closed.eye

Za tiramisu s jahodama, "maskapóne", "kukurmu" a "veselý segedyn", kterýžto už byl naprostým vrcholem a nechci věřit, že někdo tohle COSI dle Jiříka zkoušel zbastlit. No dobře, "vyprošt'ovák" zdatně konkuruje...

Politický filmy moc nemusím, je pro mě těžký se v nich vyznat, byt' se snažím aktuální dění a trochu i historický milníky vnímat :-). Tady mě ale uchvátila kamera, vizuální stránka je skutečně výborná! Zabírat širokoúhle kravat'áky... Najít si ve filmu, kde se prakticky "jen mluví", cestu, jak ho učinit zajímavým i pro oko... To chce vážně talent...

Můj tip na pohodovou komedii.

Očekávala jsem horůrek pro pubert'áky, proto jsem předem byla připravená na značný zklamání. A... Nekonalo se. Scénář má x logických trhlin, ale o samotnej děj v podstatě až tak nejde, proto občasný škobrtnutí nijak zvlášt' nevadí, podstatná je snaha vyjádřit jaký to je, když je někdo "jinej", přičemž je šokující, jak podobně na tom může být holka, která "nemá ráda bonbonky" (připustím-li, že jakože upíři "prostě existujou") a kluk, kterýho šikanujou spolužáci. Oba jsou lůzři, oba nezapadají do kolektivu, oba stojí jaksi mimo střední proud. Takže se nám do sebe holt platonicky zamilujou. A překvapuje mě, jak je to podáno divákovi - nepřeromantizovaně, nekýčovitě. Stran žánrů se jedná o velmi zvláštní směs romantiky a hororu, okořeněno prvky psychologickýho dramatu, zakápnuto krví, podáváno nejlépe ve večerních hodinách. Plus, kdo máte rádi dobrou kameru, tady si skutečně přijdete na svý, vizuální stránku považuju za vůbec nejzdařilejší. P.S.: následující den jsem si šla koupit klasickej román Dracula :-)...

Velmi dlouho se mi tu válela a padal na ni prach. Měla jsem obavy si film pustit, vím totiž jistě, že jakoukoliv knihu Jáchyma Topola nemám šanci strávit, je na mě už poměrně složitej. Ale zvědavost mi nedala a nelituju. Film mě neuvěřitelně zharmonizoval, nevím proč, nevím čím, když verše jsou vyštěkávány syrově, ale zažila jsem onen zvláštní stav, kdy se kolečko v přehrávači dotočí a člověk ještě chvíli tupě zírá do zdi. Čímž nechci říct, že bych si vymyla mozek :-), ale rozhodně došlo k restartu, kterej občas potřebujeme všichni. Vizuální a hudební stránka = naprostá paráda, palec nahoru i za použití analogové kamery, která přidala atmosféře grády :-).

Výbornej dokument. Spousta dojemných, milých a něžných scén (kino), místy až úsměvných, absurdních, skvělá kamera... Zachyceno prostě, přirozeně, bez citovýho vydírání. Vyzní to v souvislosti s tématem blbě, ale... Nutno vidět... :-)

Doporučují čtyři z pěti Aztéků :-D. Jelo mi to na noční jen jako zvuková kulisa, ale přesto si tento skvostný počin několikrát vynutil moji vytřeštěnou pozornost - takovou kolosální hovadinu jsem fakt dlouho nespatřila :-D. A nadáváte-li, že "to je teda koment jak noha, kdyby radši naspala, PROČ jí film připadal blbej", můžu odpovědět jenom: blbý bylo naprosto všecko: herecký výkony, scénář, dialogy, který protagonistům vložili do úst, ... Měla mě varovat už přítomnost Shannen - v životě nehrála v něčem pořádným.

Jakmile WALL-I doma u dveří jakožto slušně vychovaný (naprogramovaný) robot zul pásy, měl mě omotanou kolem prstu :-D. Zaujme jak děcko, tak staršího diváka, velmi pěkná grafika, sympatickej humor a tak roztomile a vtipně podanej kontrast mezi vysloužilým a hi-tec strojem, že si tuhle zarezlou plechovku musí zamilovat i největší drsňáci (rozuměj verbal) ;-P. P.S.: kterápak retardovaná dušička zplodila nápad psát název filmu = jméno robůtka foneticky...? Přiznejte se... :-(

Hudba, která mi sice není blízká, ale škoda ho, kluka... Podařená pocta. Navrch geniální kamera - co záběr, to skvělá fotka...

Film je určitě o fousek lepší než 43 %, spíš 50, takovej klasickej průměr, ale nedivila bych se, kdyby bylo hodnocení mnoha uživatelů sraženo českým dabingem, kterej ani tady bůhvíjak dobře odveden nebyl a já osobně ho, až na malý výjimky, opravdu nemusím, jenže jsem včera neměla jinou možnost než sledovat film takto. Dílko není ničím novým pod sluncem, natočeno podle klasické šablony "máme doma zvláštní dítě", ale, přiznám se, mám pro podobný témata trochu slabost, je zajímavý sledovat postupnou změnu všech lidí okolo. Jeden jedinej rušivej element dokáže naleptat a zničit spoustu vztahů: matka - dítě, manžel - manželka, snacha - tchýně. Postupná destrukce se navíc neděje za použití násilí, což vnímám jako pozitivum, děsit lidi držením uříznuté hlavy, ze které ještě odkapává krev, před kamerou, žádný velký umění není.