annihilation

Směs podivné zábavy a vtipů ve stylu, v jakém to umějí pouze Angličané, umístěná do prostředí antikvariátu, no napadlo by vás něco takového? Hlavní tři postavy jsou neurotické každá po svém, takže se nebudete moct rozhodnout, kterou máte nejradši. Inteligentní (no, v rámci mezí :), ale vždy černý a nečekaný) smysl pro humor, knihy, spousta vína, cigaret a Bernard Black se svými rozcuchanými vlasy - pro mě seriál jako stvořený. Velmi také oceňuji, že byl ukončen třetí sérií a tak ho nikdo nestihl pokazit, jak už tomu tak po čase bývá.

Řekla bych, že jde o jeden z nejlepších odpočinkových seriálů, který se líbí lidem napříč generacemi a pohlaví. Má příběh, řeší různé problémy, ale nikdy nevybočuje z úchvatného smyslu pro humor. Všechny postavy jsou velmi osobité (a velmi neurotické) a každou si zamilujete jiným způsobem. Tím, že jsou rozdílné, si v nich každý najde svého oblíbence a seriál ho více vtáhne. Já kupříkladu nejvíce zbožňuji Chandlera, protože má úžasný smysl pro humor a smolaře Rosse, především za jeho hlasový projev (Myyyyy sandwich?)..

Zbožňuji způsob, jakým byl seriál natočen. Předlohy od Agathy Christie jsou samy o sobě skvělé a seriál z nich dokázal dostat opravdu maximum. Zapeklité deduktivní příběhy jsou umístěny do krásného prostředí, doplňují je výrazné kostýmy a samozřejmě mistrný David Suchet, který jako by byl pro roli detektiva Poirota přímo stvořen. Hrozně mě potěšilo, jakým způsobem byl použit krásný britský humor (který v těchto knihách není), opravdu se vždy skvěle pobavím. Filmy v tomto podání jsou lepší než-li seriál, ale přesto ho vřele doporučuji.

Nač potřebujeme Hollywood, když můžeme sledovat Most? Skandinávie nám vzkazuje, že to jde udělat jinak a lépe. Lze natočit napínanou a surovou detektivku bez nesmyslného vyhýbání se kulkám, vykreslit postavy a vztahové linie na psychologické úrovni bez otřelých klišé, vykouzlit neopakovatelnou atmosféru bez několika (set?) hodinové počítačové práce na efektech a obsadit skvělé herce, kteří ve vás vzbudí sympatie i přes to, že nevypadají jako z módního časopisu. To, že bleskově získal na popularitě, reflektuje fakt, že si diváci žádají něčeho jiného, než jen plytkých soap oper a vyumělkovaných happy-endů. Osud postav v Mostu je nejistý, nedefinovatelný a především krutý. Vše je propleteno, nic není předem dáno a ze skličujícího prostředí a nálady vytušíte, že vás čeká nezapomenutelná podívaná. V každém z policejních případů, který vždy otevírá nová série, se objevuje spousta současných kontroverzních problémů a témat. Jsou podány s téměř až bestiální brutalitou, protože jsou okořeněny notnou dávkou extremismu, nebo zakořeněny v ryze osobních problémech jedince. A co víc, sužují ústřední postavy, které se s nimi nejsou schopné vypořádat a zabředají tak do svých vlastních problémů, které často přesahují realitu a představivost každodenního života. Právě tyto osobní útrapy donutí diváka oblíbit si policejní duo Norén-Rohde (později Sabroe), a když zmiňuji Norén-Rohde, tak myslím především Norén. Její postava, navíc úžasně zahraná Sofií Helin, se vám vryje pod kůži. Budete ji milovat. Navíc se jí dostane, řekla bych na popud diváků, větší a detailnější pozornosti v celé třetí sérii, což velmi zajímavě její postavu dokreslí. Rozhodně tím ale nebude trpět příběh. Co chtít od tohoto seriálu víc?

Myslím, že na Oggyho a škodíky (ti jsou navíc vtipně pojmenováni podle členů Ramones) se budu se smíchem dívat i když mi bude padesát. Kdo by byl čekal takhle vytříbený černý humor od kresleného seriálu?