Mkqp

Budu se opakovat, ale tohle jsem opravdu nečekal. Místy mnohonásobně lepší než Anime a to hlavně něhou a upřímností ve spoustě obyčejných scén, které mě třikrát dojaly až k slzám. Už ani nevím kdy naposledy mě dokázal nějaký film či seriál rozplakat, nicméně tady se to povedlo tolikrát. Dále niterní pocity znázorněné neverbálním projevem Rinky byly přímo skvostné. Ve své roli působila velice vyspěle a vyzrále. Klidně bych věřil, že by s jiným tělem dokázala přesvědčivě zahrát 40. letou ženu. ■ Děj je odlišný snad pouze koncem, který jsem na rozdíl od Zízy snesl celkem v pohodě, takže やった. ■ Sice nemám co bych vyloženě vytknul, nicméně i tak váhám mezi 4-5*, přičemž se tentokrát přikloním k 5*. Jedná se bezesporu o povedenou adaptaci mangy a anime, což se často neděje, takže za to taky malé plus. Ještě se mi líbila práce střihu a efektů, které v ničem nepřekážely, naopak dělaly probíhající scény údernější (např. slowmotion). A počáteční intro či jak to mám nazvat bych označil za audiovizuální orgasmus xD.

Už od počátečních vteřin jsem byl naplno vtažen do mysteriózní atmosféry, která mě pustila až na konci filmu. Fascinovaný jsem byl nejen jí, ale hlavně uměleckou stránkou filmu. Vrah nebyl jediným kdo aranžoval oběti jako umělecké díla, i samotný režisér tak činil se svým filmem. Hra s obrazem a jeho barvami byla úžasná. Každý snímek byl jako z výstavy těch nejkrásnějších exponátů, v některých momentech morbidní, ale v jiných naopak tak krásné. Navíc ona záhadná studentka, jenž byla ztvárněna herečkou Takanaši Rin seděla do tohoto námětu na výbornou. Její děsivý výraz k ní natolik seděl, až se mi nechtělo věřit, že dokáže vyplodit, tak hřejivý úsměv a dokonce něžnou slzu, která bude působit přirozeně. Děj není nijak překombinovaný a neoplývá ani nikterak výraznou zápletkou, nicméně i přesto má co nabídnout. Nejvýraznější na celém filmu je asi poznávání oné studentky, která si s sebou nese hluboké šrámy z minulosti a každou minutou se nám otevírá jako studentovi, s nímž po vrahovi pátrá. Zrovna dneska mi tento filmek opravdu sednul.

Ani v těch nejdivočejších snech bych nečekal, že tohle bude jeden z nejhezčích korejských filmů, který jsem zatím viděl. Na první pohled se může zdát, že nenabízí téměř nic poutavého, nicméně ta niterní celistvost postav a herecké výkony jsou nad míru skvělé. No a ten omylem vytočený telefonát s bývalou partnerkou mě uzemnil. Ta citová zabarvenost hlasu a forma konverzace obou aktérů ... ach. Min-sik patří opravdu mezi korejskou hereckou elitu, což opět dokázal. Žádný fanmade herec, ale čistá kvalita.

Moc si v poetických filmech nelibuju ba naopak, ale toto mě pohltilo. Moje amygdala vrněla blahem i u tak emočně oploštělého filmu jakým je tento. Jeho smysl sice nechápu, jenže to, že jsem od něj nemohl odtrhnout oči a hltal jsem každý ždíbeček je nesporné plus. Zajímavé je propojení chátrající Fukušimy, znak pro jednu z největších lidských hrozeb dnešní doby (když nepočítám samotnou přírodu), a téměř vyhubenou populací ve filmu. Androidka Juko napříč galaxií doručuje lidem balíčky, které by si sice mohli nechat doručit domácími teleportéry za zlomek sekundy, nicméně si pár let klidně počkají, což je taky trošku zvláštní. Její rutinní život mi připomíná samotné japonce, kdy často obklopeni vnitřní samotou pracují jako roboti. Nicméně netuším, jestli to má nějkou spojitost. Jinak po audiovizuální stránce je to taky bomba. Ví někdo proč ve filmu celou dobu šeptají? Kdyžtak zprávy, díky ;)

Spousta opravdu úžasných záběrů, které mě nepřestaly fascinovat, jenomže to bylo jediné, co mě u filmu dokázalo držet.

