Queendom

Hereckej výkon Thory Birch v roli sebestředný, sobecký krávy je tak přesvědčivej, že to paradoxně v mejch očích filmu uškodilo. Její Enid mi byla bytostně tak protivná, že jsem měla co dělat, abych film dokoukala.

To prostě stačí pohodlně se usadit a užívat si každej záběr. Měla jsem husí kůži hned v prvních minutách, jakmile jsem znovu uviděla Kraj, Bilba, Froda, Gandalfa, uslyšela tu hudbu...prostě flashback. Film mě chytil a nepustil od prvního do posledního záběru, byla jsem lapena do stejný pasti, jako kdysi u prvního dílu Pána prstenů. A já jsem za to moc ráda.

Svižná kriminálka, ze který francouzská filmová škola čumí z každýho záběru, ale jinak se překvapení nekoná.

Dokážu pochopit, že ten, kdo zná tuhle romanci odjakživa, nedá na film dopustit. Třeba tak jako já nekriticky žeru Tři oříšky pro popelku. Při prvním sledování Prázdnin v Římě na mě ale žádnej sentiment nedolehl a taky to tak zůstane. Prostě další roztomilá pohádka pro dospělý, u který se občas podíváte i na hodinky.

No, co dodat...je-li to vůbec k hodnocení...ovšem nejvíc oceňuju básnickej překlad doprovodného textu, to si autor fakt vyhrál.

Nedokoukatelný! Mizernej scénář, naprosto dementní dialogy a retardovaný herecký výkony. Sračka roku 2012.

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Arogantní komik natočil jednostrannej a manipulativní dokument, ve kterym se snaží udělat z každýho věřícího vymytýho kreténa a vcelku se mu to za pomoci střihu a dětinský neschopnosti nechat někoho domluvit, daří. Při jeho inteligenci a věku bych ale čekala trochu nadhledu. Za prvé bible není kniha, kterou lze číst od začátku do konce jako jeden příběh, a pak - a to hlavně - bible je určitá alegorie, pouhý podobenství, s nekonečnou možností výkladů. Come on! Neznám nikoho, kdo vážně věří tomu, že had mluví...Co se mi ale líbilo moc, byla ta temná stránka, kterou Maher taky odkryl. Náboženství, ať už se zdá bejt jakkoliv nelogický, má obrovskou moc. Stejně jako kterejkoliv jinym protředkem zmanipulovanej dav. A kde je moc, tam jsou prachy a sobectví a vraždy a vůbec všechno to, co desatero zakazuje. Nechme náboženství těm, kdo dle desatera skutečně žijou, s pokorou a v "chudobě" a dejme na prdel těm, kdo právě těchto lidí zneužívaj. Co je špatnýho na tom, něčemu věřit? Víra jednotlivce nevede ke svatý válce. Tendenční výklad, fanatismus a touha po moci už jo.

...a neměla bych se u komedie smat...?

Nepatřím k Tarantinovým obdivovatelům, vlastně spíš naopak. A popravdě, nikdy jsem ten bordel kolem něj nepochopila. Pancharty jsem viděla tak trochu z donucení (ve vztahu se tomu říká kompromis:)). Nelituju toho, pár scén mě zatlačilo do křesla a ze začátku to dokonce vypadalo, že Tarantino najel na seriózní notu, která mu fakt slušela! Bohužel...nevydržel a rozmáchlými gesty rozehrál falešnej a nelogickej symfoňák vlastními egu. Herci jako vždycky slušný, kulisy a atmosféra taky. (dodatek 16.10.2012): Ježíííš, já jsem jelito! herci slušný, ale Waltz! Zapomněla jsem na tohohle génia, měla jsem z něj husí kůži, dokonalý ztělesnění zla.

Černohumorný vyprávění o chlápkovi, kterej smyslu pro humor nemá ani za mák, ani toho moc nenamluví, zato důvtipu má na rozdávání. A když vezmu ten závěr, taky dost štěstí. Zápletka je originální a druhou půli jsem byla stržená proudem dohadů, kdo že je vlastně ten, kdo celou lavinu průserů způsobil. A nestydim se přiznat, že mě finále překvapilo.