Mr. Filuta

Morseovou abecedou by třeba zvládl dvě...

Snaha přecpat obecenstvo k prasknutí komixovkami si bere další oběť. Sice ne tak krvavou jako Thor 2, ale jsem zvědav, kdy jim lidi ty děravé scénáře a nepřehledné mlátičky doopravdy přestanou hltat. Já to osobně balim teď. Jenom doufám, že rok 2015 s sebou nepřinese kromě Věku Ultrona také Věk naprosté komixové nasycenosti, protože by mě hodně mrzelo, kdyby to odsral zrovna Joss Whedon a Edgar Wright. EDIT 05/2014: Vida, Wright s Marvelem seknul a myslím, že vzhledem k okolnostem dobře udělal.

Aronofskyho skok do vod vysokých rozpočtů je taková rozporuplná splácanina. Prostředí starého zákona je v souladu se současnými trendy zachyceno se značnou dávkou naturalismu, což je ale tak nějak v kontradikci s pohádkovou narací celku, který se navíc snaží prosadit minimálně ve třech paralelních doménách. Začátek zachycuje vysloveně fantasy-mytologickou scenérii, která se rychle změní v prostředí postapokalyptických pustin. Nad šestirukými anděli bych se i tetelil, kdybych je ovšem viděl v del Torově magickém Hellboy univerzu. Tady bohužel tvoří jen takový WTF element a záminku pro dvacetiminutové protažení příběhu o epickou bitvu mezi "čistotou" a "špínou". Poslední třetina už nabízí Derrenovu klasickou psychologickou šou, která je ale v přímé vazbě na předchozí akci uměle naroubovaná a zdlouhavá. Ve výsledku byl pravděpodobně záměr zavděčit se co největší mase bez ohledu na vkus nebo vyznání, čemuž ostatně nasvědčuje i biblické téma, ve kterém nikdy nepadne slovo "Bůh", nebo snaha o sdělení, že Stvoření světa se prakticky nerozchází s teorií evoluce a velkým třeskem (jen na ten krok "člověka z opice" neměli koule). Po filmové stránce jde o spojení Narnie, Thermopyl, 2012, Malevilu a já nevim čeho všeho ještě, za pomoci velkého množství hodně drahého epoxidového lepidla, což podle mě není správná cesta k filmovému zážitku.

Scarlett Jo je sice žhavá jako peklo v červenci, ale její nakřáplý hlas u mě jako dominanta celovečerního filmu moc dobře nefunguje. Phoenix jinak předvádí svůj potěšující standard v podobě citlivé a emočně rozbité duše, v čemž se vlastně o moc neliší od valné většiny z nás (vás!) - ovšem se zásadním rozdílem v té kouzelné futuristické klidné náladě. Jeho Theodore nám servíruje zajímavý paradox muže, který se živí vytvářením úsměvu a slz dojetí na tvářích svých čtenářů, zatímco jemu samému zůstávají jen slzy deprese, osamění a vnitřní prázdnoty z emočního nenaplnění. Jeho potřeby mu proto překvapivě uspokojí až OS [pracovní název: Skynet open beta v1.0 ] Samantha (všimněte si toho kouzla, jak ani jedno z tech dvou jmen není nikdy zkráceno, ačkoliv se to vyloženě nabízí) a nabídne mu plnohodnotný a navíc společensky přijatelný vztah. Upřímně, pánové, kdo z nás by si nepřál polovičku, kterou lze dle rozmaru pouhým pohybem prstu vypnout a zapnout? Jenže problematika kyber-love zde ve výsledku bohužel nenabírá žádných technicky atraktivních rozměrů a ve výsledku tedy přináší nulový přínos k žánru, takže tohle "Sci-Fi" nakonec zůstává pouze scenérií ztrápené psýchy s naprosto nenalinkovanou pointou, což vlastně představuje jenom temnější verzi kousků jako je například Annie Hall.

Skoro až detektivní drama, ve kterém máme tu čest odhalovat tajemství z bohatého života jednoho Paula Priora velmi decentním, ale zároveň neuvěřitelně napínavým způsobem. Jeho návrat ke kořenům, kde se skrývá mnohem více tajemství než, by on sám i divák tušil, začíná poměrně rozvleklým tempem, a tak vytváří iritující iluzi režijně nezvládnutého zpracování románové adaptace. Jak ale dochází k rozvíjení osobností v zapeklitých polo-odohalených situacích, lze se vcítit do role kteréhokoliv z jednajících postav, což vytváří poměrně unikátní multi-vrstevní zážitek. Přiznám se, že jsem si v průběhu dvouhodinové stopáže dovolil o sledovaném snímku učinit hned několik předčasných závěrů, mezi kterými ve výsledku nebyl žádný z nich správný. Jedná se tady o zcela překvapivé a zasloužené 4 * které kalí jen zklamávající jednoduchost finálního nedorozumění.

http://www.youtube.com/watch?v=7NQqbVerEB4

Americká akce pod britskou taktovkou? Výsledek nijak nevyniká, ale to neznamená, že divákovi tenhle kulturní happening nic nedá. Vypnout hlavu, nohy do vodorovné polohy a užít si posledního Jacka Ryana stejně, jako se dá užít průměrná epizoda seriálu Chuck. Když už nic, tak musíte milovat koule Kena Brannagha, se kterými se vytasil se svým urputným "Matka vlast volá" záporákem, místo toho aby nudně použil okoukané provařené ksichty typu Rade Šerbedžija.

Bez nadsázky tohle identifikuji jako naprosto nehorší film, co jsem kdy viděl. Je to tak zvrácené a špatné, že jsem od toho nedokázal odtrhnout oči - čímž se tenhle paskvil naprosto diverzifikuje od sraček podobných.

Na první dojem se u Vlka, při pohledu na stopáž a obsah, vnucuje otázka "Tak o čem to teda bude?". Když bych po shlédnutí prohlásil, že o ničem a tím skončil, tak bych měl sice asi pravdu, ale rozhodně bych se vůči němu dost provinil. Na ty tři hodiny je tu k nalezení skutečného děje vážně jen pramálo a sází se čistě jen na efekt, dekadenci prostředí, absurdní humor a kouzlo postav v čele s DiCapriovým Jordanem Belfortem, kterak bez uzardění saje kostní dřeň z pilířů kapitalismu. Při snaze o připodobnění se dá říct, že se zde nachází excentricita Great Gatsbyho spojená s výpravným tempem Lord of War. Oproti oběma však divák není obohacen o žádné morální dilema, ponaučení, či zamyšlení a dokonce nedostane ani motivační kopanec, jak tomu u biografických snímku o gigantech úspěchu bývá. 180 minut (ačkoliv strávených příjemně) ve výsledku přijde vniveč, když se vám ona forma - tolik vyzdvihovaná nad obsahem - vypaří z hlavy při prvním rozptýlení.

Ve velmi kalných vodách české televizní produkce vyčnívá Hop nebo Trop jako stožár (zejména svou první sérií). Vřele doporučuji, vedle klasického "když to zrovna dávaj v televizi", zhlédnout klidně i z vlastní iniciativy.