VenDulin85

Myslím, že jsem to sledovala asi na pětkrát, než jsem Perfect Days dokoukala. Poprvé jsem viděla asi 18 minut, podruhé další 20. Pokaždé mi přišlo nesnesitelné pokračovat dál, padala na mě deprese, ale přesto jsem se k tomu do týdne vrátila. Protože jsem to chtěla vidět celé, a narozdíl od Tajností jsem to chtěla zdolat. Nellis není lehký oříšek k rozlousknutí, ale podařilo se. Dokonce mě na konci ani neposedla depka, ale uvolnění. Velkým plusem je Ivana Chýlková, která se (jako vždy) do role zabrala tak, že jí to člověk věří a tím pádem (pokud jste ženská) uvažuje, jestli má vůbec něco smysl. Tím, jak přísně pragmaticky jedná (chci dítě a je mi jedno, kdo bude otec), vás přiměje k myšlenkám, jestli by taková potrhlá úspěšná ženská měla vůbec mít dítě.. A když ji s tím dítětem vidíte, tak se za ty myšlenky stydíte, protože... každá ženská v sobě má mateřské pudy (prý). Po odhalení závěrečné pointy, když se můžete od srdce zasmát, odpustíte Vojtovi Snowboarďáky a oceníte jemnoherectví Ondřeje Sokola, jeho čtyřprocentní Richard byla skvostná třešnička na dortu. Celkově to vidím na 3,5, ale jelikož tu vidím samá nízká hodnocení, přichýlím se ke 4*.

Islandské snímky snad nemůžu hodnotit hůře jak za 4*... Každopádně varování- pokud se chystáte do toho praštit, tak se na Svatbu za bílé noci radši nedívejte. Možná byste si to pak ještě rozmysleli :-). Jako byl Smích racků záležitost spíše žen, tak Svatba za bílé noci (a že je fakt bílá) je oproti tomu mužská věc. Neviděla jsem sice Pařbu ve Vegas, ale už teď si troufám říct, že Islanďani to umí rozbalit mnohem působivěji. Miluji ten jejich osobitý humor, komické scény, které kolísají mezi tragédií a fraškou, že téměř do konce nevíte, jak vše dopadne... Mužští představitelé jsou jedna perla vedle druhé, ať už se jedná o manžela hoteliérky, který chtěl zpívat v opeře, či bohémského svědka, který v den svatby ztratí jednu botu a málem propásne obřad, kde má zároveň hrát na varhany...

Když jsem se poprvé dozvěděla, že se točí série o Hannibalovi, byla jsem sice nadšená, ale sýčkovidně jsem pochybovala, že by někdo mohl překonat božského Anthonyho. Nicméně již první díl mě přesvědčil, že šílenství + elegance v oku může sedět i jinému.. Když Mads Mikkelsen kuchtil a servíroval, nedalo se mu odolat. Umí být tak přesvědčivý, že kdyby vám na sezení vylíčil, jak se mu váš žaludek nesmírně hodí na jednu večeři (ba co hodí, je přímo nezbytný..), nenašli byste žádné námitky. O kom dále jsem tak trochu pochybovala, byl vyšetřovatel s vzácnou směsí psychických chorob Will Graham.. Nic proti Hugh Dancymu, v romantických komediích byl tahákem, ale aby zvládl zahrát labilního a zároveň geniálního profilovače? No, už se zdá, že ano :-). O kom jsem naopak nepochybovala vůbec a kdo mě nesmírně těší, je Laurence Fishburne jako Jack Crawford, ovšem musíte sledovat anglickou verzi s titulky (další seriál, kde se vyplatí poshánět originál). Abych dotáhla herecký ansámbl do konce, tak Caroline Dhavernas jako Dr. Alana Bloom je velmi příjemná, ale když ji nechám zapadnout mezi ostatní, nemá tam žádný prazvláštní vliv, protože Hannibal v rámci možností pomáhá při vyšetřování, často i tím, že se postará o vyšetřování samotné; Will se vciťuje do vrahů a propadá se do svých bludů a Jack dělá vše pro to, aby jeho oddělení běželo jak má. Zkrátka je to taková férová holka, a jen čas ukáže, jestli zmůže i něco více. K ději samotnému nemám výhrady, nebo, lépe řečeno, vrním si blahem a kdykoli zazní nějaká primovní fráze jako "je hezké mít na večeři starého přítele", cítím se jak prasátko v žitě. Po sedmé epizodě dávám čistých 5*, a jen čas ukáže, zda jsem se neunáhlila.

Po trošku slabší dvojce závěrečný díl nabírá na síle, i když ne hned úplně od začátku. Očekávala jsem trochu více napětí okolo zdravotního stavu Lisbeth, kterou Noomi ztvárnila tak skvěle, až z toho mrazilo, třeba v nemocnici (nebo to možná byl jediný moment za celou dobu) se usmála jen jednou, když se dozvěděla velice potěšující zprávu.. Z celé trilogie stále nejvíce hodnotím jedničku, protože mě uchvátila, unesla a rozprášila na kopytech.. Přesto trojka svým završením a monstrprocesem s těmi zlými rozhodně stojí ten čas. Wow, Lisbeth opravdu ví, jak se vyparádit, už ve dvojce se mi líbila její maska mstitelky, ale její look u soudu... chvilku jsem uvažovala, jak by to vypadalo u světlých vlasů... :-)

Do Labyrintu jsem šla s celkem reálnou představou toho, co mě čeká, a asi 90% z toho jsem i obdržela. Těch zbylých 10% je zklamání, že nebyl vidět dostatek snahy nebo chtění dát si s tím větší práci. Aby to nebylo tak předvídatelné (když i já prokouknu pointu dříve, než se.. zpointuje, je to co říct); aby to nebylo tak uhlazené jako vždy perfektní účes hlavní hrdinky. Aby to postupně gradovalo tam, kde jsem cítila jistou atmosféru a maně jsem se doma koukla za roh, jestli tam nikdo nečíhá... Negradovalo, upadlo, zapomnělo. Což škoda bylo, protože pak si jen v závěrečných titulcích přečetlo "nezapomeňte ohodnotit film na čsfd". Tak tedy... nezapomnělo, ale smutno bylo, že potenciál labyrintu pod Prahou byl mezi 3 a 4*, a zatím to jsou max. 2.

