dawid

Film o adolescentovi, který chce provokovat tím, že spáchá sebevraždu, přičemž se u toho chce natočit na video a vytvořit tak školní videofilm. Potká se se stejně starou dívkou (školní krasavicí), která má stejné choutky, jen to se sebevraždou myslí vážněji a má pro ni víc "důvodů"... Víc prozrazovat nebudu, protože bych vyžvanil, jak to dopadne. K hodnocení: Zajímalo by mě, kolik je režisérovi let (na iMDB jsem to nenašel a nemám čas to hledat jinde. Každopádně to působí tak autenticky amatérsky, že je to až trochu na škodu. Navíc to rozuzlení - tak moralizující poselství se jen tak nevidí...Zajímavá (zapamatováníhodná) myšlenka je tam jen jedna: "Sebevražda je trvalé řešení dočasného problému." P.S.: David Carradine zde nehraje sebevraha, to by byla asi moc velká absurdita. Hraje něco jako "básníka a filosofa smrti" - tak trochu ve stylizaci Kung fu: Legenda pokračuje...

Čekal jsem lecos, ale dokument moje očekávání předčil naprosto. Spirála se roztáčí zdánlivě pomalu, přesto je děsivě rychlá. Co nechápu jsou komentáře typu: "slušnej a inteligentní člověk ví, co drogy umí / může si za to sama / nikoho litovat nebudu." Tak za prvý: rád bych slyšel definici slušného a inteligentního člověka. Myslím si, že mezi uživateli drog je inteligentních lidí víc, než si myslíte. A věřím, že Katka rozhodně nebyla před tím, než jí hero vymylo mozek, hloupá. K inteligenci patří i schopnost vyjadřovat se a tu Katka zpočátku měla. K té slušnosti - zajímal by mě průzkum, kolik lidí žilo před atakem závislosti ve "slušné" rodině a dám ruku do ohně, že nejméně polovina (navíc je-li podle současné morálky slušná ta rodina, kde mají vypulírovaná okna, čisté oblečení, muž vždy hladce oholen a žena s dětmi pod značkovými oděvy modřiny a oděrky - to ale není vidět, takže jsou slušní). Za druhý: jestli si za to může sama ví jen Bůh. Je snadné kázat v teplákách od kanape o morálce. Na zamaštěném stole půl štangle Vysočiny a třetí lahvový. NIKDO z nás neví, jaké měla dětství, NIKDO nevíme, jací bychom byli, kdybychom vyrůstali v jiné rodině. Někdo by to možná ustál, ale ani tomu člověku to nedává právo soudit! No a za třetí: jsem přesvědčen, že o lítost nikdo nestojí. Snad jen: važte si toho co máte, kdykoliv to můžete ztratit.

Režisér zatraceně dobře věděl o čem točí a herci zatraceně dobře věděli, co hrají. Deprese, pocit zmaru. Geniální herecké výkony, střídmá a proto skvělá režie. Je to možná schématické, ale ve skutečnosti to bývá ještě horší. A ten název!!!

Všechno tak nějak uvěřitelné, netrapné. A ti kluci v hlavních rolích byli živí. A Martin Myšička konečně ve větší roli (Dejvické divadlo je prostě líheň talentů... I když... zrovna Martin Myšička na výrazné filmové role čekal dost dlouho od filmu Šeptej). Děkuji za první české porevoluční (a opravdové) komediální drama...

Vše, co bych chtěl napsat, napsal už stokrát lépe Oskar, kterému děkuji i za uspořádání vlastních myšlenek...

Pro mě velké a milé překvapení!!! Sobota je opravdu výbornej, Vetchý sice hraje posté to samé, ale jde mu to a Kikinčuk mě tady moc baví (koukám, že jsem asi jedinej). Takhle má podle mého vypadat dobrý seriál. Silné tři, slabé čtyři... Za odvahu vykročit z Růžových zahrad a rozbít křehké vztahy 4*!

Bylo by mylné posuzovat tento pořad podle kritérií, kterými se hodnotí filmy. Tady totiž vůbec nejde o herecké výkony, o novátorskou kameru, umělecké zpracování. Forma je zde jen jako jakýsi můstek, který odkazuje k obsahu, který je daleko zásadnější. Takže co hodnotit? Pan Jílek nemusí sedět všem, ale jako terapeut má za sebou nezpochybnitelné úspěchy a velmi dobře ví, o čem je řeč. A já, pokud se dostanu na dno, si nepřeju nikoho jiného, než právě pana Jílka, díky kterému si svou pravdu tvrdě vyšlapu sám...

První Hřebejkův film, ze kterého nečiší čecháčkovské smíření v duchu "každej byl ňákej". Pořád tomu ale nevěřím. Musím uznat, že ze scény hádky Daniely Kolářové s Lenkou Vlasákovou jsem si sedl na prdel a měl husí kůži. To, co převádějí Martin Huba a Ladislav Chudík snad už překročilo i evropský standard. Bohužel je tu však neherec (zvláštní a osobitý fotograf) Antonín Kratochvíl, jehož výstupy jsem vysloveně protrpěl a neustále dokola nechápavě kroutil hlavou nad jeho nominací na nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (akademie asi zvládla přehlédnout Martina Myšičku, který by si za Protektora zasloužil alespoň tu nominaci). A taky jsem viděl PO UTA - film z doby, o které Kawasakiho růže vypráví. A to je panečku ta pravá šeď, neuróza a neutěšenost...

Jojo, Jirka Štěpnička byl vždycky charakter... Pamatujete ještě na to, jak Ilja Racek vysvětlovatl svou roli ve filmu Reportáž psaná na oprátce? "Byli jsme mladý, blbí a chtěli jsme hrát." - Tohle chápu a myslím, že pan Racek už nemá co vysvětlovat a proč se obhajovat. Aby ale Štěpnička hrál v druhé (!) polovině osmdesátých let (a v téměř 40 letech věku!!!) Gottwalda - s příhlédnutím k tomu, co uděli komunisti jeho matce - to zůstává rozum stát, to mi hlava nebere... V SSSR byl u vesla Gorbačov, komunismus se drolil a hroutil, ale Jirka si ještě stihl střihnout hlavní roli v oslavném seriálu Evžena Sokolovského na jednu z největších zrůd našich dějin...

Na čtyři to není, to je bez debat, ale hvězdička za snahu se taky počítá, je to taky hvězdička všem kdo dali odpad. Hergot, dneska je asi fakt in stírat filmy (to bych snad i pochopil, v anonymitě internetu se komplexy léčí nejlépe). Co ale nepochopím jsou výkřiky typu: "To bych natočil líp i na mobil." Chápu, že se mi ten který film líbit nemusí, ale trochu úcty by neškodilo. Moc bych chtěl vidět ten lepší, na mobil natočený film... P.S.: Zvažuju, že filmy, kterým jsem dal odpad vyřadím z hodnocení...