Queendom

Keira Kneightly je talentem nepostižená, hezká tvářička, kterou bych postavila leda tak do muzea plastovejch figurín. Tou věčně otevřenou tlamičkou mi trochu připomíná naší hereckou hvězdu Agátu Hanychovou. Jako by řvala: okamžitě mi ho tam vraž, polykání v ceně! Zkazila celej film, kterej měl jinak docela našlápnuto. Snažila jsem se, ale nemohla jsem to brát vážně.

Tohle že je 40 let starej film? Ryzí, nadčasová klasika, kterou by - a teď se možná rouhám - možná ještě o kousek líp zpracoval jen Scorsese.

Povrchní láska, aneb jak šaty fakt dělaj člověka.

Moje první setkání s japonskou kinematografíí a hned taková pecka. Óda na lásku v originálním balení. Asi poprvé se mi stalo, že jsem se s přestávkama k filmu ráda vracela jako k rozečtený knížce.

Pravda v syrový, ale reálný podobě.

Zvrácená, černočerná komedie, ke který moh scénář napsat jedině úchyl.

Prvních deset minut mě nadchlo, pak se ale začalo kouzlo ztrácet, až zmizelo docela. Tenhle film je tak ňák od všeho kousek, ale dohromady pořádně nic. Ne snad že by hlavní hrdina nebyl sympatickej a ta kráva, co ho celou dobu tak trochu tahala za fusekli nehrála skvěle. Prostě jsem čekala víc, než to ve skutečnosti je. P.S.: hirnlego, to by mě taky zajímalo.

A je to tu zas. Přehrávání jak na divadle a k tomu hromada testosteronu. Způsob, jakym se dřív hrálo a točilo prostě není nic pro mě.

Tenhle kousek jsem poměrně dlouho odkládala, protože snímky s podobnou tematikou mi nedělaj moc dobře. Ukázalo se, že obavy nebyly oprávněný. Jediná zajímavá rovina je ta, kde se manželka a matka kluka v pyžamu dozví, na jakym svinstvu se bez skrupulí podílí její manžel nácek a způsob, jakym se s tim vyrovnává, nebo spíš nevyrovnává. Jinak je to docela nuda a tlačení na pilu. Naivní dialogy dvou malejch kluků místama nudí a atmosféru strachu jsem postrádala téměř po celou dobu, což vzhledem k tématu celýho filmu považuju za tristní. Jo, konec je docela vostrej, ale posledních pět vyšponovanejch minut už to nezachrání.

Nehorázně vtipně nahláškovanej film s výbornou ústřední dvojicí a nenápadným, leč brilantním nápadem na oživení polomrtvýho manželství po dvaceti letech, kterej bych dala jako návod na nástěnku v každý čekárně manželský poradny. Odkazy na další filmy jsem bohužel nestihla, poněvadž je neznám, ale některý scény jsem si pro jistotu dala hned třikrát, abych si posílila břišní maskulaturu.