2mig1

luchino visconti se odhodlal k něčemu dost odvážnému... rozhodnout se natočit film podle devadesáti stránkové novely, s minimem děje a fůrou filozofování a dumání o životě a umění a ještě ve stopáži přes dvě hodiny, to chtělo odvahu... zda se chtěl vydat spíše po příběhu, či spíše po tom filozofování bohužel nepoznáme, v první polovině filmu není pořádně to ani ono... můžeme zde obdivovat pouze krásné dlouhé záběry kamery, podpořené krásnou hudbou gustava mahlera.. jinak tu už zbývají pouze aschenbachovy obdivné pohledy na mladičkého tadža a asi tři flashbackové scény aschenbacha s jeho přítelem, které nahrazují vnitřní mudrování, podstatnou část knižní předlohy.. místo jakýchs takýchs myšlenek si ovšem zapamatujete pouze nepříčetně horlivého gustavova kamaráda, kterej neni schopnej říct jednu větu v klidu... v druhý polovině se už visconti bez tohoto obejde a zaměřuje se spíš na příběh samotný... paradoxně tím trochu upadá tempo, který je vůbec velkou záhadou celýho filmu... i když film vcelku nudí, ubíhá neuvěřitelně rychle... ovšem ani v té druhé polovině snímku nečekejte nějaký vzrůšo - opět pohledy, sem tam náznak úsměvu, nákaza, finito... na samotnej závěr se ale vyplatí vydržet... dlouhá scéna smrti v benátkách je natočena v krásný kompozici, ze který se tají dech ..což mě trochu přemlouvalo dát nakonec nějaký to procento na víc, ale jsem neústupnej...

první kraťasy z dílen pixaru sloužily pouze jako ukázky možností počítačové animace... a je to na nich vidět... narozdíl od dnešních kraťasů jsou bez výrazného nápadu a závěrečné pointy.. nešťastným rozhodnutím v případě kousku tin toy je přítomnost batolete, nedokonalost animace se v případě zobrazení hraček ztratí, ale z toho vřeštícího prcka budu mít noční můry...

pokud se budete chtít dozvědět zábavnou a hravou formou, jak jen to pixar umí, něco o historii krysího pokolení ve světě, je pro vás tenhle kraťas přesně to pravý :)

těžko uvěřit, že je toy story už patnáct let a já ji dneska viděl vůbec poprvý.. pamatuju si, že jsem z filmu kdysi vídal úryvky v čekárně svý dětský doktorky a jak se o něm tenkrát mluvilo hlavně jako o prvním počítačově animovanym filmu.. ve vzpomínkách mi taky uvízlo, že z tohoto převratnýho způsobu animace jsem moc nadšenej nebyl.. dneska můžu říct, jasně, na tu dobu úžasná věc, ale i přesto mám z toy story pocit chladu a kouzlo pixarovek v ní funguje jen částečně.. není to jen "nedokonalou" animací zapříčiněnou jejím tehdejším batolením, ale i příběhem samotnym, který je sice vtipný a zábavný, ale propracovanost a promyšlenost dnešních pixarovek mu chybí.. nejspíš to bude zapříčiněno faktem, že toy story měla přece jenom sloužit jako demonstrativní důkaz toho, že díky počítačové animaci může skutečně vzniknout celovečerní film.. pokud by mě sláva toy story zasáhla už v jejím počátku a měl bych k ní dlouholetý vztah, nejspíš bych hodnotil výš, ale takhle to je na těch slušnejch 70....

