Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Horor
  • Akčný

Recenzie (758)

plagát

Svetová vojna Z (2013) 

SLEDOVÁNO NA FILMOVÉ NOCI________ Moje očekávání bylo nulové, tudíž jsem mohla být jen příjemně překvapena a to jsem byla, zombíci fakt pěkní. Nikdy jsem nepatřila k fanynkám Braďáka a nikdy asi patřit nebudu, ale musím uznat, že nebyl špatný a celkově to mělo spád, přestože struktura příběhu byla jasná od začátku. Tolik prozatím, zážitky jsou ještě čerstvé :-). Velice kvalitní čtyři*.

plagát

Kráľova reč (2010) 

V tyto dny si pouštím jeden starší restík za druhým. Proč jsem tak dlouho odkládala Královu řeč, vám opravdu neřeknu... Že se jedná o předvečer druhé světové války, jsem totiž už dávno zapomněla. Nu, přirovnala bych to k namlouvání dvou lidí, na jedné straně tvrdohlavý a "svůj" nápadník Geoffrey pirát Rush a na straně druhé upejpavá koktavá slečinka Colin Firth. Na začátku to rozhodně nebyla láska na první pohled, no way... Pak se začali sbližovat, poznávat (tedy tolik možných předpokladů, proč budoucí král koktal, se jen tak nevidí...), a pak, jako v každé správné lovestory, přijde rozkol, protože Geoffrey je moc hrrr. Tak se každý stáhne do svojí ulity, ale svět kolem je dlouho nenechá, protože Británie potřebuje svého krále a král si musí uvědomit, že je opravdu... král. A tak opět povolá svého přítele a společně to dotáhnou k závěru, brilantnímu projevu, jehož konec už jsem poslouchala se zamženýma očima. Že bude Colin Firth skvělý, jsem nepochybovala, Helena B.C. jako jeho manželka byla okouzlující a nesmím zapomenout na Michaela Gambona v roli starého krále George V. a Timothyho Spalla jako Winstona Churchilla. Dobří pozorovatelé poznají i manželku Lionela Lougea, Jennifer Ehle (série Pýcha a předsudek) a na konci zůstává jak jinak než bravurní Geoffrey Rush, sedící v královském křesle ve Westminsterské katedrále... zkrátka připravený udělat vše, aby pohnul královskými nervy a donutil jej vyslovovat bez zadrhnutí.

plagát

Štyri slnká (2012) 

Čtyři slunce je tak silně atypický, neuchopitelný a prostě zvláštní film, na který bych se nedoporučovala dívat, když máte depku, protože byste si snad došli i pro nůž... Herecky je ovšem na takové úrovni, že pokud jako já proplujete drastickou scénou s kuřátky, tak oceníte vše, co je vám předkládáno. Ovšem není to film pro každého, to v žádném případě, měla jsem ho na skladě téměř rok, než jsem se k němu dopracovala a strávit jej nebylo lehké, jelikož jsem se plně vžila do Jany (excelující Aňa Geislerová) a její reakce na (nechci spoilerovat) jistou zprávu byla prostě ... vystihující.

plagát

Dům ďábla (2009) 

Bylo mi jemně doporučeno, abych tomuto horůrku dala druhou šanci, že prý to není možné, aby ode mě dostal jen dvě*. Tak jsem tedy tomu dala druhou šanci... a už vím, kde byl problém. Ano, mezi židlí a obrazovkou! :-) Zimomriavky jsem z toho měla řádné, možná víc, než z jiných satanských snímků, ale když mě ta Samantha tak šíleně štvala!! Chápu, že když potřebovala peníze na nájem, tak šla cestou nejmenšího odporu, ale kde nechala zdravý rozum?! Vcelku pomalý rozjezd mi nevadil, protože pak se toho děje až moc najednou a velice rychle, až se to vše náhle doděje a vy brejlíte ještě deset minut do stěny, pak si jdete zkontrolovat zámek na dveřích a tak podobně... Zkrátka, byla jsem prve až moc přísná, protože to uráželo moji logiku (ano, mám ji), ale objektivně vzato horor je to více než slušný, i krev se tam vyskytne.. Takže navyšuji na čtyři* a jdu si pustit ještě nějaký večerníček :-).

plagát

Grave Encounters (2011) 

Nevím, jak vy, ale já jsem se skvěle bavila. Není nic lepšího, než když se vydají lovit duchy ti, kdož na ně nevěří... Jakmile se začalo dít něco zvláštního, tak jejich reakce- to si z nás někdo dělá legraci, že jo? Vylezte! My máme povolení tady být, vy ne! mě prostě dostala do kolen... Ne ne, hošánci (a děvenko), to vy tam nemáte co dělat, to vy jste tam ale absolutně mimo... Ke konci to už bylo poměrně nechutné, litovala jsem toho bonbónu, co jsem si strčila do pusy, ale uf... krom ukázání strašidýlek (což vždycky trochu pokazí dojem o jednu až dvě hvězdy) to byl pro mě úžasně zábavný a poučný horor.

plagát

Brendan a tajemství Kellsu (2009) 

