Ouwen

NUDAAAA. Naprosto ploché charaktery, uspěchaný scénář, který kašle na nějaké napětí, nervozitu, či cokoliv, co by dodalo celému tomu dění nadstavbu. Tak nějak se skáče z jedné scény do druhé a působí to celé prostě náhle. Takže celková akce, brutalita a pomsta, nechala chladným.

Kill List je dost složitý film, nejen na celkové uchopení, ale hlavně sám o sobě, v tom kontrastu, mezi tím špatným a dobrým, co obsahově nabízí. PLUSY; Jednoznačně úchvatná práce se zvukem jako takovým, hudbou a různýma zvukama, přesně jak zmínil J*A*S*M. Spoustu drtivých a tísnivých momentů - využití kladiva a jeho grafické znázornění, když se hlavní duo potácí nějakou tmou. Kompletně zde absentují jump scary a podobné klišé voloviny, ale atmosféra je hodně dusivá i když se ve filmu nic extra neděje. Hlavní duo, jak co se týče herectví, tak i dialogama umí vzbudit sympatie a sem tam řeknou výbornou hlášku. Kamera, střihy a barevné palety, které rámují vizuál filmu, naprosto úchvatný. A nepočítám-li posledních dvacet minut, film působí docela i civilně. Vlastně jsem se vůbec nenudil, pestrý výběr interiérů a exteriérů, působí to svěže a dost netypicky. MÍNUSY; Zvuk. Zejména v tunelech, místama ukázkový, místama přepálený v hlasitosti a místama utopený v šumu. Chybí zde větší balanc, což platí i o samotném vizuálu jako takovém a vlastně samotný kontrast žánrů si lehce překáží. Protože posledních dvacet minut na mě působí jako kdyby to celé přišlo odnikud. Je to zvláštní. Škoda taky, že nám nebyla víc ukázána práce těch dvou zabijáků. Jen malé náznaky, jak si čistí bouchačky apod. - nebránil bych se pořádné přípravě na danou akci a většího důrazu na tichou akci. Když se nyní zamýšlím nad celkovém uchopení a nad samotnou pointou, přijde mi to přeci jen lehce směšné, ale né v tom špatném slova smyslu, spíš jak to do sebe solidně zapadá i když to vlastně nemá opodstatnění. Alespoň né z pohledu běžného diváka, co očekává srozumitelnější epilog. Kam to ale řadí mě, když jsem si nepřál ani jednoho z toho, co jsem zmínil? 3* ani tak moc neodpovídají kvalitám filmu, ale vzhledem k mému nejistému rozpoložení, to musím odseknout zlatou střední cestou.

