Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Rozprávka
  • Dobrodružný

Recenzie (70)

plagát

Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) 

Příšerná kamera! Zoomování a létání obrazu coby ambice na umělecké ztvárnění tohoto díla bylo natolik odpudivé, že mě v kině neudržely ani četné záběry na atraktivní pozadí slečen oděných do přitažlivého spodního prádla. A to hovoří za vše. P.S. Pokud by kamera byla normální, film by si možná ještě jednu hvězdičku zasloužil. A to také, soudím, není nevýmluvné.

plagát

Chicago (2002) 

Poraďte mi někdo, na co mám čekat, abych vydržel dodívat se do konce? Kdy dojde ke zlomu a ta nezáživná zhudebnělá nuda se promění v to předesílané "velkolepé a strhující"?

plagát

Sedem životov (2008) 

Chytře vymyšlený a poskládaný příběh, kde to na konci do sebe všechno pěkně zapadne. Čisté kapesníky s sebou! Na konci budou užmoulané a mokré. Ryzí charakter, coby se pro druhé uvěřitelně rozdal, navíc šmrncnutý romantickou lovestory zadrnká na emoce tak srdceryvně, jak to uměl snad jen Orfeus na své mýtické lyře.

plagát

Goyove prízraky (2006) 

Coby patriot bych chtěl, aby se každý film panu Formanovi navýsost vyvedl. Coby realista však konstatuji, že ta paralela k totalitě, bezpráví, politickým života kotrmelcům a paradoxům byla tak za vlasy přitažená, až se mi hlava v podmíněném reflexu nevěřícně kroutila. Pro jistotu jsem si to po čase zopáknul a výsledek byl totožný, takže radost by měl jen slovutný reflexolog I.P.Pavlov. A když už jsem v tom kacířském postoji - nejen scénář, ale i casting i výkony herců i práce maskérů i kostymérů i kamera mi připadaly tak nějak nevyladěné, nedotažené, nepřesvědčivé. Přestože původní myšlenka - jakákoli víra či izmus je přímo úměrná touze po trvale napapaném bříšku a okamžikem napapání se změní, veletoč neveletoč- není rozhodně nezajímavá.

plagát

Účastníci zájazdu (2006) 

Zábavný film, který se mi líbí podobně, jako dovolená u moře. Ani tam není vždy vše stopro, přesto to stojí za to a rád si to zopáknu.

plagát

Pupendo (2003) 

Sterilní... co je to sterilní?, mohl by se tázat sterilotazatel. Viděls Pupendo? Tak sterilní jako Pupendo, přirovnal bych. Něco, čemu sice nelze upřít jistou životaschopnost, ale co taky nevytvoří žádnou valnou přidanou hodnotu. Soudím, že Pupendo je sterilní proto, že mělo v plánu na pozadí ne nezajímavého příběhu vyjiskřit nebo vygejzírovat bonmoty. Jenže když píšete bonmoty, musíte se strefit do stručnosti a údernosti, pak jsou vtipné a životaschopné coby "hlášky". Těch pupendovských několik nepochybně bylo, ale byly jasně přeplácány majoritou nevygradovaných, rozvleklých a nadbytečných. Věřím, že se herci ty mono a dialogy museli učit a přeříkávat je, protože pokud by to bylo jen na nich a na jejich špičkovém umění improvizace, Pupendo by patrně mohlo být kratší a skvělé. Takto bylo jen poměrně obstojné.

plagát

Máj (2008) 

K filmu jsem přistupoval s jistou rezervou a despektem, protože třeba Kytice byla na můj vkus vyvázána sice okázale, ovšem z bylin, co mi až tak nezavoněly. Ale musím říct, že pokud je něco Umění, pak je to Máj! Myšleno nejen jako období roku toku či lásky srdce tlukotu, ale i ten Máchův i ten Brabcův splňují nároky lahodného pokrmu pro lidskou duši. Film považuji za mimořádně povedený svojí nádhernou kamerou (obrazy nadpozemsky krásné jako obrázky; jedna věta vyjádřena třeba pěti úhly pohledu a přitom vždy vkusně a harmonicky), hudbou (hude mile, příjemně a tklivě), hereckým obsazením (hezcí lidé i ve své případné nehezkosti či nelidskosti) i způsobem příběhu vyprávění (poetické zůstalo poetickým v života půvabu i tragičnosti). Bravo, pánové Mácho i Brabče! P.S. Pátou hvězdu zde přidávám k vyvažování nevyváženého podhodnocení.

plagát

Slnko, seno, erotika (1991) 

Poměrně dobré. Kdo zažil první porevoluční autobusové výlety do zemí v totalitě zapovězených, chápe naprostou autentičnost tohoto druhu absurdně buranského humoru. Čechoslováci přijeli do Itálie. Otevřou se dveře hrkavého autobusu a z něj se do klidu brzkého rána vyvalí petačtyřicet bujaře povykujících vepřo-knedlo-zelem dobře živených tůčkem prorostlých postaviček v tílkách a šortkách, v jedné ruce chleby s řízkem, v druhé pivko a na předloktí houpající se igelitka. Jejda, moře! O překot se běží k pěnivým vlnám a odhazují se svršky. Bába dobrých pětašedesát (let), sto šedesát (výška), devětadevadesát (váha) se neváhá vyvalit na pláži oděna pouze v zažloutlé XXL bombarďáky s krajkou. Vše ostatní odloženo! To není z filmu, to jsou moje autentické vzpomínky. A já sám? Ve slipech šťastně a svobodně dovádím ve špinavých vlnách, a až Troška za rok natočí Erotiku, budu se bavit, protože ta komedie bude zkrátka nejen svěží a vtipná, ale i do mě trefná.

plagát

Slnko, seno a pár faciek (1989) 

Zábavné. Absurdně-bláznivo-lidová komedie, která se povedla. Nikdy mě nenudí a rád si ji tu a tam zopáknu.

plagát

Slnko, seno, jahody (1983) 

Nejméně oblíbený díl z trilogie. Pár úsměvných hlášek nevyvážilo nic neříkající prázdnotu jakéhosi pokusu o dějovou náplň.