Queendom

No mohlo mi dojít, že je to adaptace divadelní hry. Nevadí. Každopádně bych rozdělila film na dvě části. Ta první je ukecaná, trochu nudná, ale jednomu je divný, co taková šťabajzna na tom loserovi asi má a vydrží, páč je napnutej. Pak ale přijde jízda v podobě finálního rozuzlení a ten jeden si řekne: týývoe, to je síla. Páč to síla je. Rachel Weisz zahrála mrchu naprosto dokonale a její závěrečnej monolog vás donutí zamyslet se nad tím, jak velkou moc může mít manipulace a odhodlanost, když na druhý straně stojí jako slabší soupeř láska a oddanost.

Mám ráda filmy podle skutečnejch příběhů, mám ráda filmy o sportu, mám ráda Eastwooda jako režiséra. V tomhle případě to ale byla nuda k uzoufání, kterou jsem místy přetáčela a dokonce to dávala nadvakrát v naději, že poprvé mi to nesedlo do nálady. Celej film klouže po povrchu, nevtáhne do děje, emoce na bodě nula a záběry z hřiště jsou záživný asi jako celovečerák o jepicích. Fakt zklamání.

Zápletka filmu pro mě byla natolik lidsky nepřijatelná, že jsem si hned zkraje nadiktovala v rámci zachování zdravýho rozumu sledovat děj s odstupem a bez emocí, ale zato s bolenim břicha. Neobyčejnej film, kterej nechci vidět znovu.

Nečekaně opravdu dobrý drama, kterýmu k dokonalosti chybí jen trošku svižnější tempo. Těžko říct, kdo z nás by se zachoval jako postava Rachel a za svoje zásady obětoval v podstatě celej dosavadní život. Těžko říct, jestli je to vůbec správný, nebo jen tristně naivní. Jsem ráda, že mám na pár dní o čem přemejšlet. P.S. poslední scéna je třešnička na dortu.

A je to tady! Přes počáteční pochyby (způsobený přečtením knížky na jeden nádech tejden před uvedením prvního dílu) roste moje nadšení až do topkovejch výšin. Jsem oficiálně závislá. Po 5.serii: S01 *****, S02 ****, S03 ***, S04 *****, S05 ****, S06***, S07*****

Už po několikátý se potvrdilo, že já a Burton najdeme společnou řeč málokdy. Takže když mě ani po hodině jeho Ed Wood nezačal bavit, můžu jen suše konstatovat, že už ho prostě nikdy nedodívám. Není to špatnej film, není ani dobrej, je mi úplně ukradenej.

Nemůžu si pomoct, ale Touching the void tenhle film nesahá ani po kotníky. Husí kůže se dostavila až při pětiminutovce anatomie na téma "kolego, vy jste to přeříz". A to je ještě otázka, jestli mi vlastně spíš z toho naturalismu jenom nebylo blbě. Nejhorší na tom vlastně je, že to nejlepší na celym filmu je ten naspeedovanej začátek, kdy ještě o nic nešlo.

Napočítala jsem v průměru 53 klišé na jedno filmový políčko, což je zhruba vo 53 klišé víc, než jsem schopná i ochotná snést.

Kdysi dávno, ještě v dobách, kdy jsem si ho ani nemohla dovolit, jsem si v jednom nejmenovaném plátku pro ženy, o jehož názvu bude nevyhnutelně za chvíli řeč, přečetla dopis čtenářky XY redakci. Zněl nějak takhle: Vážená redakce...bla bla...a proto navrhuji, aby se váš časopis přejmenoval na "Hele", protože ani já, ani mé přítelkyně neví, co to "Elle" znamená...bla bla. V kontextu tohoto dopisu čtenářky navrhuju přejmenovat tuhle parodii na "Blee".

Nádhera! Naprosto nechápu, jak mi taková pecka mohla tak dlouho unikat. Dodatek: nemůžu kvůli tomu filmu už hodinu usnout, možná ho začnu nesnášet.