Nellie Lovett

90 minutový návod na komplikovanější a bolavější život. (Ta čtvrtá hvězdička je za krásnou hudbu.)

První série mě bavila - bylo to vtipné, svěží a zpívalo se tam... Druhá série už taková zábava nebyla, Sue Sylvestr se začala opakovat a několikrát jsem se přistihla při kontrole, jak dlouho ten díl bude ještě trvat. Na třetí sérii jsem se asi třikrát chtěla začít dívat, ale pokaždé jsem zjistila, že na to nemám vůbec, ale vůbec chuť.

Tenhle film se mi moc líbil - asi kvůli té poklidné náladě, která se vás nesnaží nahlas rozesmát nebo z vás vyždímat slzy. Ukazuje, jak lidé někdy raději věří svým představám, než by si připustili skutečnost. A taky, že léto sice jednou skončí, ale po něm přeci přijde podzim... A odbornice na vztahy Rachel je bezkonkurenční.

Větší vzrůšo už by mohla být snad jen jízda batmobilem :)

Trochu jsem postrádala zápletku a ty "zastávky", ve kterých se postavy vyjadřují k tomu, co se děje, mi vadí.

Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbilo nebo nelíbilo. Herci byli perfektní, atmosféra, scénář,... - všechno v pořádku, ale přesto jsem z toho rozpačitá. Možná jsem jen neměla tu správnou náladu.

Perfektní - mělo to snad všechno, co by měl film mít - dobrou zápletku, napětí, trochu sentimentu a dostatek postav, které si můžete oblíbit. Ukázalo se, že jsem měla dobrý vkus už v předškolním/raně školním věku, protože Rob McGregor byl tehdy můj favorit :) (TrochuSpoiler)P.S. Podle mě ho mohli nechat umřít.

Možná, že je to padesátý šestý film na téma, jak učitel(ka) dokázal(a) pohnout své žáky ke změně a vzájemnému přátelství a respektu. A kdyby nebyl natočený podle skutečnosti, pravděpodobně by každý křičel, jaký je to uslazený hollywoodský nesmysl. Ale já se občas potřebuju podívat na podobný film. Film, ve kterém je naděje a důvěra v to, že se lze zlepšit/mít se lépe/zkvalitnit vlastní život, pokud existuje snaha. A taky motivace, protože ta je hrozně důležitá.

Klasika - seznámili se, nesnášeli se, začali spolu bruslit, zamilovali se, pohádali se a nakonec se zázračně usmířili před tou nejdůležitější soutěží, zajeli svoji životní jízdu a zakončili to polibkem :) Na tohle se člověk nedívá kvůli filmařským kvalitám či scénaristickým překvapením, ale protože si chce oddychnout (a podívat se na vysokého Brendana Fehra s pěknými svaly na rukou :)

Na zamračené sobotní odpoledne ideální. Není to náročné, přiměje vás to zamyslet se, jak báječné rodiče vlastně máte :)) I přesto - nebýt hnědých očí a nakažlivého úsměvu Gabriela Machta, tak nevím nevím... (Ale ty oči a úsměv musíte vidět! :) P.S. Co to je za pitomý americký zvyk, aby se všichni začali jako na povel líbat zároveň s hlavními hrdiny, nebo jim minimálně zatleskají... fuj!