Arsene

Kterej kluk by nechtěl, aby k sousedům na zahradu spadla krásná hvězda, on za ní přelez přes zeď a ona se do něho zamilovala? Já bych to teda chtěl. Že by se takovýto film mohl stát až kultem jsem netušil, ale ono s hláškucími princi, kapitánem, který je posádce k smíchu a zároveň u ní má respekt, přičemž se svou létající plachetnici konkuruje vévodovi z Buckinghamu i kapitánu Hookovi, a povedeným soundtrackem, to ke kultovnosti spěje.

Po Hornblowerovi další film z období napoleonských válek a prostředí britských námořníků. Osamělost od začátku do konce, kdy jediným důkazem, že nejste na celém světě sami, je jen nepřátelská loď snažící se vás potopit rychleji, než potopíte vy jí. Když déšť při bouřce bičuje palubu, doprovázen zvuky vln narážejících do trupu lodi, vrzání stěžňů, skřípotem lanoví a zvoněním palubního zvonu, odehrává se koncert. Obejdete se i bez pirátky a vystačíte si s posádkou, Jackem a Stephenem, přičemž váháte, zda byste byli raději náladovým, ctižádostivým, se smyslem pro povinnost, ale přátelským kapitánem, který si téměř jistě nepotrpí na čaj o páté nebo přírodovědcem, lékařem a filosofem, válečnickým naivkou, ale o to věrnějším druhem. Když se Jack dívá dalekohledem a náhle zavelí "Všichni k zemi", když se pousměje a přijde s nápadem schovat se v mlze, když žertuje o moučných červech, s chutí se zakousne do pudingového Acheronu, chválí svou Surprise, vypráví o tom, jak podával slánku samotnému Lordu Nelsonovi, dodává odvahu kadetům, jeho výraz potěšení poté, co se nemocný Stephen překvapen probouzí na Galapágách nebo když vydává rozkazy k otočení lodi a jen tak mimochodem nechá vyhlásit poplach, aby se následně nevzrušen pustil do brnkání Boccheriniho - to jsou detaily, které dělají kapitána kapitánem a film filmem. Je to jiné než Hornblower, ale snad stejně dobré nebo ještě lepší, než kvalitní knižní předloha.

Benátky mají své kouzlo, romantiku a umějí navodit specifickou atmosféru jak na obrazech Williama Turnera, tak coby oblíbená destinace Jamese Bonda. Napůl pohádkový příběh, napůl sociální portrét raně novověkého města, bohatého i chudého zároveň. Výborné hlavní duo Pacino - Irons a když dojde na handlování s librou masa, je to jako za pultem v marketu: 4 kila, 10 kilo, 20 kilo, 30 kilo, navážíme, zabalíme, klaníme se, to by bylo, prosím pěkně, mohu nechat o 11 deka víc...

Hele, co se děje v ostatních sektorech? Já tady trčím už 200 mikrocyklů. Jsem uživatel. Nazdar bite. Ano, ano. Pozor na hnízdící makra. Ti šílenci jsou jen vyřazené programy. Přineste logický důkaz. Teda, máš s sebou pěknej čip…Autor původního programu K. Flynn. Tato informace má prioritu číslo jedna. – Myslel jsem, že tenhle kult PC pařanů, programátorů a jiných šílenců nedocením, ale opak je pravdou a to jsem ho viděl až po jeho novém bratříčkovi. Ono to, pane Lisberger, nebylo zamýšleno jako komedie?

Grandiózní prostředí vytvořené a před reálným světem ukryté kdesi v počítači. Jeho obyvatelé se baví bitvami s létajícími disky i závody světlometů, ovšem pozor, vládne tu tvrdá diktatura. Nový, a to velmi pěkný, grafický háv, skvělé počítačové hlášky, jeden obzvlášť hezký program (Olivia Wilde), opomenout nelze mladého „Usera“ i božského stvořitele Flynna a to vše na pozadí velkého souboje mezi modrým dobrem a červeným zlem.

