playboxguest

Takový příjemný film o nepříjemných tématech, který mi svou atmosférou lehce připoměl můj oblíbený Accidents Happen a zapůsobil na mě více než tematicky podobné snímky o předpojatosti a intoleranci. A také mi připoměl, proč mám ráda Eda Harrise. A to všechno se počítá. Now I am a happy viewer, that´s what I am... 70%

Zase jeden ze soudku, kdy se hlavní hrdinové necítí ve své kůži... Tenhle se ale nijak nevymyká průměru, ty dvě hodiny se vydržet dají a já mám komedie s tímhle námětem docela v oblibě, takže si nemůžu stěžovat, ani přes fakt, že hlavní hereckou dvojici moc nemusím...

Tři povídky, z nichž každá má něco do sebe, ale ani jedna nevyčnívá nad průměr. Navíc mi v nich chybí pořádná, nebo dokonce jakákoli pointa. Plusové body za skvělou Rosannu Arquette a za hodně vtipnou scénku Woodyho maminky s iluzionistou. Extra pomyslný bod za Debbie Harry v první povídce, která JEN dělá křoví mezi hosty na večírku (musela jsem si to třikrát přetočit, jestli se mi to nezdá a teď čučím, že je dokonce uvedená v Castu).

Škoda, nebylo to žádné veledílo, ale první díly mi naprosto vyhovovaly v takových těch okamžicích, kdy nevíte, co si zrovna pustit, ale chcete jen tak něčím zaplácnout pár minut. Já mívám takových okamžiků ranec, tudíž mě docela mrzí, že seriál skoro v počátku zrušili, sice to nebylo tak zábavné jako $#*! My Dad Says (na to neměli dost vtipného hláškaře Shatnerova formátu), ale vydržet se to těch dvacet minut dalo a u několika dialogů jsem se i zasmála.

Tak jsem po letech znovu zkoukla film, kterému jsem svého času udělila čtyři stáry a musím říct, že už na mě neměl takový efekt jako kdysi, v dobách, kdy jsem viděla tak o tisícovku filmů méně... Kidman je tu každopádně parádní a už kvůli ní je sledování filmu zábava. A Phoenix mě poslední dobou moc nebere, ale jak tak koukám, byl to v pubertě docela hezoun. Slušná zábava, která si, ačkoli jdu o jednu hvězdu níž, pozornost zaslouží. Minimálně jednou.

Znáte to... Roky o nějakém filmu víte, celkem se na něj těšíte a když už si ho konečně pustíte, zjistíte, že byste vlastně o moc nepřišli, kdybyste ho neviděli vůbec. Pro mě obrovské zklamání. Tomu já říkám zábava obklopená nudou. Největší klad filmu, a asi i to jediné, co si, krom několika vizuálních hrátek a uši rvoucího hraní na pilu, zapamatuju, jest nepřeberné množství zajímavých pokusů o sebevraždu.

Celkem solidní středoškolská oddychovka plná solidních cameo roliček (hlavně Tony Hawk potěšil) a odkazů na známé filmy. Na vyhublíka Quallse kouknu čas od času celkem ráda, Eliza Dushku je ta správná high-school playmate a vidět blond mladičkou Zooey taky nebylo k zahození. Jediné, co mi na téhle komedii doopravdy vadilo, bylo neustálé a přehnané hraní na kameru (děláš něco, tak to dělej na diváka), ale buď jsem si na to v průběhu sledování zvykla, nebo se to zhruba v polovině fakt trochu omezilo, páč ke konci už jsem si toho skoro nevšimla. PS: Lovett musel bejt v něčem fakt výraznej, že je mi tak povědomej, ale když si projedu jeho filmografii, vůbec ten dojem nemám, že by mi tak utkvěl jen díky manželství s Robertskou??

Frank nám nějak stárne, jak jinak si vysvětlit, že hošan začíná ve velkém porušovat svá nedotknutelná pravidla. Jednička zůstává nepřekonána, akční scény by tady navíc byly daleko koukatelnější, kdyby střihač netrpěl záchvaty paniky. První pořádnou akci aby člověk na ovladači pomalu nahodil slow... Tak ale pořád to nejni taková bejkárna jako tohle. 50%

To vám teda řeknu, že ten malej zmrdeček z Eden Lake je teda zatracenej talent, pan herec, obdivovala jsem ho s otevřenou hubou. A to mi byl ve zmiňovaném Eden Lakeu tak děsně nesympatickej... Plusové body za plešatýho Cooka, mínusové za to, že ho moc vidět nebylo. K tomu ten děj, prostě průměrný film s nadprůměrnými výkony. Na seriál navazující na film si asi posvítím.

Paris Hilton jako na drogách závislá pipka, která má potřebu denně navšťevovat plastického chirurga a komplet měnit svou face image, Bill Moseley jako její vychcanej brácha, kterej má neustálou potřebu podlézat otci a rozevírat košily, pod níž se skrývají pooperační jizvy. A aby bylo sourozenecké trio kompletní, nemohu opomenout Ogreho, který v tomhle filmu působil dokonale hypnoticky díky svému two-face egu, které skoro připomíná mix Harpera Alexandera z 2001 maniacs: field of screams (kterého také osobně ztvárnil) a Leather face z Texaskejch masakrů. To vše podloženo brutálně podařenou muzikou a neustále jedoucími rockovými čísly, z nichž mám momentálně nejraději tohle. Ačkoli se to může kdykoli změnit, páč tuhle neobvyklou jízdu si brzy zopakuji. Až tak mě nadchla!