Segrestor

Ten pořad je špatný stejně jako žrádlo za socíku. O co jde? V hledišti sedí zasloužilí hrdinové práce, soudruzi a soudružky, tlustí i vychrtlí, nacpaní v oblecích, aby jim zase tolik ta sláma z kapes nečouhala, všichni se zkaženým chrupem, a každý si drží kartičku, aby národ viděl, z jakého chlívku je vyhrabali. Sešli se tak soudruzi Josef Klátil - jezdí s Bobrem, Marie Hulínová - pěstební dělnice, Jan Zasunul - pokrývač dělnic z STS Chvojkovice/Brod (zřejmě slušnej oddíl), Blanka Panenská - průzkum trhu, Milan Podržel - ošetřovatel dobytka, Ota Mléčný - ostřikovač, Josef Chytil - důstojník PS, Jiřina Dudáková - dojička, a další a další jelimáni národa, páteř československého pěstebnictví, onen pracující lid, nositelé řádů, aby s připitomělými úsměvy, neskrývající radost, že jsou v televizi a že vidí naživo šaškujícího Pepu Dvořáka, losovali, kudy se bude vyvíjet příběh kuchaře Sváti Kuřátka. Ani jeden z těch moulů ovšem netuší, že to je stejně už dopředu předtočené, takže jejich volba je jen další habaďůrou na naivního prosťáčka u televizního přijímače. Jako všechno za socíku. Jistě, že to svého času vyvolalo rozruch a mezi diváky a televizí, nástrojem moci, vzniklo velké pouto, které mělo vydržet na věky, napříč všemi režimy. A co příběh? Sám o sobě taky stojí za vyližpepudvořáka. Sledujeme jen uměle dramatizované události tehdejšího velenudného života angažovaných kuchařů a vůbec života v hotelech různých kategorií. Vlastně je cílem ukázat, že i blbej kuchař je přeci jen taky člověk. Prostě se pořad veze v trendu, kdy si komunisté vzali za cíl, že každý seriál bude o nějakém povolání. Jednou to jsou celníci, jednou železničáři, jednou ouřadové ze severu, jednou kavaléristi z JZD, jednou nějací jiní pičoidi, tak letos to budou kuchaři. Tak, a měli jsme to - legendární seriál o Sváťovi. Dnes se jeví jako cudný homouš a agilní debil, kterého by v práci každý nesnášel. Na druhou stranu, jednou v budoucnosti se ještě na to nostalgicky znovu podívám a řeknu si: "jo, jo, gastrofekál za socíku, to byla ještě bžunda" a půjdu na kolonoskopii.

Jedno mi stále vrtá hlavou, jak je možný, že obsadili Dwayna Johnsona do role, která vůbec nevyžaduje (spíše naopak) muže takových proporcí, navíc ani nepředvede žádnou bitku, nic. Pochopil bych, že vypadá, jako by z prdele vypadl původnímu chlápkovi, který stojí za údajným dobrodružství. Naopak, civilní typ normálních proporcí a hlavně HEREC, by takovému filmu prospěl víc. Nicméně "Práskač" nenudí, svou realističností bere dech, a věřím, že ke konci slabší povahy uroní slzičku do svého bonga. Tedy, nezbývá, než doporučit film, který je jen napůl krimi, napůl drama a napůl akční (jak psal verbal, akce jak z Kobry 11), ale přesto kdejakého rodiče ve středu večer zabaví.

