RetroMan

Můj první kontakt s jednou z největších hvězd akčních videofilmů. Ale kdeže. Nevím, kdo si troufl toto napsat a na jakém základě je tato věta lživá. Vlastně ano, distributor. Ale pak to převezme Josef "videofil" Novák do profilu herce a už se maže med kolem huby. Takže přesně tohle jsem čekal. Nezáživná nuda, bez smyslu a patosu. A to jsem se fakt snažil.

Pro mě docela milé překvapení. Billy Blanks zde hraje agenta CIA s krycím jménem Quicksilver, který po eliminaci svými kolegy (Richard Norton) trpí amnézií a spolu se soukromým očkem (wrestlerem Roddy Piperem) se snaží celé věci přijít na kloub. Dobré souboje, vtipný hlášky, zápletka, i když celková kvalita filmu jako by z oka vypadla všem těm akčním krimi thrillerům z 90. let, kterých se točilo více než dost, ale to nevadí. Hodně známých tváří ve vedlejších rolí.

Konečně tak trochu jiná role pro Billyho Blankse, která mu padla. Zajímavá postava školníka, který trénuje středoškoláka Kena, který se čerstvě přistěhuje a chce se seznámit s dívkou Julií, která ovšem doslova patří největšímu frajerovi ze střední Tomovi. Tak trochu Karate Kid na n-tou. Souboje ušly a až na několik lapsů, které mě iritovali, celkem koukatelný snímek. Státní střední školy jsou asi hodně fajn a vychovávají super mladý se skvělým potenciálem /sarkasmus/. Pro mě lepší než Mark Dacascos v Mistr neznámého boje.

Poslední film Godfreye Ho. Je škoda, když Lorenovi a Cynthii to ještě šlape, je tak zkušený režisér nevyužil lépe. Ale točit celý život akční souboje, to už umoří i osla. Hloupé zápletky, ještě hloupější dialogy a ještě pitomější chování postav. Kvůli tomu to za těch pár krátkých soubojů nestojí. A ta hudba - děs.

Čestná a hrdá policistka přijde o svého snoubence a shodou okolností osudu se opět setká s bezcitnou ženou, která jejího snoubence zastřelila. Ona, která uprchne z vězení a policistka, která u sboru skončila se střetnou v hnízdečku miliardářského povrchního playboye. Zápletka jaxviň. Ještě, že to zachraňují občasné duely, protože jinak by to mohlo být horší. Fighty od Cynthie jsou skvělé.

Ne úplně až tak špatný film Death Match ani nenavazuje ani nemá nic společného s filmem Americký kickboxer. Hlavní záporná rváčská postava v podání Matthiase Huese (jeho šéfem je Martin Kove) dostává více prostoru, ale na výkon v Zuřícím blesku zdaleka nemá. Film je z mého pohledu slabší v několika nelogicky vyřešených situacích nemluvě o zástupu skvělých představitelů martial arts, kteří si filmem doslova prošli, tj. objevili se. Bojovou choreografii měl na starosti Benny Urquidez, který se ve filmu i ukáže, ale to je asi tak vše. No a taky v kleci ženská (konkrétně wrestlerka Debra Ann Miceli zvaná Madusa) proti chlapovi (a kdo vyhraje?), asi už tady začíná rašit genderově vyvážená korektnost. Bitky ucházející, obsahově plošší.

Pro mě milé překvapení, začátečnické, naivní ale milé. Když se ve filmu objeví i výbuchy a hořící postava, tak někomu na jeho tvorbě asi opravdu záleželo. Na Jalalu Merhim se mi líbí jakási jeho dobře skrývaná skromnost, jako i v ostatních filmech. Příběh je o drogovém kartelu Black Pearls, který do ulic vypustí novou drogu zv. Nirvána, kterou se předávkuje bratr hlavního hrdiny. Ten (hlavní hrdina) od pohřbu a chystané svatby prchne do Hongkongu, kde trénuje ve škole bojových umění (mj. se zde setkává s mistrem v epizodním podání Bolo Yeunga). Za pomoci přátel a policie pronikne na turnaj bez pravidel a ... Ještě bych vyzdvihl účast kanadského borce mistra Jeana Frenettea.

V dalším svém projektu učiním zadost svému nicku a svůj hold budu vzdávat antologii akčních fight filmů převážně z 80. a 90. let a jeho analogové VHS produkci. Za stvořením tohoto flicku stojí pro mne neznámý a hlavně mě nesympatický pan Jun Chong, který se svými kamarády z různých martial art škol chtěl mermomocí natočit svůj biják. Děkujeme. Protože díky tomuto filmečku na okraji propasti se objevili jména jako Loren Avedon (bezejmenný člen gangu), Philip Rhee (Best of the Best) a James Lew (mnoho vedlejších rolí). Hlavním závěrečným fightem s Jun Chongem film ukončuje šampion v karate Bill Wallace. V těchto filmech je škoda, že za zápalem a nadšením z natáčení nestojí někdo, kdo by profesi rozuměl. Je škoda, že chybí někdo jako choreograf bojových scén. L.A. Streetfighters za nic nestojí, ale nebýt tohoto filmu, třeba by vše mohlo být jinak.

Jsem milovník minimalismu a tohle je film, který by měl být ikonou a poctou filmařského minimalismu. Za shlédnutí stojí, jen když toužíte po něčem, co v jiných filmech nevidíte. Horší než Asylum, ale méně zábavnější, tj. zabedněnější než Ptákodemie: Děs a hrůza (2010). Jelikož mám slabost pro filmy se sériovými vrahy, tak jsem jej dokoukal a přitom jsem viděl v jeden den i úspěšnější předlohu Vrah od Green River (TV film) (2004), tak se dají oba filmy skvěle porovnat. Hned z počátku vám film bude připadat jiný (velikost záběrů, více než pět lidí v záběru není vidět, např. tiskovky byly úžasné), prkennost herců odříkávajících text je přímo ukázková, plastové stříkací pistole a úžasný fakt, že se po dvaceti letech vyšetřování nikdo nezměnil (ani ten stárnoucí reportér se všetečnými otázkami). Vivat Andrew Jones.

Portrét dalšího z řady gay umělců, kteří se proslavili na poli fotografie. Připomínal mi lepší snímek Tom of Finland. Nalézat hranici mezi konvencí a extravagancí, talentem a posedlostí, stírající umělecké styly je vždy dílem osobností, které je vždy překračují. Když existuje poptávka, bude existovat i nabídka. Je otázkou, zdali cestou za štěstím, afirmací a prezentací sebe sama neztrácí umělec svůj vlastní rozměr a nevytváří jen stín, který ve tmě není vidět. Nakonec povaha vynaložené námahy spočívá v obchodování s lidmi a rozdávání frustrací plnými hrstmi na city moc nehledě.