Tento způsob animace zdá se být... neuvěřitelně dobrý :-). Obzvláště záběry lesa, přírody mě uchvátily a lehoulinká melodie Irska dokonala své. Brendanovy snové vize byly úžasné, škoda, že něco takového nebylo natočeno, když jsem byla... ehm capart, protože to je fantazie a "ulítavost" ještě ohebnější a hbitější... Jako štvaná zvěř jsem si připadala, když mi bylo kázáno, domlouváno, spíláno, předeno, smlouváno, podsouváno, ať se na to podívám... A dnes, kdy dotazování (i jiných osob, ano, ploutvonožci se uchylují i k takovým intrikám) a teplotní rekord vykonaly své, jsem snímek zhlédla, posoudila, a... no tak jooo, jsem nadšena, unešena, dojata, sázím za pět* a sypu si popel na svou bídnou hlavu ;-)

plagát

Procitnutí (2011) 

Mám ráda tyhle horory na pomezí žánru, atmosféra Británie po první světové válce + krásná scenérie, ponurý viktoriánský dům/internátní chlapecká škola.. Zde přijede mladá (na tu dobu vzdělaná) lovkyně duchů, která je vždycky v depresi, když odhalí, že duchové nejsou tím, čím se zdály být, a sice... duchy. Když máte mindrák z minulosti, nemůžete najít nikde klid. I v tomto domě poměrně rychle odhalí, jak došlo k úmrtí malého chlapce a že za tím nejsou žádné astrální bytosti, ale než odjede pryč, začínají se dít divné věci. Až potud by to byl průměrný snímek, ale scény, kdy Florence (poměrně přesvědčivá Rebecca Hall) zkoumá věrný model domu a objevuje v něm postavičky sebe samé, jsou dost podařené. A pokud jste opravdu tak nesnesitelní fajnšmekři, tak si to pusťte ve francouzském znění s anglickými titulky jako já, objednejte si k tomu bouřku s lijákem v závěru (jako já) a máte výsledek- čisté čtyři*.

plagát

Pád (2013) (seriál) 

Je zajímavé, kolik kriminálních seriálů neustále vzniká a jak mohou být stále stejně (více či méně) zajímavé. Po letošním "hannibalovském jaru" by jeden řekl, že z tohoto mračna už nemůže zapršet kvalitně, a ejhle, stačí přeletět z Baltimoru do Belfastu a máme tu sice jen pětidílné puzzle, ale naprosto strhující a děsivé. Asi bude hodně záležet, kdo se na The Fall dívá, já jsem se tedy na to dívala dost osobně a běhal mi z toho mráz po zádech. Ačkoli je to celé o sériovém vrahovi, který ve své touze sklouzává níž a níž (a blíž k policii), celou sérií prostupuje myšlenka, jak to vlastně v dnešní době je, kdo je/má být ten/ta dominantní... Hlavní vyšetřovatelka je ostřílená Gillian Anderson, která nejednoho diváka potěší, její role Stelly někomu může přijít hodně chladná a věcná, ale člověk si klade otázku, jak to všechno cítí tam uvnitř? Děje se tam něco jiného krom logických úvah a kalkulací? A takové přemýšlení mám ráda, ono i pozorování rodinného života toho maniaka je dost zajímavé a když se člověk zrovna nezakusuje do ruky, aby nekřičel společně s obětí, tak si to i užívá... (jedna rétorická- je už totok na vyšetření?)

plagát

Tajemství starého hotelu (2011) 

Tttttedy jjjjjestli k ttttomu můžu něco říct... tak jako slušný hhhoror, a to jsem myslela, že po projekci tohoto žánru v kině mě už nic nepřekvapí... Překvapilo, a docela dost, jen jednu hvězdičku z plného počtu srážím za to, že celou dobu v závěru na ni volám "nechoď tam, sakra, nechoď tam!" a ona tam samozřejmě jde... A tady ta nelogičnost ve filmech mě vždycky vytočí, takže ačkoli jsem řádně vytřepaná jako ratlík na tatramatce v provozu, tak prostě bez dlouhých cavyků za čtyři* a jdu se třepat dál...

plagát

Black Books (2000) (seriál) 

Dvoustý komentář... ano, to se hodí :-). Po dokoukání celé série Červeného trpaslíka (nebo ještě v průběhu posledních řad) jsem si říkala, co budu propána sledovat potom... Dostala jsem doporučení z více stran na Black books a už po prvním díle jsem věděla, že to bude náhrada více než adekvátní. Zároveň se mi hlavou honilo více myšlenek, např.: jak jsem se doteď obešla v knihovně bez smetáku, nebo: jsem na ty čtenáře moc měkká, popřípadě: máme otevřeno každý den stejně, jak nudné... :-) Bernard Black, Manny a Fran jsou tak odlišní, těžcí mimoni, které si ihned zamilujete, přestože chodit do jejich obchodů může být leckdy riziková záležitost. Jsou tak... sví, až to bolí, a příhody, které se jim stávají, jen podtrhují jejich osobnost. Z oné trojky jsem předtím znala jen "Fran", Tamsin Greig, jako popletenou + ukecanou slečnu Batesovou z minisérie bbc Emma. Black books byla láska na první pohled, vlastně již po pár vteřinách jsem měla jasno, po první sérii házím zodpovědně za pět* a musím je propašovat do topky... a hurá na druhou řadu :-)