Pročetl jsem si několik komentů a zjistil jsem, že se v mnoha případech jedná o sociální kritiku jak společnosti, tak i určité sorty zdejších komentátorských expertů. K čemu to, říkám si. Je to proto, že jsme se sešli u filmu, který není o ničem jiném, než o starci, jenž upadl do tenat osudu? Je tímto snímek natolik kontroverzní, že vyvolal takovou polemiku, komu je vlastně určen a kdo jej může erudovaně hodnotit? Probůh, jen to ne. Ten film není ani pro chytrý ani pro blbý, ani pro mladý ani pro starý. Je pro všechny s povahou dobrodružnou. Takovému se to bude líbit, bude si to užívat, protože jinak, ruku na srdce, kromě dvou napínavějších momentů se tam zas tak nic extrovního neděje. Sám jsem měl chvílemi pocit, že si tvůrci, jelikož se nemuseli držet skutečné události, mohli vymyslet větší vzrůšo. Nepohrdl bych například žraloky. Také jsem postrádal ten efekt, kdy hrdina dostane opravdu tak na prdel, že je totálně na dně. Chtěl bych Roberta ještě víc vysušeného, nechat ho tam týrat ještě alespoň týden, leč nestalo se. Přesto můžu říct, že jsem si tu survival samohanu dokonale užil. Jestli nás příští rok čeká Clint Eastwood na pustém ostrově metr krát metr a s jednou jedinou palmou, těším se škodolibě už teď.

Znáte ten pocit, kdy se nožíkem rýpete pod nehtem a dostanete ven šedohnědou hroudičku čehosi a pak k tomu znechuceně čicháte a přemýšlíte, kde se to tu mohlo vůbec vzít? Přísahám, že podobný pocit znovu prožijete u snímku Kameňák 4. Stačí prvních deset minut a víte vše. Filmem se mihnou všechny archetypy tisíckrát omletých lidových vtipů: blondýnky, cigoši, tchyně, vězni, policajti, zkrátka úplně všichni, přesně tak, jak tomu jsme vlastně zvyklí u předchozích majstrštychů. Já se upřímně divím, že se tohle může někomu líbit. Z logiky věci to může fungovat jen tehdy, pokud daný vtip neznáte, jelikož se ovšem jedná o velmi provařené vtipy, sledujeme jen poskládané scény, které čpí neskutečnou trapností a plytkostí, vyšumí do sucha. Zůstává jen prosťáček, který se tomu kření jako debil, žmoulá zmijovku a pošilhává po kozách obstarožní kantýnské z býv. JZD. To se vážně tohle českému divákovi líbí? Vsadím se, že ke konci filmu dojde i na sraní a grcání, aby byli spokojeni snad úplně všichni. Ne, tenhle rozjařený vesnický trapas pro mě není, ani neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se k tomu hlásil, ale věřím, že "Kameňák" bude i v desátém pokračovaní, kdy policista Pepan bude metat doktorské anekdoty po marťanech v galaxii Arkana, lámat žebříčky českých kin a stane se naprostým fenoménem. Tak to prostě je. Čím trapnější, tím lepší. Vlastně BRAVO. Tvůrci na to kápli a našli zlatou uličku do kapsy českého diváka. Marketing za pět hvězd, to rozhodně.

Nejdřív to vypadalo, že se dívám na veselohrou, kterak se Zdeněk Pohlreich vytáhl z nuly na majitele mišelinské hvězdy, ale šlo to mnohem dál. Zdeněk se připletl do rvačky před hospodou, kde vaří ona věhlasná telecí líčka, která lze od podrážky houmlesácké botky odlišit jen jemnou nuancí v příchuti, a hned ho Vietnamci z Yum Yum foodu naverbovali jako gangstera. Zdeněk začne chlastat, poradí se s Vaňkem a zpřetrhá všechny vazby na "prakul". Zajde dokonce tak daleko, že začne dodávat instantní jídla pro elitu mezi houmlesy. Aby toho nebylo málo, v bytě obstarožního homosexuála zprzní Batmana a nakonec se rozhodne vrátit na začátek své kariéry, totiž zpět na ulici, kde je jedinou prioritou strkat si maršmelou do pusy. Vážení, ten film je divný. Uznejte sami, že takový scénář nemohl splácat nikdo normální.Tady by i Kevin Smith zaváhal, jestli vůbec do něčeho takového ulítlého jít. I když, Jay & mlčenlivej Bob by filmu už víc uškodit nemohli. Co vám budu povídat, skončí to dobře. To měl být spoiler. Pardon. A o tom to je.