Zabijácká délka pro takový film, jehož děj by se dal shrnout během pár vět, nicméně ony skvostné záběry ve mě ukotvily myšlenku, že při letošní návštěvě Japonska je Iya valley a hlavně vesnička Očiai priorita číslo 1 v tom co vidět.

Když jsem viděl, že to Dlubal hodnotí, tak jsem to musel vidět xD. Ne díky, toto asi v živote nebude pro mě. Místo toho aby mě ty holky aspoň trochu rajcovali, jsem se přistihl s nevěřícným smíchem a rukou plácající si místo o ptáka tak o čelo xD. Bože to je tak špatné xD.

Gůdfkljgfdbds ... agrhhh ... začátek je neskutečný námrd jak příběhově tak osobnostně. Kolotoč, který byl domácím učitelem rozehraný mě spolu s jeho hereckým projevem, nepřestal nutit tleskat. Jak já v duchu hulákal: "Bravo!". Nicméně jak čas plynul a díly ubíhaly, začal jsem sténat, protože mé nadšení mírně upadlo. Mým hlavním držákem se potom stali jednoznačně vévodící Rjúnosuke a Šó. Ti hereckým výkonem hravě zastínili všechny. Velký podíl na tom má i fakt, že jejich postavy jsou napsané velmi dobře. Delší dobu jsem neviděl tak skvěle propracovanou osobnost nalomeného člověka, jehož mysl se pod náporem mnoha událostí stala nestálou a jehož jednání se odráží od spousty komplexů z minulosti, jakou měl domácí učitel. ■ Váhal jsem mezi 4-5*, ale nakonec dávám 5. いいね!

Už je to delší doba, co jsem viděl originální námět, takže příběhy nemůžu srovnávat, nicmén o žádnou katastrofu se určitě nejedná. Tak jako v předloze zde děj nenabízí nic sofistikovaného, postavy jsou však v pohodě a i přesto, že můj oblíbenec Toya nedostal téměř žádný prostor, nemám co bych vytkl. Navíc jsem si užíval pěkné barvy a lesní prostředí.

Celý seriál začíná značně stupidně, vyšetřovatel násilných trestných činů je předmětnou osobou natáčení jakéhosi „dokumentu“, přičemž do kamery ukazuje fotku své rodiny, vykládá své jméno a spoustu osobních informací, kterých by někdo mohl jednoduše využít. Během natáčení začne jednoho deštivého večera nahánět sériového vraha, který jej usmrtí. Následně se dovídáme, že zabitý policista je synem náčelníka Soulské Policie a ten proto povolá suspendovaného Běsnícího psa, který si se sebou nese psychické následky po smrti jeho dcery, jenž se stala obětí jiného sériového vraha. Za pomocí svých gangsterských metod má za úkol vyhledat nedopadeného vraha náčelníkova syna, k čemuž mu má dopomáhat sebranka trestanců, které si sám vybere. Nebyl by to však korejský seriál, kdyby se jejich osudy nikterak neproplétaly. ■ Celkový rozjezd byl takový rozpačitý, všeci se tvářili jak drsňáci k pohledání, spousta věcí nefungovala a měl jsem strach, že se vše ponese v tomto přecoolovaném stylu. Víceméně se to v tomto duchu i nese (místy mě dost štvaly bitky 1 vs. 15., amatérismus, odfláknuté postupy atd.), jenomže to mělo i skvělé myšlenky. Navíc osobní příběhy každého z trestanců prolínající se celým příběhem jsou velmi záživné. ■ Jak střípky pomalu zapadaly do sebe, mělo to našlápnuté na nejlepší seriálový příběh akčních kriminálek co jsem kdy viděl, jenomže k mému nešťestí nenechali první odhalení faktem a tím to pro mě u konce ztratilo jiskru.