Soweek

Snyder si pod sebe vzal grupu maximálně nesympatických (ne)herců včele s příšernou Sophkou, aby natočil ještě o chlup horší novodobé Hvězdné války. Pokud hledáte odpočinkové sci-fi s jednoduchým příběhem, sáhněte prosím po Creatorovi nebo o něco starším, ale stále dobře fungujícím Valeriánovi a jeho tisíci planetách. Na první ligu již doufám Snyder může klidně zapomenout

Saltburn je jeden z těch filmů, o kterých se vyplatí nic si dopředu nezjišťovat, což jsem taky udělal ( nebo neudělal ). Znalost zápletky předem by mě asi nevedla k tak vysokému hodnocení, ale prodávám tak, jak jsem koupil. Saltburn je hlavně naprostým hereckým koncertem Barryho Keoghana, mojí oblíbené Rosamundy Pike a Richarda Granta. Způsob, jakým E. Fennellová míchá tvrdý britský koloniální humor s dramatem a černým humorem je k tomu naprosto fenomenální a pokud k tomu přidáte i neznalost zápletky, tak budete v některých pasážích velice překvapeni.

Na návrat Scotta jsem se hodně těšil, obzvlášť, když jsem se dozvěděl, že se vrací prakticky všechna jména z Wrightovo zpracování. Animovaná verze se bohužel ztrácí sama v sobě a v podstatě urputně nudí. I když to není naprostá blbost, musel jsem se nutit to vůbec dokoukat, protože to nemělo vůbec co říct. Sex Bob-omb neboli Beck se předvedl pouze s jednou velice krátkou písničkou a mé přání v celé album tak asi zůstane navždy zapovězené. Velká škoda.

Čekal jsem popravdě víc. Úsvit zaujme nesmírně krásnýma kulisama, ale z příběhu se dala udělat daleko lepší detektivka se skoro až noir zaměřením. Místo toho vyústění přijde už v půlce filmu a druhá půlka je spíš už takové nemastné neslané životní drama, které si filmaři mohli klidně odpustit.

1,5* Na spojení Woo + Kinnaman jsem se hodně těšila doufal jsem na návrat skvělé béčkové produkce ala Tváří v tvář. Jenže tohle se vyloženě nepovedlo. Ulice Texasu jsou v podstatě obývané jen gangy, běžný člověk neexistuje. Vraždy nikoho nezajímají, policie buď neexistuje nebo je nadstandardně tupá. Efekty jsou opravdu devadesátkové ve špatném smyslu slova a příběh a jednání postav je vyloženě k smíchu.

3,5* Francis Lawrence si natočil ke svým Hunger Games prequel ve stylu Star Wars, aneb jak se Snow z dobráka padouchem stal. Motiv je v podstatě celý sprostě okopírovaný z Hvězdných válek, kdy souhrou nešťastných událostí se z hrdiny stane takový Darth Vader. I tak to ale není špatná podívaná. Francis si drží kvalitu jeho filmů celé 2/3 třetiny. Závěr filmu je bohužel slabší.

3 hvězdy si tahle nízkobudgetovka zaslouží. Jednak za provokativní tematiku, jednak za pár skutečně povedených vtipů.

Za Nolanovo Magnum Opus bych to rozhodně nepovažoval a jde prostě vidět, že Nolanovo domácí půda je žánr sci-fi. Film je téměř bezchybně natočen a zahrán. Murphy bude asi navždy pamatován jako Peaky Fokin Blinder, ale Oppenheimer je přeci jen jeho životní role. Downey Jr. mě také velice mile překvapil. Celé toto mistrovské dílo se ale bohužel nevyhne tomu, že se občas přeci jen na ty hodinky podíváte, abyste zjistili, kolik že minut do konce chybí. Konverzačka je to totiž vskutku náročná a 180 min stopáž Vás prostě neudrží v sedle po celou dobu.

Podle mě zdárný příklad, jak udělat reality show.  Obsah z valné části dává smysl a je vyplněn hlavně hrami. Klasické reality pomlouvání druhých  a sdělení kdo si co o kom myslí je naštěstí upozaděno.

Hořká sonda do duše naprosto odevzdaného člověka v podání Rickyho. Zpočátku funguje jako komedie, v závěru možná až moc tlačí na pilu celkového odpuštění a akceptace reality. Neumím si moc představit, jak budou fungovat další dvě série, ale určitě mě neminou.