Mkqp

Děj mě nebavil, nicméně kdykoliv byli na obrazovce Ye-ji Seo, Jeong-se Oh a Chang-wan Kim, tak to mělo tu pravou šťávu, které bych se klidně uchlastal. Za tyto charaktery a super pohádky tam ty 3* jsem ochotný dát.

V polovině dropnuto, jelikož mě to netáhne a do dalších dílů se musím nutit. Navíc když ani po 4 měsících nejsem u konce, tak nemá smysl se přemáhat. Vyloženě špatné to není, jen to nemá žádnou jiskru. Jinak největší slabinou jsou místy vytvořené situace, které jsou teoreticky sice fajn, ale tak jak si s nimi poradili tvůrci, nakonec působily amatérsky a silně nelogicky. Slabý odvar Luthera.

Kamera je nejvíce kolenapodlamující prvek tohoto seroše. Opravdu umělecké záběry plné her s kompozicí a barvami, na které je radost pohledět. Na opačné straně pak stojí zápletka zpracovaná takovým způsobem, že pro Evropského diváka je těžce uchopitelná v pochopení jednání okolí. Korejská klasika v obviňování a linčování rodin vrahů natočená ryze jejich způsobem, což u mě znamená většinou drop nebo velké přemáháni, abych dokráčel do konce. Další věcí zkopávájící můj náhled jsou absolutně bezvýznamné informace, které schovávájí v mlze a snaží se s nimi šokovat, což se jim taky podaří, nicméně opačným směrem než zamýšlejí. Poté tu máme pár vyšperkovaných scén, u kterých jsem žasnul tím správným způsobem, s jakou grácií se jim podařilo udělat konverzace s dialogy intenzivní a hluboké. Bohužel však jen pár, zbytek je plný emotivních tlaků na diváka, citově nabitých frází a jednoduše řečeno patosu.

V podstatě je to po průměrný seriál. Případy ničím nevynikají a z šedého průměru téměř nevykouknou, vyšetřování a sledovačky jsou občas až přehnaně stupidní, dokonce ani postavy z počátku dostatečně nezaujmou, jelikož postrádájí pořádné charisma, nicméně i přesto dokáží s divákem natolik pracovat, že postupem času v něm svou nesmazatelnou stopu zanechají. V době kdy seriál pomalu mířil ke konci, začal mé pocity formovat do nových podob, které mě opravdu hodně bavily, ale pro moje neštěstí to bohužel nevydrželo dlouho, přičemž dojezd musel přijít s utlumovacími prášky, které mi zanechaly akorát tak hořkou pachuť v ústech. Škoda, že si neudělali vlastní konec a neutli vše před polovinou posledního dílu. Tento happy end podle mě seriálu akorát uškodil a odebral mu na vážnosti.

Spousta postav má obrovské charisma, choreografie akčních scén jsou vymazlené a celkově se na to hodně dobře kouká, ale těch nelogických a nesmyslných vyřešení mnoha situací je tolik, že musím jít s hodnocením hodně dolů. V tomto směru fungovaly Iris a Athena mnohem celistvěji. Je to škoda, protože mě to vážně hodně bavilo, nicméně to jak při přestřelkách je pomalu i papír vynikající štít a spousta dalších nesmyslů u kterých nechci spoilerovat, bylo bolestivé sledovat.

Vyšší hodnocení jen za tu skvělou komediální stránku.

Šin je talentovaný, ale nepopulární spisovatel novel, kterému se jednoho dne do domu nastěhuje pět záhadných žen. Ty přišli na něčí pozvání a každý měsíc mu platí milión jenů. Kdo je pozval a jakou mají roli? ■ Šin a jeho harém, tak by se dalo tohle uskupení popsat, protože téměř každá z těchto záhadných žen k Šinovi postupem času začne cítit něco víc. Nicméně se nenechte zmást, poněvadž příběh není založen na snaze si ho přetáhnout pro sebe a válčit proti ostatním nápadnicím. Každým přibývajícím dílem se naopak rozkrývá záhadný příběh a postupně se dovídáme víc a víc o minulosti každé z dívek a také to jakou roli mají v tomto příběhu. ■ Už to bude asi rok co mě nějaký seriál takhle pohltil. Do 10. dílu absolutní špička, Ten konec už mi sice tolik nesedl, ale i tak jsem pořád nad míru spokojený. Skvělá práce s postavami, jejich dialogy a timingem při postupování příběhu.

Překvapení se nekonalo. Korejské historické a zombíky moc nemusím, jenomže dohromady to pokoušelo mou zvědavost. Čekal jsem co z toho vzejde a ejhle takhle jsem se dlouho nenudil. Jednou za čas si člověk musí potvrdit, že něco opravdu není jeho šálek kávy.

Zajímavý námět, ale že by to byla mega pecka se zatím říct nedá. To jestli tak opravdu bude, ukáží až pokračování s koncem. Nicméně potenciál tam je vysoký. Škoda jen těch až moc Narutovských dialogů.

Seriál začíná, zápletka se rozjíždí a já uznale kývu hlavou, neboť mě to baví. Lidé mizí, matka jednoho pohřešovaného dítěte hraje skvěle, objevuje se tajemná holka a spolu s ní dalších mnoho otázek. Dokud byly tyto otázky, tak mě Stranger Things bavil, jenomže čím víc se blížil konec a čím víc jsme toho věděli, tak se můj dojem hroutil.