Musím říct, že jsem se ze začátku musela nutit, abych "nezměnila program", protože po parádním tématu Mužů, kteří nenávidí ženy, mi to nepřišlo tak atraktivní. Nicméně, poznenáhlu, ovládla pole Lisbeth a pomalinku jsem začala být nadšená. Jak tak člověk pozoruje a získává další informace, tak chápe, proč ta holka dělá, co dělá. A fandí jí. Teď samozřejmě rychle sehnat poslední díl tohoto triptychu, a jedem! (jednu hvězdičku z plného počtu přece ale jen strhávám, protože... z jedničky jsem byla absolutně v šoku, dala jsem si ji do topky, z některých scén mi bylo špatně- ale právě to všechno dohromady bylo zajímavé, dvojka ubírá plyn, ale jen trošku..)

Nemůžu dát jinak než za 4*. Protože to je kousek historie, protože vybraní herci hrají (což se dnes někdy ani nedá říct) a protože mi Sanitku připomíná každý rok moje maminka... Ta dáma se totiž nejprve podívala na další "televizní várku" Sanitky a pak teprve se nechala odvézt (autem, podotýkám) do porodnice, aby moji maličkost přivedla na svět.

Ženy v hlavní roli. Ve filmu, kde vám neustále odvádí pozornost od děje naprosto úžasný jazyk. Ženy žijící ve špatných podmínkách, které se "jen" snaží urvat to nejlepší na trhu. Otázka zní- zajistí jim to spokojený život? Budou už pak klidné /dají už konečně pokoj/? Hlavní "potvora" Freya vskutku nechce tak moc, navíc její sociální cítění je mnohem silnější než u naškrobených paniček z charity + má můj obdiv za to, že v přítomnosti tchyně je schopná označit ji za "čarodějnici", a nejen to... Freyino počínání sleduje její příbuzná, zvídavá Agga, která jí sice absolutně nedůvěřuje již od prvního okamžiku, ale nemůže si pomoct, je jí všude v patách. Pokud se někdo pozastavuje nad malým zastoupením mužů.. jak bych to napsala šetrně, abych taky nebyla označena za furii ala furioso... Nejsou tady zas až tak důležití, figurují zde spíš jako nástroje, nebo někdy spíš jako zvířátka (napsala jsem to jemně, že jo?) Celkově na mě Mávahlátur působí velmi pozitivně, což je asi divné, ale nemůžu si pomoct, závěrečné "odrovnání" a hudba mi nedovolí dát jinak než za 5*.

Asi není nejlepší nápad jít si pokecat se slečnou, když máte v ruce kosu... Tedy, nevím, jestli jsem se smála tam, kde tvůrci zamýšleli, ale to je za jedny peníze... Byla jsem zvědavá, co mi přinese žánr komedie/horor, a musím říct, že jsem se královsky bavila komedií, která se trochu hodně ošklivě zvrtla. Tucker a Dale měli od začátku pech, proto jsem jim až do konce držela pěsti, protože ti studentíci, to byla pěkná pakáž (trpí stockholmským syndromem...). Nechci hledat mouchy, ale odkdy se strašidelné historky vypravují za světla (byť u ohně...)? To přece nemůže mít takový účinek, jako když jsme onehdá strávili noc v opuštěné chaloupce bez elektřiny na kopci v lesích a přející gentlemani nám vykládali o texaském masakru motorovou pilou... To bylo pak vzrůšo jít ven do kadibudky, ale tady? Pohoda, klídek, jazz, a najednou nedorozumění, které se rozroste do gigantických rozměrů. A člověk se z toho nevykecá a nevykecá, pouze snad vyseká... Bála jsem se až trochu v závěru, aby můj "favorit" přežil, ale do té doby jsem se řezala smíchy a pekelně si to užívala (děvče, co takhle navštívit odbornou pomoc, třeba psychoterapeutku...) Hvězdička navrch za parádní hlášky, které se nesou celým filmem, jedna za všechny: "Jsi celej?" (Ne, Tucku, obávám se, že ne.)

Tedy... bylo to přesně to, před čím jsem byla varována a přesto jsem se chtěla podívat na vlastní oči. Hororům dám prostor čas od času, takže nejsem bůhvíjaký odborník, ale přesto jsem prvních asi 15 minut měla dojem, že jsem se snad na úložišti dopustila trestuhodného omylu a koukám na nějaký studentský počin. Nebudu to nikterak protahovat, na komentář odpadu většinou neplýtvám místem, takže zkrácené: opravdu, i na mě je to špatný horor, a to jsem citlivka par excellence. Při některých scénách jsem se usmívala, při jiných málem smála. Kdo tu hovoří o překvapivém zvratu v závěru, by asi potřeboval vyšetření, protože děj skončil naprosto logicky a případně, nevěděla jsem, komu fandit dřív (tolik trotlů na malém prostoru...); a kromě jedné nelogičnosti (bacha - jedné, které jsem si všimla, a nespadá pod to fajn nápad nechat naprosto cizího týpka v zděděném hauzu, když jedu nakupovat), kvůli které jsem očekávala ten "zvrat", to uplynulo klidně jako voda. Odpad. Amen.