Jestliže tu někdo zmiňuje něco o realistickém a autentickém podání, tak by mě zajímalo na základě čeho to tvrdí. Možná se pletu, ale neříká se, že UK má dost přísná omezení ohledně střelných zbraní, apod? A při tom, to v zdejším světě přetéká palebnou silou. Což by byl ale můj nejmenší problém se seriálem, pač je tu daleko víc věcí, které jsou absolutně nepochopitelný pro mě. Předně; představte si Berandal natáhnutý na devět dílů, říznutý Londýnem. A máte tenhle seriál. Ano, je to i fízlovi, co je undercover a maká pro tu hlavní mafii. O třídu horší akční scény, místama až komediální a hlavně jednotvárný. Protože se snad každej konflikt zde musí řešit zbytečným násilím, protože scénář nemá čím vystužit to co se odehrává tady. Jestliže někdo očekává chytrý slovní přestřelky, tak na to rychle zapomeňte. Krom toho, že je to předvídatelné, tak to pracuje i s těmi největšími klišé momenty. A strach o Elliota? Vždyť ho nikdo ani nepodezřívá!! Mafie nemá ani tendenci si o něm zjistit, co je zač, prostě automaticky začne pro ně makat. A taky, nevím proč bych měl mít sympatie vůči lidem, jako jsou v tomhle seriálu. Jeden otřesnější charakter, než ten druhej. Takový ty lidi, se kterými bych nechtěl mít nic společného. Bez morálky, protože se to tam prostě řeší zbytečným násilím. "Ou, týpek přišel o otce a jelikož neví, kdo za to může, každej je v podezření. Takže to automaticky znamená, že vyhlásil každé, jednotlivé mafii válku, protože jinak se to řešit nedá". Co se týče bitek, tak krom otřesné kamery, na úrovni Zelené Trávy, působí choreografie nacvičeně a né moc autenticky. Jakože, když vás někdo postřelí do ramene a přijdete o spoustu krve, stejně budete kolem sebe mávat sekerou jako největší king. Tohle že dělal Evans? Ten člověk, kterej dbal v Raidu na něco jako, autentické prvky? Kam zmizelo vůbec nějaké napětí během soubojů? Pot, strach, intenzita, cokoliv z toho? Násilí v tomhle seriálu je až směšně komiksové. Pátej díl sice nabízí dost zajímavej home invasion, ale ty nelogické momenty bijou do očí. Postavy zde navíc vydrží fakt neúnosnou bolest a když někoho střelíte jednou, nestačí to, musí schytat celej zásobník aby se mu tělo rozervalo na kusy. Tenhle až přehnanej důraz na násilí postrádá sebemenší pointu, protože i v tom Raidu násilí a okolnosti kolem toho, působili náhodně a překvapeně, tady je to jak přes kopírák. Dost nevyvážená audiovizuální stránka též nepotěší. Jindy kamera působí docela pěkně, místama zas nechutně vyblitě, jako kdyby se spousta scén točila před zeleným plátnem. Zvuky zbraní jsou strašně off a chybí i nějakej kvalitní soundtrack. Je zde jinak asi miliarda postav a jejich poskoci a vlastně mimo národnost, se jejich motivace nijak neliší, takže působí jednotvárně. Co též nechápu; spoustu na efekt mučících scén bez pointy a onak tu stopáž jednotlivých dílů. Natahovaná kaše. Mno myslím si, že druhou sérii jednoznačně vynechám, protože zdejší chatrné zápletky, charaktery nefungují, takže nefungují ani akční scény po stránce emocí. Prostě jsem to sledoval bez zájmu.

Tady není co dodávat. Silenced je rozhodně nevšední, filmový zážitek. Tak filmový zážitek, který se bude opakovat jenom párkrát v životě. Nejenže tenhle film rámuje emocionální nadstavba, ale hlavně skutečnost, že se to fakt odehrálo a že to dokázalo změnit soudní systém v té zemi. Musím poděkovat všem zůčastněným a každému, jednotlivému človíčku, který se podílel, nejen na tomhle špičkovém drama, ale i těm lidem, díky kterým se to celé otřáslo v základech. Yoo Gong a jeho společnice hrají výborně, totéž záporná strana, ale všechny jsou absolutně podřízený hereckým výkonům, mladší kategorie, která tedy válí. A jelikož je film protkaný, typickým, Korejským, syrovým podáním, tak se dočkáme několika....těch scén. Plakal jsem, hrozně moc a měl chuť prorvat pěst skrz monitor. Režie fantastická, prvotřídní soundtrack a je to i říznuté soudním líčením, čehož jsem i já velkej fanoušek. Všechny horory, které jsem viděl, jsou naprosté pohádky o proti filmu takového kalibru. Jediné, co bych vytkl, je SPOILER; kdy se jedno z těch dětí jde pomstít. Přišlo mi to už moc "filmové" a účelové, ale netuším, jak moc je tohle fikcí. Na tenhle film určitě jen tak nezapomenu. Netuším, komu to vůbec doporučit, maximálně tomu, kdo se chce psychicky rozervat u filmu ;-)

První polovina, která se motá kolem nabalování klubka důkazů, hypotéz, teorií a svědků, působí dynamicky a však lehce chaoticky, protože lehce jsem se ztrácel v chronologii scén, kdežto sekundární část filmu je o souboji, mezi Woo Ha a Hee Soon Parkem - oba dva působí charismaticky a předvádí skvělé slovní přestřelky, zejména charakter hlavní postavy patří mezi mé oblíbené; v podobě omylného člověka, který se uspokojí jen s hmotným důkazem a nevylučuje, ani nesouhlasí s každou hypotézou. Jeho poslední argument mě naprosto dostal. Nebyli by to však Korejci, kdyby se nepřeklopil celej závěr. Přišlo mi to trošku na sílu, ale jelikož neexistuje hmotný důkaz, tak proč ne? Hyuk Jang zase předvádí zajímavé emocionální polohy. Nezklamou ani parťáci hlavní postavy, klasicky áčkovej audio-vizuál a místama solidní muzika. Jeong Woo Ha se pro mě stává oblíbeným Korejským hercem.

