dawid

Jan Hřebejk tehdy ještě nenašel klíč k natáčení divácky vděčných a nekonfliktních (případně hladivě konfliktních) filmů. A originálním debutem překonal všechny své následující filmy. Filmový muzikál není snadné natočit, teď už si myslím, že by se toho možná pan Hřebejk bál, ale Šakalí léta vyšla velmi dobře!!! A tak je tenhle polozapomenutý film - alespoň pro mě - tím nejlepším z Jana Hřebejka...

Hodnotit ještě nechci, protože po třech dílech je můj pohled minimálně rozpačitý... První díl byl prázdným (i když občas zajímavým) vzpomínáním. Do dalších dvou dílů se dostalo silné téma Barrandova (chtělo by to ještě jednoho Marhoula do ČT), ale také například "režisér" Soukup, který si stěžoval, jak těžké je natočit komedii (na rozdíl od psychologického dramatu). Je to hezké české, ale taky - až na epizodu Barrandov - takové bezzubé. Uvidíme co bude...

Po včerejším šoku, jak dobrý je to film, jsem musel přihodit na plný počet. Přiznám se, že málokterý sníměk Karla Kachyni mě tak dostal...Skromná a pokorná nádhera!

Neuvěřitelné herectví Rudolfa Hrušínského, který po několikaleté nucené odmlce předvádí něco nadpozemského. František Vláčil, který dokázal z románu protěžovaného komunistického spisovatele vyždímat příběh ČLOVĚKA. Nikdy nezapomenu na scénu, kdy v závěru filmu stojí pan Hrušínský a sleduje stožáry elektrického vedení, jež možná symbolizují kříže, lidské utrpení a vykoupení.

Dvě**. Ale velice dobrý dvě!! Pro mě to byl takový většinově zkousnutelný Brüno. Jenže tam, kde Zoolander naznačuje, jde Brüno bez okolků na věc. Tam, kde si Zoolander utahuje z modelů, Brüno jim osahává zadky a nakrucuje se před nimi jako žížala na rybářském háčku. Když se Zoolander pouští do satiry, Brüno mění iPod za černouška. Chcete-li se nezávazně (a slušně) pobavit, koukněte na Zoolandera. Chcete-li neslušně nakopnout a ještě dlouho na film vzpomínat v dobrém či zlém (záleží na míře tolerance), pusťte si Brüna...

Já vím, že je pět hvězdiček moc, že film působí amatérsky. Vím, že improvizace, která má filmu dodat autenticitu selhává a místy sklouzává do trapnosti. Vím, že pět hvězd jsem nedal leckterému formálně lepšímu filmu. Měl-li bych být zcela objektivní, bylo by to tak 40 - 50%. Víc ani ťuk. Za co tedy těch pět *****? Prostě a jednoduše to dotahuje přesný a vynikající Martin Hofmann, který nad ostatními ční o několik pater. Jak napsal novoten: "Zachráncem filmu se tak v mých očích stal Davídek. Už to, že nehezký, protivný a despotický sobec je zdaleka nejlepší postavou, za něco mluví." A já se pod to podepisuju a navíc dávám plný počet...

Ne, ne, ne a ne! Herecké výkony za hranicí dobrého vkusu, nesympatické figury (všechny), televizní zpracování, absence atmosféry... K tomu si připočtěte dokumentaristku, jejíž postava šustí papírem tak nahlas, že přehlušuje i horkou tužkou psané dialogy. Strašně nerad píšu negativní komentáře, ale tady to prostě jinak nejde. Proč tedy ta jedna hvězdička? Za těch pár záběrů kanadské venkovské krajiny, ze které cítím tajemné chvění - i kdyby to někdo natočil jen přes čočku mobilního telefonu... P.S.: Je náhoda, že zde není uvedeno jméno režiséra nebo film opravdu nikdo nerežíroval? Přikláním se k variantě 2 :-) (22. 11. 2010)

Kult, který jsem nepochopil - tenhle seriál jde buď milovat nebo nenávidět. Já bohužel patřím do té druhé skupiny, nemůžu za to... Ale jo, tak jednou-dvakrát za díl jsem se i usmál, to je ale vzhledem k žánru sitcomu zatraceně málo. Pro mě totální opak genialit jako jsou IT Crowd nebo Black Books (kde jsem se smál pořád a nahlas). Mě totiž nebaví nejen to prostředí ani postavy, které jsou mi takřka odporné. A nerozumím ani zdejšímu vysokému hodnocení, což ale neznamená, že je Red Dwarf hloupost. Jen to vůbec není moje krevní skupina.

Nejde-li se nevyhnout srovnání se Špačkovými POUTY, pak se mi prostě Životy těch druhých líbily méně. Proč? Sám nevím, ale jak tu někdo trefně napsal, Životy těch druhých jsou kladně nabité, zatímco POUTA v sobě nesou záporný náboj. A to je možná ono. Já prostě nedoufám, že se ze bezcharakterního psychopata nemůže stát mesiáš. Strašně bych tomu věřit chtěl... nejde to. Ale proměně zrůdy v ještě větší zrůdu věřím. A v tom byla POUTA pravdivější, depresivnější a pro mě i hlubší...

Není to úplně na pět hvězdiček, ale protože jednoho takového Bernarda Blacka znám, nemůžu jinak. "Jak to, žes nezamknul, chodí nám sem zákazníci!"