dorazit až do cíle. Jednoduše se jedná o jedinečný seriálový zážitek. V přípravách je navíc už druhá sezóna, těším se.

V některých zdejších komentářích bylo uváděno, že V pravé poledne je nudnou a nezáživnou záležitostí, proto jsem k filmu přistupoval s jistými rozpaky. Všechny obavy ze mě, ale vyprchaly už po několika minutách. Geniálně pojatý western, ve kterém se s blížící osudnou dvanáctou hodinou stupňuje napětí a atmosféra blížícího se nebezpečí. Přestřelka na konci je pak fenomenálním vyvrcholením, které zanechá hluboký dojem.

Výjimečný film, očekával jsem především soudní drama, ale k mému překvapení mi byl naservírován mnohem květnatější příběh, který chytí za srdce a jen tak nepustí. Třešničkou na dortu je pak oscarový výkon Gregory Pecka a skvostná hudba.

Z hlediska příběhu to rozhodně není nikterak komplikovaná podívaná, jenže Hitchcock je prostě mistr svého řemesla a jako vždy dokonale graduje napětí a jen velmi pozvolna odkrývá karty, postupem času spouští opravdu hutnou psychologickou partii a hlavní hrdinku Charlie staví do skutečně nezáviděníhodné pozice. Vše dohromady to vytváří vynikající filmový zážitek, takový, který umí vykouzlit jen Sir Alfred Hitchcock.

Elwood je věčný optimista a laskavost sama, prostě moc přijemný chlapík, kterých je jako šafránu. I přesto to všechno z něj jeho sestra není zrovna nadšená, vadí ji totiž jedna specifická věc a tou je obrovský imaginární bílý králík jménem Harvey, se kterým Elwood tráví každou možnou chvilku, což pro společenský život celé rodiny není dvakrát přínosné. Od toho se odvíjí celý příběh dál a je to vážně moc milá taškařice, podtržená jako vždy naprosto okouzlujícím Jamesem Stewartem v hlavní roli.