dawid

Kdyby to celý režíroval Smoljak a ne estrádní rutinér Podskalský, mohla by to být kultovní záležitost. Čepek forever!!! "Pan Spálený dobrej. Pane Vozáb!!!"

Jak řekl jeden můj kamarád když opustil kinosál: "A český film má nového Karla Kopfrkinkla..." Lépe bych to vystihnout nedovedl. Totálně rozložený charakter hlavního "hrdiny" musela být neskutečná herecká výzva a Ondřej Malý ji pojal nejbrilantněji, jak bylo možné. Pouta by se skoro mohla odehrávat kdekoliv, natolik nadčasová mi přijde studie povah osob lidí, osmdesátá léta filmu "jen" dodala větší míru odevzdání a bezvýchodnosti. Po všech Hřebejkových filmech o ničem je tu film z doby ne tak dávno minulé o NĚČEM...

Já zkrátka nemůžu dát míň - dědečkův bratr měl chalupu u Chalupské slati kousek od Kvildy. Ta místa ve filmu jsou zkrátka moje dětství...

Tak tenhle "Rambo" v socialistické armádě mě asi nepřestane iritovat. Sympatickej děvkař, kterej s prstem v nose překonává překážky, které jemu a jeho parťákům připravili veselí nadřízení v čele s oteklým Jandákem. Trocha bezzubé satiry, armádní srandy a kopa socialistické agitky. Tohle snad už nebylo třeba ani v roce 1987?! Hudba se tentokrát Petru Hapkovi fakt moc nepovedla...

Dokument o tom, že vina vždy není jen jedna a trest je relativní pojem. To, co Polanski udělal nebylo správné a nemělo se to stát. Nic na tom nemění fakt, že je, jak sám řekl "souzen za něco, co dělá polovina kalifornských mužů". Zároveň se jedná o případ, který ukazuje rozdíl mezi literou a duchem zákona. Bylo by správné soudit podle podstaty paragrafů, byť ne v jejich přesných zněních? Dle mého ano. To však vyžaduje obrovskou morální čistotu soudců... Polanski se provinil a byl potrestán. Měl být znovu a znovu pranýřován - nebojoval totiž s "obětí" ani se žalobcem, ale s médii a americkou prudérní a pokryteckou masou. Takže udělal to, co by udělal každý - odešel do rodné Francie - do exilu, který mu nabídl azyl... Polanski přišel o vše, co miloval, přesto neklesl na kolena. Udělal, co neměl a odpykal si to. Co po něm ještě kdo chce víc?!

Jsem nekritický... Ale po velmi dlouhé době jsem si z českého filmu sedl na zadek. Marek Najbrt & spol. dokazují, že Mistři nebyli náhoda. Klobouk dolů a jen houšť a větší kapky...

Jednička nebyla žádné veledílo, ale tohle je skoro úplné dno. Už rozjezd filmu, ve kterém z plátna prakticky nesleze Jirka "Nikdonenídokonalý" Krampol, je záležitost k pláči. Připadá mi to, jako když pejsek s kočičkou vařili dort - recept: to nejvděčnější z prvních Bobulí, Fotr je lotr, Kameňák a ochotnické představení z Dolní Lhoty. Možná kdyby to vše bylo bez účasti Krampola, Švandové a Korna, dalo by se těch 94 minut strávit lépe. Takhle je to na výplach žaludku. Ta jedna hvězdička jen ze soucitu s lidmi, kteří se snažili...

Mám k smrti rád Vladimíra Menšíka. Ale jen proto nejde tomuto "dílu" dát víc hvězdiček. Přiznám se, nepočítal jsem přesný čas, který byl v tomto střihovém estrádním "opusu" Menšíkovi věnován, ale mám pocit, že byl na televizní obrazovce tak třetinu pořadu. Zbytek byl zaplněn řadou bezduchých rádobyvtipných písniček balancujících na hraně popu a dechovky... To je u pořadu, který má být poctou jednomu z (podle mého názoru) největších evropských komiků, víc než tristní. Fakt síla...

Ano, takhle má vypadat reality show o gastronomii. Je mi jasné, že půl národa nemůže panu Pohlreichovi přijít na jméno, protože nejlepší jsou prostě výpečky se zelím a pokud možno sedm dní v týdnu (nic proti výpečkům :-)). Pohlreich je prostě člověk, který přesně ví, co chce, je ochoten se o zkušenosti podělit a baví ho jeho povolání. Slovo povolání používám záměrně, protože ten talentovaný chlapík se sympaticky neotřelým slovníkem a sakrementsky srovnanými věcmi v hlavě je pro tohle řemeslo opravdu povolán...

Děkuji tvůrcům. Z celého srdce děkuji! A smekám před pokorou, pevností a rozhodností doktorky Horákové, před sarkasmem a ironií Záviše Kalandry, jež si do poslední chvilky udržel a díky čemuž měl do poslední chvilky převahu. Je mi fyzicky nevolno z hnusoty Urválka a drzostí Brožové-Polednové. Je mi líto všech těch přihlížečů, kteří často vůbec nechápali, která bije. Jestli jsem někdy hrdý na to, že jsem Čech, tak proto, že i v našem marodném národě lze najít tak silné osobnosti, jakými byla právě paní Milada Horáková a řada dalších... Co jsme to za národ, že popravujeme a mučíme sami sebe?