P.H.

Nádherné dialogy. Skarsgårdovi právě žralok urafnul ruku. Doktorka: "On krvácí!" :))

Tenhle snímek si pouštím už asi po dvacáté, a vždycky mám pocit, že bych si měl ovázat šátkem hubu, aby mi nepadala spodní čelist. Ve všech směrech bezchybné dílo. Juráčka znát nepotřebujete, abyste si tenhle film zamilovali. Jen se připravte na to, že pak budete muset milovat i Juráčka. A to není vždycky úplně snadné...

Už když jsem viděl Výlet, tak jsem si říkal, že Alice Nellis je jediným naším režisérem světového formátu (Formana nepočítám, to je spíš takový Kundera filmu). A jak vidno, nepletl jsem se. Při vší úctě ke všem Svěrákům a Hřebejkům, tahle dáma jim utekla o několik koňských délek...

K nakouknutí raději zde: http://www.timburtoncollective.com/multimedia.html

Těžko říct, jestli jsem byl zrovna nějak správně naladěn, ale pravda je taková, že závěrem téhle lahůdky jsem zcela neplánovaně uronil slzu... :)

Nádhera. Od začátku do konce... Jeden z mála snímků, kde je jakýkoli komentář zbytečný. Mimochodem, docela dovedu pochopit, že slavní "akademici" rozhodující o Oskarovi Lynche podezřívali, že si z nich dělá bohapustou srandu, a cenu mu nedali. Takhle krystalicky čistý a "přímý" (straight) film je u něj prostě... neuvěřitelný.

Nejsem typ, co slzí u filmů, jakkoli slzopudných. Ale u tohohle jsem brečel jak želva. Člověku je skoro líto použít zprofanované slovo genialita, ovšem zde nelze jinak. Obraz i hudba jsou natolik organicky protkané, že není možné představit si jedno bez druhého. Spousta současných skladatelů filmové hudby tvrdí, že nejlepší je ta, které si nevšimnete - a Morricone všechny tyhle pindaly elegantně usvědčuje ze lži. V žánru westernu je Tenkrát na západě tak výjimečný počin, že až z té škatulky vystupuje, a nechává všechny prostoduché kovbojky daleko za sebou. Skoro bych řekl, že je přímo popírá - dává nám nahlédnout hluboce intimní drama, kde pro patos není místo. Je jen lpění na osobní integritě (a -relativní - statečnosti). Sergio... děkuju.

Na první pohled možná "bez drajvu", ale na druhý a každý další se člověk do těch obrázků prostě musí zamilovat. Poprvé mi, coby ctiteli comicsové předlohy, vadilo skoro všechno - počínaje obsazením a konče řazením děje. A ejhle, po půl roce je všechno jinak. Doporučuji nezavrhovat bez opakovaných projekcí...

Zejména v posledních minutách filmu jsem se nemohl zbavit dojmu, že ze mě režisér dojí emoce za každou cenu. A to nemám rád...:( Ono obecně Trierovo filmy se tímhle (alepoň pro mě) vyznačují až nepříjemně často. na druhou stranu, třeba jsem kulturní barbar, a křivdím mu.:)