Mulosz

Svěží debut Katarzyny Roslaniec zobrazuje priority současných -náctiletých dívek, jejichž svět je determinován prostředím neustále nově vznikajících masových nákupních center, odkud děvčata přejímají v závislosti na aktuální nabídce módních trendů a obsahu peněženky velmi zkreslená životní měřítka. Jako člověk z jiné planety se v této omezené společnosti ocitá nová dívka Alice, jejíž dosavadní nezkušenost s pohybem v tomto prostředí, způsobená nepříznivou sociální situací, ji staví před nelehkou volbu – přizpůsobit se navzdory minimálnímu zázemí svým agresivně vlivným vrstevnicím i za cenu ztráty slibně vyvíjejícího se vztahu s kultivovaným spolužákem anebo zůstat sama sebou - sice s posměchem okolí, avšak s čistým morálním štítem a mužskou oporou, která se pro toto nejisté děvče může do budoucna ukázat jako neocenitelná. Tato deziluze životního štěstí mladých dívek spadá svým poselstvím do současného velmi silného proudu polských filmů s výraznou sociální tématikou. Některé drobné detaily (zejména postava tlusté dívky vše kolem ní) však brání absolutnímu hodnocení.

Minimum dialogů, nádherná černobílá kamera, spirituální modus a úvahy nad otázkami života, smrti, pomoci, oběti a vztahů otce a syna. V obou zmiňovaných částech film má navrch jeden z nich, otázkou je, zda toto lze považovat za skutečnou převahu či se snad s touto představou v obou protagonistech mísí pocity oběti a bezmoci. Vztah otce a syna je přinejmenším komplikovaný, což divákovi autor prezentuje především pomocí obrazu, explicitně mezi postavami nezazní žádný konflikt. To vše je podáno bez jakékoliv známky patosu. Otec i syn připomínají bájné biblické figury Abraháma a Izáka, spolu s všudypřítomným duchovnem tvoří pověstnou svatou trojici, v transcendentálním čase i prostoru spatřujeme oheň, vodu, zemi i vzduch. Spiritualita jako řemen, po jejímž zhlédnutí vás na zem vrátí až rozsvícení světel v sále.

On se da natocit takovy zamerny kyc, az u toho rvete nadsenim. Doporucuji za timto ucelem zhlednou filmy Ryszarda Zatorskeho nebo Piotra Weresniaka. Tam je kyc, umelost a nepravdepodobnost ucelem i prostredkem. Tohle by byla cesta, jak by mohla Polednakova svuj film ospravedlnit. Jestlize ho vsak prezentuje jako pribeh ze zivota a snazi se divaky vsemozne poucit, nemuze to dopadnout jinak nez pruserem. Pritom zrovna v tomto pripade tam urcity potencial byl. Nekolika skrty pera scenaristky a reziserky v jedne osobe vsak sel do kytek.

Nemohu se ubranit dojmu, ze ta holka byla totalni magor uz pred tim, cos e ji stalo a co nam ma odhalit "tolik ocekavany a sokujici" zaver, Dalsi z cele rady soucasnych prisernych ceskych filmu.

Tak tohle je jízda...

Podepisuji se pod komentar Jansena a zaroven s velkou nadsazkou vznasim recnicky dotaz, jestli vas taky tak rozciluje, kdyz nekdo nepretrzite potahuje jako prase?:-) Jsem presvedcen, ze bych byl v klicove pasazi svaden jednat podobne, jako hlavni postava.

Kdo s Budarem zachazi, s nim take schazi. Neuveritelna ptakovina bez smyslu, motivace, funkce, humoru a logickeho propojeni, kdy jedine dve sceny sotva drzi pohromade, vse korunovano vyskytem vyse uvedeho jedince, ktery ma ve filmu, podrzte se, nezvyklou roli - hraje tam blbce. Jakoby se cosi shnileho ceskeho vkradalo do slovutneho kralovstvi chorvatskeho.

1) Hned první sociální scénou padá jedná z možných variant záměrného kýče. 2) Propagace filmu nejčastěji užívá slogan "Romantická komedie z prostředí golfu". Ani jednou jsem se u toho nerozněžnil, ani jednou nezasmál. Doufám, že to nebylo tím, že jsem blb, cynik a nepoznám vtip ani kvalitu. 3) Charaktery všech postav jsou tak ploché, že nikdo takový se nemůže v reálu vyskytovat. Podobná typologie je možná jen ve filmech záměrného kýče, který se zde však opět nekoná, jak jsme si řekli výše. 4) Jitka Kocurová hraje strašně a tak příšeřně se u toho kření, že její eventuální sexualita jde úplně do háje. 5) Když už nic, čekal jsem, že se Sandra Nováková alespoň znovu odhalí. Toto je snad její první film, kde se tak nestalo, čímž si film sám sobě ubral alespoň minimální potenciál. 6) Proč v každé takové české hovadině musí hrát Postránecký a Konvalinková? 7) Z camea Skameneho a Gotta mě doteď berou mrákoty. Nejde o pouhý výskyt, ale také o životní moudra, která scénář vložil Gottovi do úst. Zde by se dalo při troše dobré vůle najít alespoň jedinou přesvědčivou scénu, neboť jsem nabyl dojmu, že takové hovadiny Gott běžně sděluje i mimo place. 8) Nemohu si pomoci, ale bez Jitky Zelenkové po boku mi přijde Míra Nosek minimálně poloviční:-) 9) Kdo, kdy a proč skládá tak příšernou muziku? 10) Jde o film s dosud absolutně největší mírou product placementu. Zboží, firmy a služby koukají na diváka z každé scény, docela by stálo za to dát si tu práci a veškeré tyto vsuvky spočítat. To by však předpokládalo, že se na tohle dílo člověk znovu podívá, což odmítám. Výsledek = jednoznačný odpad. Mohu po tomto desateru jinak?

Podle nastinu tematu by se dalo usuzovat, ze dusevne zdravy jedinec takovou projekci dobrovolne nenavstivi, ale zdani klame. Polaci jsou proste mistri, plati to i mladych debutantech vcetne Marcina Wrony, ktery v tomhle filmu dokazal uplest z hovna bic a jeste s nim zasvihat. Po posledni replice boxera a s nastupem zaverecnych titulku doted citim, jak mi pomalu telem projizdi mraz od hlavy az k pate a po tvarich se mi kouleji slzy jako hrachy.

Chtel bych podekovat tomu, kdo me den pred nakupem vstupenek na Febiofest osvitil, abych lehce zmenil program a zaradil do nej i tento film. A velke diky taky reziserovi, uzasny zazitek.