Kozlowski8

Aljaška - malé město daleko za polárním kruhem, právě začala dlouhá polární noc. Už tyto aspekty a k tomu skutečnost, že na zdejší výzkumné stanici došlo k záhadnému zločinu, navozují očekávání zajímavé atmosféry a napínavé podívané. Opak je ale pravdou - atmoška nic moc, napětí je často uměle vyvoláno motivy bez významu a zajímavé a poutavé pasáže obvykle velice rychle vystřídají pasáže nesmyslné a nezajímavé. Ani herecky to není bůhvíco (včetně Jodie Foster). Pro mne velké zklamání. 45 %.

Třetí série opět zcela jiná, ale opět s rukopisem scénáristy  Nica Pizzolatta. Dvojice detektivů z Arkansasu zde řeší případ zmizení dvou sourozenců. Sledujeme tři časové linie příběhu - rok 1980, kdy děti zmizely, rok 1990, kdy byl případ znovu otevřen a rok 2015 (současnost). Třetí řada však postrádá kouzlo a tajemno prvních dvou, zápletka je vcelku banální a navíc často vyplněna nezajímavými dialogovými pasážemi, hlavní postavy ani jejich představitelé nemají takovou hloubku a charisma jako Matthew McConaughey a jeho Rust z první série či Farellův Ray Velcor  a  Vaughnův Frank Semyon ze série druhé. Přesto je i "trojka"  stále ještě solidní pokoukáníčko. 65 %.

Úplně jiný příběh, jiná doba, jiné postavy než v první sérii. Prostředí nehostinných mokřadů  Louisiany střídá vyprahlá Kalifornie. Obě série však spojuje scénárista Nic Pizzolatto, který opět namíchal pěkně výživný koktejl. Po pomalejším rozjezdu to asi od čtvrté epizody nabere obrátky a graduje v silném finále. Vše v hutné atmosféře, se skvěle napsanými postavami a výtečnými herci. Rachel McAdams je standardně výborná, ale Colin Farrel a Vince Vaughn jsou naprosto skvělí a Taylor Kitsch rovněž drží krok. Druhé sérii Temného případu sice v příběhu i v postavách k té první maličko něco chybí, ale rozhodně za ní příliš nezaostává. Skvělá práce. 80 %.

Vánoční příběh (vlastně několik prolínajících se příběhů) s velkým množstvím postav, z nichž některé jsou vcelku zajímavé a vtipné, některé zase hloupé a trapné a stejně je to i s jednotlivými minipříběhy. Film, který úplně neurazí, ale rozhodně nenadchne. 50 %.

Dvojčata Jeanne a Simon po smrti matky hledají svého otce, kterého nikdy nepoznali a bratra, o němž nevěděli, aby splnili matčino přání z její závěti. Hledání je zavádí na Střední východ, kde odhalují šokující skutečnosti, které určovaly cesty a osudy jejich rodiny. Po první půlhodině, kdy se v podstatě nic zajímavého nedělo (a já si říkal, jestli se dívám na správný film), přišla řada neobyčejně silných a omociálně výživných scén, které vygradovaly v šokující rozuzlení. Denis Villeneuve dokázal silný námět scénáristicky a režisérsky přetavit v autenticky působivé mistrovské dílo s bravurně vystavěnou tíživou atmosférou, do které krásně zapadly melodie Prodigy a k silnému zážitku ze sledování filmu velkou měrou přispěly také Lubna Azabal a Mélissa Désormeaux-Poulin svým skvělým, přirozeným herectvím. Velký palec nahoru. 80 %.

Filmová adaptace hry "Vražda v salonním kupé" v prvorepublikové atmosféře, se spoustou hlášek, nápadů a laskavého cimrmanovského humoru. 75 %.

Pokud přivřu oko (spíš obě) nad absurdností, od které se vlastně celý příběh odvíjí (psaní esemesek na pracovní číslo mrtvého přítele, které logicky dostane někdo jiný), jedná se o vcelku příjemnou, milou, ne hloupou a místy i vtipnou romantickou komedii, ve které funguje vzájemná chemie mezi postavami. Lepší průměr. 65 %.

Příběh ženy, která se po mnoha letech snaží znovu získaz srdce své dcery, která ji kdysi opustila... Zajímavý příběh, který se nadějně rozběhne, pak si tak nějak plyne, aniž by se ponořil více do hloubky a intenzivněji zabředl do vztahu matky a dcery a najednou přijde konec - bez pointy, bez nějakého vyvrcholení. Největší potěšení během sledování filmu mi připravila výborná a velice krásná Adriana Ugarte. Další z filmů Pedra Almodóvara, který jsem si docela užil, ale nevtáhl mne tolik, abych šel s hodnocením výše. 65 %.

Příběh o slečně Julii, prokleté zlou tetou v roce 1600, kdy Julie dostala tři zlaté dukáty, kterými se může vykoupit a kletby zbavit. Vždy pouze jednou za sto let může zlatý dukát někomu darovat, avšak obdarovaný jí ho musí vrátit (to je ale blbost). První dvě století nevyjdou - kvůli hamižným dívkám, které si dovolí dukát ponechat a koupí si za něj šatičky a kvůli stejně hamižným malým holčičkám, které se za dukát obdaří panenkami (jak nemorální a neuctivé). Pak se přesuneme do roku 1900, kdy Julie narazí na baču Juraje, který je její poslední nadějí na zrušení kletby... Těch podivných dějových kombinací a úletů je v jinak zajímavém námětu příběhu poměrně hodně. Přesto jsem se rozhodl udělit tři hvězdy - za krásné exteriéry, hezkou Julii a sympaťáka Juru, za správně nesympatického hajzlíka v podání Jozefa Vajdy, za režisérku Marianu Čengel Solčanskou, které docela fandím a prostě proto, že českých (a slovenských) pohádek z poslední doby, které alespoň trochu za něco stojí, mnoho není. 50 %.

Ukrást klíč od nebeské brány není pro tři podvodníčky zrovna terno. Aby neskončili v pekle, musí klíč, který se mezitím opět ztratil, najít a přinést zpět svatému Petrovi... Scénáristicky, dramaturgicky i režijně odfláknutá pohádka, která nemá v sobě ani kapku originality. Senilní král zde byl už mnohokrát (mnohokrát i v podání pana Nárožného), mocichtiví a zákeřní rádcové (zde kancléř a kancléřka) jakbysmet, k tomu krásná (?) a chytrá princezna, hloupý vodník a zde ještě (taky hloupý) svatý Petr a neskutečně uštěkaný pes. Příběh, v němž je tolik nesmyslných a vzájemně se popírajících skutečností, že je to i na pohádku moc. Ani herecky mne nikdo zvláště nezaujal. Pro mne nezáživné, hloupé a zbytečné dílo. 20 %.