karelondatra

Jeden z těch lepších akčňáků, který dokáže zkouknout i ten, koho akční žánr moc nebere. Plusem filmu je, že se téměř vyhnul laciným "chlapákovinám", které řadu akčních filmů zbytečně degradují a ze kterých jsem - při vší úctě k Willu Smithovi - měl trochu strach. Slušná zápletka, nečekané a hezky vymyšlené rozuzlení, žádná hluchá místa. Hvězdička dolů za to, že místy na mě film působil laciněji než by musel.

Jiřího Krejčíka vnímám jako člověka zrozeného hlavně pro divadlo. A tento film mě v tom ujišťuje, protože se mi ani trochu nelíbil. Přestože přední čeští herci podávají celou dobu jednoznačně obdivuhodné výkony, výsledkem je laciná fraška, která po pár minutách přestává bavit a člověk čeká, kdy se konečně změní v něco koukatelného. Což se ale nestane.

Dokument o Nicku Caveovi, který (naštěstí) není filmem prošpikovaným jeho písničkami, sem tam doplněnými komentářem. Je to spíš naopak a je to dobře. Vznikl zajímavý kousek, ve kterém Nick hlavně mluví. O sobě, o svých zážitcích, pocitech, o tom jak a s kým skládá, jak se cítí doma, při práci i na koncertě. Film vyzařuje zvláštní "caveovskou" atmosféru, kterou provází Nickův hluboký hlas a do které občas zazní jeho hudba. Film krásně graduje, takže v závěru necítit husí kůži je asi nemožné.

Film ze zlaté éry české kinematografie, která přinesla i řadu poctivých detektivek. A tuhle řadím k těm nejlepším. Zajímavě rozpracovaný motiv i příběhy postav, zákulisí i parádní herecké výkony.

Vincent van Gogh nebyl jen psychopatem, který si - nalitý absinthem - uřízl ucho, jak si většinou pamatujeme ze školy. To chce ukázat film, který se dívá na Gogha ne až tolik jako na umělce, ale především jako na člověka. Ukazuje jeho duši - mimořádnou citlivost, vnímavost, soucit, korunované malířským talentem, který za jeho života nikdo nedocenil. Díky tomu žije neustále na podpoře svého bratra, neschopen se postavit na vlastní nohy. Film jej ale neukazuje jako chudáka, ale člověka, který žije svůj život, jde za tím, co cítí, a tomu se věnuje, přestože to s sebou nese útrapy. Žízeň po životě je příběh o malířově životě, který jde daleko za hranice, které byly Goghovi vymezeny ve školách. Místy možná působí zbytečně selankovitě, ale má své kouzlo.

Ďáblův advokát mě bavil celou dobu projekce a pak i dlouho po ní. Docházely mi nuance, hlubší významy scén a symbolik, které se ve filmu objevily. Keanu Reeves perfektně ladí se svou postavou a Al Pacino snad ještě víc, až se zdá, že ďábla ani nemohl hrát nikdo jiný. Mistrovsky zpracovaná konfrontace hlavního hrdiny - ambiciózního "neporazitelného" advokáta - s jeho egem, s rafinovanými pokušeními. Myslím, že každý divák tam kousek sebe najde, uvědomí si svá vlastní egíčka i to, jak s nimi zachází. A to beru jako další plus tohoto filmu.

Řeznící jsou další film ze skandinávské produkce, který v sobě nese specifikum severské kinematografie, ale zároveň je stravitelný i pro diváky žijící jinde. Ano, to, čemu se na severu říká komediemi, mají lidé odjinud tendenci vnímat jako magořina, krvák, krimi, horor a podobně. Ale kdo ty nuance nadhledu, který se celým filmem nese dokáže vnímat, bude nadšený. Já jsem.

Tuhle Norskou partu včetně režiséra miluji. Viděl jsem s nimi už několik filmů (Adamova jablka, Řezníci...), všechny parádní, ale kdybych měl vybrat nejlepší, asi by to byl tento. Navíc můj favorit mezi skandinávskými herci Mads Mikkelsen tu válí neuvěřitelně. Magory hrát umí na jedničku, ale tady je požitek sledovat každý okamžik a detail toho, co předvádí, protože to je neuvěřitelné.

Tak já budu v tomto případě asi za černou ovci. Ten film jsem dokoukal jen ze dvou důvodů: že jsem se na něj (kvůli Hackmanovi) těšil a potom až to začalo, jsem pořád čekal, kdy se něco zajímavého začne dít. Jenže ono nic, co by mě vytrhlo z letargie, nepřišlo. Spíš jsem měl dojem, jako by se film pořád teprve rozjížděl, ale on stejně neslaně-nemastně i skončil. Děj mě vůbec nechytil, k žádnému z hrdinů jsem ani chvíli necítil žádný vztah, přišlo mi to celé takové neosobní, plytké, bez snahy o nějaké napětí, zápletku, dějový zvrat, emoce, prostě věci, které dělají film filmem.

Netradičně působící drama, často připomínající spíše parodii, v každém případě ale skvělý mladý Al Pacino, John Cazale a v podstatě i celý personál přepadené banky, kteří všichni dohromady působí nesmírně lidsky.