Pravda, první úškleb vás čeká až v zhruba šestnácté minutě filmu a později se zasmějete pouze pětkrát, z toho dvakrát hlasitě, ale celkově to skvěle drží pohromadě jako zábavný film, od které není třeba, kromě pohodového veselí, si slibovat nic jiného. Snad se hodí jen mírné povědomí o knize Pán much, aby vám některé fórky neutekly. Vynikající je tu především Kristen Shaal, ta strašilka z Flight of the Conchords. Ta byla velmi vtipná (myslím až tehdy na ostrově, kdy se projevila její přirozenost). Každopádně, krásná příroda, ujetý příběh vygradovaný do absurdna, přirozené reálné postavy z kanceláře v jaké pracujete určitě i vy, Van Damme naprosto fantastický, nejlepší, jaký kdy snad byl, a nedělní odpoledne je zachráněno. Na to vemte jed.

Tady chybělo už jen, aby Lee Christmas alias Kurýr alias Phil Broker nosil v průběhu filmu na rameni kládu a stříhal růže M16kou. Pak bych prosil více tmy, aby nebylo vidět, že bez střihu se nikdo neumí prát, pak také vysvětlení, kde se tam kurva vzala v těch titulcích Winona Ryder a proč vždycky padouši musí deset minut před koncem filmu vypít flašku vizoura, aby si srazili íkvé ze 108 na 6. Jinak se mi ale tenhle vidlácký survival líbil, bylo to furt lepší, než noc v severokorejské nemocnici. A jen tiše doufám, že jednou strýko Fester, teda pardon, Jason Statham natočí svůj první film, kde konečně zahraje nějaké ty emoce, ať je kurva u čeho hryzat nehet.

Dokument, z kterého jde cítit benzín, ale také jistá nedotaženost a roztříštěnost. Vlastně nevíte, jestli to mapuje historii GP nebo je to doprovodný program k filmu Rivalové nebo jen extended edition pořadu Stop - rady řidičům. Nakonec ale stejně zjistíte, že to je jen memoriál Ayrtona Senny, Jima Clarka, Jochena Rindta a dalších, kteří už nikdy nedojeli do cíle. Vlastně zjistíte, že je dokument jen takovou agitkou pro zvýšení bezpečnosti na závodních tratích. Jen mapuje všechny nehody a jen lehce pátrá po příčinách, spíš jen ukazuje ojedinělé záběry těchto kolizí. Nejsilnější je tedy ta pasáž, která se točí kolem rivalů Laudy a Hunta, protože je známe právě z filmu, ostatní je tak nějak šumák, pokud nejste zapáleným fanouškem Forml Ajnc. Koukat se to dá, to zase ne, že ne. Přísně doporučuji zhlédnout hned po Rivalech.

Když se ženete ulicemi Monte Carla rychlostí 300 km/hod a v ruce vám zůstane trčet utržený fofrklacek, za vámi se hromadí monoposty a spékají se v jeden velký pamětní monolit, ženy na tribuně vystrkují štrůdly z trička s logem Ferrari ven, víte, že jste opravdový frajer, který ví, kde má ručník. Jednou o tom napíšete do análu a jednou o tom natočí film. Film, který ovšem není ničím. Není tak úplně historickou rekonstrukcí, není tak úplně životopisný, není napínavý, není akční, není romanticky a přitom to vše v sobě má a vůbec nenudí, informuje i napíná. Ehm, a to je dost zvláštní. Asi lze tedy říct, že je mistrně natočený. Bavil jsem se skvěle a to jsem se u jakéhokoliv Grand Prix při sledování nikdy nedostal dál, než do klasifikace. Rivalové byl fantastický filmový zážitek. Některé scény dokonce předčily animované sekvence z NFS 2. A velmi mě potěšilo, že v druhé půli filmu hrál Nikilaudu Jan Přeučil. Ach, ta čest. Nikilauda byl vedle Gagarina, San Dokana a pana Tau, mých hrdinů z dětství, asi jediný opravdový a proto mě tato pocta jeho skutkům velmi oslovila.

Budu později...