d-corso

Když už kvalitní film o Pearl Harbor, tak Tora! Tora! Tora! Když už netradiční a velmi vtipné podání této události, tak Cryptonomicon od Neala Stephensona. Když už relativně dívatelné skloubení romantického a válečného filmu, tak Anglický pacient...Asi takhle, ne, že bych od Baye něco očekával, to v žádném případě, ale trpět tři hodiny při velmi obskurním galimatyáši všeho možného, čekajíc na závěrečné bombardování, to bylo takové malé, soukromé peklíčko. Byly okamžiky, kdy se dokonce zdálo, že žádná letadla nepřiletí, protože nad Japonci zvítězí pravda, láska a Ben Affleck, tedy těžký kalibr a tehdy se mi peklíčko měnilo v opravdové inferno. Nakonec sice Japonec přece jen přiletěl, avšak úplný závěr se pochopitelně nemohl obejít bez proslovu u kterého nezůstalo jediné oko suché, tedy ani moje. Ano, hořce jsem plakal nad těmi promarněnými sto osmdesáti třemi (pánbů zaplať za reklamu a cigarety) minutami mého nicotného života.

Zvláštní film. Odhlédnu-li od úvodní části, neexistuje tu kvalitnější, či méně kvalitní delší pasáž. Výborné momenty jsou střídány okamžiky, z nichž doslova čiší režisérská bezradnost a to vše doslova ráz na ráz. Něco se povede, aby to vzápětí bylo pohřbeno hloupým pouťovým trikem. John Cusack je opravdu výtečný, ale ani on nemá šanci tuto schizofrenii dotáhnout ke zdárnějšímu výsledku.

Skvělý film, na něhož se "škatulka" horror dá posadit jen částečně. Výborný příběh a opravdu geniální snové scény poněkud (a dokonce i poněkud více - proto ne za maximální počet) sráží závěrečná, zhruba dvacetiminutová pasáž:

Sourozenci Wachowští dokáží nejen vyloupit a zničit cyberpunk. Nestačí jim to. Pustili se i do mé, kdysi tak oblíbené autodráhy. Po několika letech jsem opět zavítal do kina, zjistil, že lístek stojí pořád víc, než jsem si myslel a dostal jsem pořádnou porci nebetyčné sračky. Bratr a exbratr se doufám zanedlouho vrátí zpět na zem a nebudou do konce svých životů nic točit, anebo dostanou pod ruku nějaký malý film, anebo další velkofilm, např. o mluvících PET-lahvích. A potom příjde sbor několika ozbrojených individuí, postaví je k nějaké té stěně. Nastane několik minut o kterých tu hovořit nebudu. A hned potom se mi bude dýchat lépe. Anebo... Ta jedna hvězda za herce.

Originální animace, úžasná orchestrální hudba a v každé epizodě dva dvouminutové příběhy ze života "divé zvěře", které hravě stírají hranice mezi dětskou fantazií a surrealismem (na sklonku noci narostou Měsíci vousy a vlk, který na něm žije mu je oholí sekačkou na trávu atd...atp). Úžasné, okouzlující!

Ten film má tři velká pozitiva - punková Lori Petty, jež byla doslova k zulíbání, klokaní mutanti a pochopitelně Malcolm McDowell, který byl doslova k zulíbání taktéž. Sakra, to jsem se teda pěkně rozjel. A taky Iggy Pop. A o líbání už opravdu, ale opravdu ni slovíčka. Bohužel jsou však tyto pozitiva, které, jak už je asi jasné nejsou tedy nakonec tři, nýbrž čtyři, jediným, čím se Tank Girl může chlubit a chvíle, kdy je místo hraného filmu ukázáno několik záběrů na původní komix, jsou až příliš výmluvné. Jsou to okamžiky, kdy je jasno. Naprosto.

Příběh je vlastně mozaikou, složenou ze střípků vylomených ze Stanislawa Lema (Futurologický kongres), Philipa K. Dicka (Paycheck) a tradičních témat Gibsonových povídek (životu nebezpečné krádeže informačních know how) /a dalo by se pochopitelně pokračovat/. Možná překvapivá, ale rozhodně pozitivní je skutečnost, že tento konglomerát drží velmi dobře pospolu, díky čemuž vznikl rozhodně vysoce nadprůměrně zdařilý sci-fi film, kterému snad schází jen zdařilejší triky (ten vrtulník byl fakt hrozně mizernej) a propracovanější závěr a (s tím souvisejících) pár minut navíc. Není to za čistých čtyři, ale je to jedna z nejvýraznějších sci-fi natočených v novém století.

Příběh by si občas zcela jistě zasloužil poněkud dopracovat a vybrousit, ale temná futuristická detektivka, která v nejpovedenějších okamžicích působila dojmem, že Dashiell Hammett vstal ze záhrobí a s chutí se pustil do sci-fi, mě nikterak neurazila, právě naopak. Jinak tomu ovšem bylo s vizuální stránkou, kde počáteční nadšení po relativně krátké době radikálně ochladlo. Černobílá kresba, která může dokonale fungovat v tištěném komixu, na mě po několika desítkách minut začala působit silně rušivým dojmem. Je poněkud smutným paradoxem, když to, co mělo být evidentně největší devízou, začne v konečném důsledku pracovat proti. Konvenčněji natočený by ten film opravdu nebyl lepší? Velmi silné 3*.

Možností je jistě více, ale v současné chvíli mě napadají dvě pouhopouhé. TEDY 1/ jsem už na tom opravdu špatně, ale pointa, která byla takřka všem jasná po několika minutách, mi došla až několik minut před koncem, NEBO 2/ viděl jsem jiný film, který se shodou okolností také jmenoval Mechanik, shodou okolností v něm hrál hlavní roli Christian Bale, který (taktéž shodou okolností) vážil tolik, co Victoria Beckham po redukční dietě. Po rozhovorech s několika známými, kteří film viděli, ale asi zároveň dokážu pochopit, že ona výše zmíněná, problematická pointa mohla svou "obyčejností“ způsobit mnoha divákům menší, ale i větší zklamání, pocit, že se jim dostalo méně, než očekávali a než by si zasloužili. Já byl podobného roztrpčení ušetřen a pozitiva u mě, ne snad převážily, ale doslova rozdrtily jakékoliv výtky. Depresivní příběh, naplněný analogiemi mezi industriálním prostředím zatuchlé dílny, která jakoby vypadla z padesátých let a o které se nikdy nedozvíme, co že se v ní vyrábí, omšelými byty, poloprázdným nočním (studeným:)) bufetem v odletové hale a hrdinovou pochroumanou a trpící myslí, mě zcela dokonale vtáhl. Výsledný efekt by také nikdy nemohl být tak silný bez výtečně zvolených barevných filtrů. (A ještě jedna drobná, ale nikoliv nepodstatná věc na závěr – tvůrci si neodpustili pověstnou třešničku na dortu v podobě bezrukého Michaela Ironsida.)

Co to má znamenat? Co je tohle za hnus a podvod? Kde je MŮJ Garfield? Kde je ten líný, tlustý, cynický a zlý kocour, před nímž si jediný pták (puritáni odpustí) nemůže být jistý svým peřím, který zcela systematicky deptá svého pána Jona a pro nějž je pizza základním druhem stravy. Nic proti dětem, konečně, párkrát už jsem je i viděl, ale proč se kvůli nim musí takhle totálně podělat můj nejoblíbenější komix. To je zákeřné!