cernymotyl

Nenápadný francouzký film. O to víc příjemně překvapil.

Nesmál jsem se, ani nebrečel. I takovou podobu může mít láska. Chtělo to ale vzít za jiný konec, paní Poledňáková, a mohl to být trhák!

Brrrr. I v teple obývacího pokoje s plnou lednicí na dosah jsem z filmu cítil krutou ruskou zimu a všudypřítomný hlad. Příběh, ač trochu naivní, mě v táhl a nepustil.

Tenhle americký Baron Prášil mě nijak nenadchnul, ani nepobavil. Nic jsem od něho nečekal, takže mě aspoň nezklamal.

Na špičku to sice nestačí, ale i tak to byla zajímavá podívaná. Na konci jsem přemýšlel kdo byl horší. IRA nebo britská demokracie?

Tak trochu přitažené za vlasy, ne?

Vhodné tak pro děti do 15-ti let. Mizerné triky, přihlouplý scénář a o hereckých výkonech se mluvit nedá. Proč se nad tohle povznést a dokoukat do konce? No přeci abychom viděli jak bude vypadat opravdový svět na povrchu země po dvoustech letech.

Průměrný dvoudílný televizní film s několika nesmyslnostmi a hodnými němci. Chvílemi docela napínavé, chvílemi předvídatelné. Jasona Priestley jsem měl problémy poznat, za to čeští herci se přehlédnout nedali.

Originálního příběhu jsem se nedočkal, hereckých překvapení také ne. Za to mi chvílemi běhal mráz po zádech. A to se od hororu čeká, ne?

Tohle mě vážně dostalo...