The Hurt locker rozhodně není špatný film, ale ani žádná „bomba“ (přestože bomb se divákovi dostane v požehnané míře), kterou bych musel vidět znovu. (Hlavní) americký hrdina, frajer, kterej miluje adrenalin při likvidování smrtonosných náloží více než vlastní manželku se synkem a neustále se vydává na zahraniční válečné mise, při kterých ignoruje nařízení nadřízených, bezhlavě se vrhá do akce a v noci prchá ze základny, aby se sám toulal po nekontrolovaných čtvrtích. Silné stránky: není tu přehnaný patriotismus a přehlídkové ocenění hrdinských činů doprovázené potleskem, snajprování iráckých povstalců je hodně dobře zpracované. Slabé stránky: možná přílišně dokumentaristické, pyrotechnické, uzavřený svět s minimem obyčejných civilistů, a to závěrečné pronásledování na vlastní pěst v neznámých uličkách se odehrálo proč, hmm?

Clint Eastwood prchá před vojáky a myslí na pomstu. Cestou přibírá do party týranou indiánku, indiánského starce z rezervace, který se pomalu rozpomíná na své dávné schopnosti zděděné po předcích žijících v divočině (jednu z nich ještě příliš nezapomněl a proto si neváhá užít s onou indiánskou ženskou večer při ohýnku). Zanedlouho se skupina rozroste také o, zlotřilci skoro znásilněnou, holku poutnici (té nakonec podlehne její zachránce hlavní hrdina a vyspí se spolu na seně) a stařenu, která neustále blábolí o lidech z Kansasu a vrahounech z Missouri. Do toho pistolníci rychle tasí své kolty, kulky nacházejí cíle i bez míření, zúčastnění nestíhají pohřbívat mrtvoly a nikdo neujde Clinťákovu plivanci žvýkacího tabáku. Prostě nehorázná psina.

Instantní film na bázi romantické básně. Rozmíchejte ve vodě a pomalu lijte do otevřené záchodové mísy. Složení: 30% pořádné kozy, 20% pěkné záběry krajiny, 20% hudba Supportů, 10% blekotající Tříska, 10% nesympatický hlavní klaďas - zbojník Vilém, 5% duchařinky, 5% pokus o atmosféru. Kdyby to natočili rovnou jako porno nebo hudební klip, nejspíš by si mě to získalo víc.

Jakubiskův pokus o slovenský velkofilm á la Hollywood od začátku sklouzává do stylu nesmyslnosti a nepochopení vyznívající spíše jako á la Bollywood. Celkově vzato to připomíná směs napodobenin, které jinde fungovaly, ale zde se to nedaří. Stylizace po vzoru Inglourious Basterds, k tomu trapně-komická dvojice mnichů špionů snažící se dostat na úroveň mnichů vyšetřovatelů ze Jména Růže. Přitom se Polívka pokouší svými vynálezy překonat da Vinciho, či snad samotného Cimrmana, zatímco Mádla už nebaví být bratrem kartografem a raději běhá za holkama. Rady a moudra chrlící vědma je zralá na vytržení jazyku už po prvním promluvení a ne až na samém konci. Děj je chaotický, stejně jako rozmazaný obraz po požití halucinogenů hraběnkou Bathory. Jelikož je tvůrcům jasné, jak špatný projekt tvoří, musí příběh prošpikovat pár ukázkami mluvy rodilých Maďarů (Uhrů), několika slíkačkama pannen, koupačkou ve vaně s červenými bylinkami a samozřejmě nesmi chybět šukačky, z nichž především ta ve zpovědnici přímo v katedrále je více než slušná. Mohli bychom si snad přát od tohoto snímku ještě něco víc?

Aby nenasazený hráč prošel až do finále, ve kterém navíc otočí stav z 0:2 na sety proti světové jedničce a zápas dovede k vítězství, pardon, ale to zavání Arabeliným kouzelným prstenem. On tady celkově tenis vypadá jak na Wii, jelikož Federer by takhle nehrál, ale film nabízí především skvělou atmosférou profesionálního turnaje, ještě ke všemu toho nejslavnějšího, londýnského Wimbledonu. Bavil mě veškerým tím děním okolo, jak lidé po celé Británii, každoročně na přelomu června a července, v čase, kdy dozrávají jahody, žijí jen jedním. Jako občasný player musím říct, že pocity a myšlenky hráče během hry jsou sakra výstižné: Kam zahrát míček, jak se zbavit té bezmoci, když se nedaří, získat zpět klid, soustředění a sebevědomí do dalšího průběhu gemu, setu, zápasu, turnaje…? Milostná zápletka je zábavná a dohromady dává povedený film, který si rád opakovaně pouštím předtím, než vypukne skutečný Wimbledon.