už dlouho tu nebyl film, kterej v takový míře klame tělem, jako titul nestanu se tvojí ženou. pokud budete mít o víkendovym večeru chuť na romantickou komedii, pusťte se radši do klasik jako láska nebeská či notting hill a nenechte se oklamat lživým trailerem či synopsí snímku s michelle pfeiffer. podle nich se totiž o romatickou komedii jednat má, ale už první záběry, ještě před úvodníma titulkama, vás rychle vyvedou z omylu. v nich na vás čekají scény jako vystřižené z dílen national geographic - nic proti nim, ale co sakra dělaj v úvodu romantický komedie? vzápětí se zjeví tracey ullman v roli matky přírody(!) a začne brebentit cosi o tom, jak to má vlastně těžký, že ačkoliv dělá jen svou práci, lidem se to nelíbí a následně jí devastují, přes co se nenápadně dostane k posedlosti lidskího plemene mládím a čeká nás kadence záběrů na xichty, na kterých se právě vyřádil plastický chirurg (a já čekal už jen na chvíli, kdy na mě vybafne doktor troy z plastický s.r.o.). z pooperačního se pak dostáváme na plac televizního seriálu pro mladé, jehož scénář píše hlavní hrdinka filmu. což o to, zákulisí televizní show by pro romantickou zápletku mohlo být dostatečně atraktivní prostředí, jenže to by se romantika nesměla odstavit na slepou kolej. chod továrny na sny, to je oč tu vlastně běží a z romantické komedie je naráz pokus o satirický pohled do filmové branže. jenže ani ten bohužel nevyšel. postavy jsou plochý, nezajímavý a nudný. gagy nefungují a pokud se na okamžik vrátíme k romantické linii, dostaví se pocit přepnutýho programu. scenáristka rosie narazí na mladšího začínající herce adama na castingu. jako mávnutím kouzelného proutku matky přírody (která s rosie vede spoustu vnitřních dialogů) se do adama zakouká. následují všechny základní stavební momenty romantický záplekty - zamilování, štěstí, krize, usmíření. jenže jakékoli spojovací články chybí a místo nich je tu právě televizní satira. ve finále pak film neni ani jedním, ani druhym. nejvíc to odskáčou asi představitelé titulních rolí - michelle pfeiffer je sice stále krásná a paul rudd je pořád ten nesmělej kluk s upřímnym pohledem, do kterýho se nezamilovala jen phoebe, ale i všichni ostatní, ovšem i přes jejich účast, která je tím nejlepším na celym filmu, se pro vás sledování týhle "prej romantický komedie" stane utrpením. k dobrýmu pocitu nepřispívají ani přesycený barvy obrazu, který ve mě evokovaly vzpomínky na hity levný cenový skupiny jako byly například another gay movie či další "něco" movie. k těm to tak nějak patří, tady to je jen poslední hřebíček do rakvičky.

ano, přestupný rok je další konzumní produkt svého žánru. ano, přestupný rok svému žánru nepřináší vůbec nic nového. ano, pokud bych se na přestupný rok díval přísnějšíma očima, vyleze z výsledku stěží průměr. ovšem pokud vypnete a necháte se pouze bavit odvíjením na plátně, film se vám zalíbí dostatečně. rozhodně na tom tedy nebude mít zásluhu scénář, který je velmi předívdatelný, neustále budete vědět, co příjde, a jak už bylo řečeno, nepřináší vůbec nic nového. dílem náhody se potkají dva, kteří se zprvu nemůžou vystát a stačí jim strávit dva společné dny, aby na sebe změnili názor. některé scény jsou ke všemu zbytečně vyhroceny do krajnosti (devastace pokoje) nebo okatě vykonstruované (hrdinčino závěrečné prozření). film má ale to štěstí, že je skvěle obsazen. ať už máte k dění na plátně jakékoliv výhrady, při pohledu na smůlou provázenou amy adams, jednu ze dvou nejroztomilejších zrzek hollywoodu (kdo je ta druhá?:), se vám úsměv na tváři vykouzlí bezpochyb. její protějšek, matthew goode, je pak natolik velkej sympaťák, že si ho budete přát mít doma. když k tomu připočtu irsko, jednu ze třech zemí, kterou si hodně přeju jednou navštívit, musim zahmouřit obě oči nad všemi nedostatky a jít na nadprůměrný hodnocení.

nebejt sama, tak titáni přišli o další hvězdu...

nevim co je hnusnější.... tři prasátka nebo kozí příběh? asi to vyjde nastejno... odporná hudba, ošklivá animace...... díky bohu že nemám děti a enmusí se prznit díváním na něco takovýho..... já chci rákosníčka!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

z představení v divadle v dlouhé jsem se právěl vrátil a jsem nadměrně spokojen.. haně burešové se podařilo oživit na divadelních prknech město benátky inovačně, vtipně a realisticky - japonské turistky s rouškami a s neustálým blýskáním foťáku nemůžu dostat z hlavy doteď.. líbily se mi vůbec všechny vychytávky toho druhu (o tannenbaum!), uvedení přestávky bezkonkurenční... výborné obsazení inscenace předvedlo živelný, dynamický a nadmíru humorný výkon, především jan vondráček v titulní roli si svůj velký prostor ve hře užívá a jeho finální monolog o upsání se budoucí choti zaútočí na vaše bránice nemilosrdně... dlouho jsem se tak nepobavil a lháře všem doporučuju - donutil se se svym sluhou dvou pánů může jít klouzat!

poněkud utahané drama, kterému přišlapuje krk trapný miroslav donutil, jenž využívá nacvičené a smíchem ověřené pózy ze sluhy dvou pánů, do této hy ovšem naprosto nevhodné