ASI SPOILERY: Je to rozhodně slabší než jednička, hlavně mi přišlo, že jednička má tři prvky, které zvládá líp; Akce - bitky v jedničce působí víc živelně a hlavně jich bylo o dost víc. Choreografie je podobná, akorát u jedničky bylo i pár akrobatických prvků, které soubojům dodali nadstavbu. Zde to je víc základní a i kopy Adkins příliš často nepoužívá. Nic to však nemění na tom, že bitky působí stále kontaktně, dynamicky a intenzivně. Nejlepší souboj má Adkins a Mandylor, oba jdou až na dřeň u toho souboje. Ale akčních scén zas tolik není. Struktura filmu - je sice vesměs podobná, ale jednička působila víc pestře a dobrodružně, zřejmě protože tam bylo víc zastávek a každá se fakt lišila a nabídla něco svého, charakterního. Tady i situace, které předchází akčním scénám, jsou tak nějak lehce nevýrazné. Gradace - třetí prvek, kterej jednička zvládla stokrát líp. Působila i dost barevně, ze skvělého humoru to postupně houstlo, zatímco tenhle film, ačkoliv je zde několik výborných hlášek a vtipných momentů, působí dost vážně. Finále má jednička o dost velkolepější, zdejší finální přestřelka je až moc chaotická a statická. Právě mi přišlo, že vyvrcholení, je ten zmíněný souboj mezi hlavním duem. Adkins a Mandylor hrajou naprosto parádně, užívají si to, maj perfektní chemii a taky bych měl zmínit, že Johnson opět nezklamal. Sice se nějak extra nezlepšil o proti předchozím počinům co se týče audiovizuálu, ale udržuje si svůj vyrovnaný standard, takže střih, kamera apod. vůbec neruší. Zbytek hereckého osazenstva je zapomenutelný. Soundtrack je solidní, pestrej a lokace se též střídají. Fungují za mě i dialogy. Co však mě překvapilo, že co se týče přežití obou charakterů, tak to oba dva do detailu rozebírají, takže ten film vyloženě navazuje a je otevřený ohledně toho, jak se z toho oba dostali. Nejsem nějak extra zklamaný, pořád je to naprosto kvalitní, zábavná žánrovka, ale chybí tomu ten drive prvního dílu. Jo a scény z pastvy zde NAŠTĚSTÍ pro některý nejsou a ani to není ničim nahrazeno.

Ještě ze začátku to má dost syrovej a akční drive, ale potom se z toho spíš stane vyloženě komorní konverzačka, což mě osobně nevadí, pač dialogy působí normálně a civilně. Vlastně i to, jak skončí osud hlavní postavy a malé holčičky, mi přišel vyloženě dospělej a nijak vydírající, proto když měl, jinak naprosto charismatickej Nathan Phillips, emocionální breakdown v autě, tak jsem se též sesypal. Ten konec je jinak předvídatelný, je jasný jak to skončí. Co se týče nějaké akce, tak sem tam honička, padne výstřel ale to je vše. Je to fakt takové, až lehce táhlé, že jsem neměl pocit, že jsou postavy limitovaný časem. Konec však depresivně působí a trošku i uvidíme samotnou katastrofu na vlastní oči v podobě ohnivého tsunami. Vypadalo to fakt monstrozně a poslední záběry si budu ještě dlouho pamatovat. Ta nevyhnutelnost z toho konce, a z některých dalších momentů, kdy se postavy mezi sebou loučí naposledy, brutálně na mě dolehla. Jo a ještě chci zmínit ty monology toho DJe z rádia, krásně to ladilo s tou syrovou a bezvýchodnou atmosférou, pěkný bonus. Po celou dobu jsem se cítil fakt klaustrofobicky a přitlačen ke zdi, protože jsem na to nemohl přestat myslet, tomu se říká kvalitní filmařina ;-)

Hawke absolutně válí, bylo jasný, že on posune zážitek filmu na jinou úroveň, ale bonus nastal v tom, když jsem zjistil, že režisérem je můj oblíbenec, Marshall Green. A upřímně, ten film má pro mě jediné mínus; je to až nechutně krátké. S Russellem bych byl schopen vydržet klidně i tří hodinovou stopáž a ani by se ve filmu nemuselo dít drama. Je to sympaťák, takové, až charismatické nemehlo. Působí dost nevinně a teprve poznává svět kolem sebe. Jestliže je něco, co se mi na filmu líbilo tak, že Hawke odhodil nějakej luxus bokem a ve filmu působí až jako vandrák, naprosto citlivej smrtelník. Možná bych i vytkl že celková zápletka s batoletem je taková... mno řekněme, že sledujeme polovinu filmu jak si Russell buduje vztah s tou malou, tak jsem doufal, že epilog bude pojatý trošku jinak. Třeba že; "o pět let pozděj" a že se opět setkají, něco v tom smyslu....protože závěr je dost otevřený, především pro hlavní postavu. Soundtrack je kvalitní, líbila se mi i práce se střihem a i obyčejná jízda autobusem byla taková relaxační a meditativní. Pobrečel jsem si, jak jinak; to prostě k tomu patří. Nejvíc mě dostalo "Can i keep a baby, if i found her?" ve vyhledávači. To jsem fakt vyprskl spoustu slz. Je to takový víc dobrodržuný a taky i více komfortní prototyp, filmu Keane s Lewisem. Akorát s happyendem. A Marshall všechno zvládá s přehledem, jeho citlivá a sebevědomá režie, rámuje celej ten zážitek.

Hodně zajímavé a pestré, scény z vězení, spousta humoru, nějaké to mučení, klasicky drsné souboje, perfektní zvuk i režie, vizuál apod. ale působilo to na mě dost zmateně a zejména chladně. Postavy jsou jako takové fajn, ale celé je to až moc odtažité a především poslední půlhodina je strašně matoucí. Nevim co si o tom myslet a pravděpodobně mě to ani nijak netankuje.

Myslím si, že Platform se absolutně nedá srovnávat se samotnou Kostkou, která díky chatrnějšímu vizuálu, působila daleko víc syrově a beznadějně. Tam, kde v Kostce nebylo ani jídlo, ani zbytky, mi tenhle film přišel jako komfortní pohádka. Sakra, vždyť tam někdo jde dobrovolně a může si vzít s sebou oblíbený předmět, či dokonce zvíře. Kostka nabídla beznadějnou, odevzdanou a abstraktní vizi, kde hlavní postavy neměli vůbec nic. Další problém tohohle filmu je, že se za celou dobu nikam neposune, netvaruje se a nevyvijí se. Jako náznaky jakoby filozofického přesahu, zde jsou, ale neustále se to drží mantinelů a vůbec to nevytasí nějakou drtivou kovadlinu, jako Kostka se svým abstraktním přesahem. Navíc mi též přišla architektura záběrů chaotická, chybí zde pořádnej tahoun v hlavní roli, ikonický soundtrack zde absentuje, a celé to působí až kurevsky chladně, nemá to intenzitu, nemá to nic co by se mnou hnulo. Ty jo, vždyť to i víceméně tlačí na gore, které zde působí na efekt. Původní Kostka i když se tam nezabíjelo, tak každá past vzbuzovala hrůzu a to tam nepadla skoro žádná krev. K tomu si připočtěme, že se vůbec nic nedozvíme o co tam jde, ani nějakým náznakem. Kostka dokázala působit sebejistě i v tomhle ohledu. Kostka dokázala i pojat normální konverzace, lehkou konspiraci, aktuálnost a zejména pocit, že se ty lidi ocitají na pokraji šílenství o dost přesvědčivěj.