Rockerman

Jó, Poláci jsou bojovný národ. Bijí se o svou čest a hrdost i v situaci, která je beznadějná a proti velké přesile. Varšavské povstání mladých proti německým okupantům začíná idylicky, jako když Rychlé šípy jedou na výpravu. S úsměvem na rtech a několika "špuntovkama" obsazují školu a zachraňují několi Židů, tam vězněných. Pravda, je tu i jeden padlý v jejich řadách, ale kdo by na to hleděl, přece za dva tři dny je po všem, Rusové jsou za humny. Byl to omyl a to, co se pak dělo je opravdu brutální masakr. Trochu chaoticky vyznívá druhá rovina filmu. To Stefanovo lavírování mezi dvěma děvčaty. Milostné scény jsou natočeny sice krásně, ale jakoby nepatřičně vzhledem k tomu, co se kolem nich děje, ale chápu to. No a ten konec Poláci trochu přepískli. Stefan může v počtu životů směle konkurovat kočkám, které jich údajně mají devět! Dost jiný pohled na válku.

Smutný, ale potřebný dokument o smutném činu pěti komunistických zoufalců, kteří k nám pozvali okupanty v roce 1968. Osobně si myslím, že by Rusi zasáhli i bez toho zvacího dopisu.

Došel jsem k závěru, že Ridley Scott je režisérem dvou tváří. Pokud se jedná o natočení velkolepé davové scény nebo záběry z bojiště, prostě vizuální stránku, tak je v tomto oboru téměř dokonalý a nedostižný. Má-li však do toho dostat nějaký smysluplný dialog, tak z toho vyjde něco, jako tady. Tedy velmi nepřirozená a zbytečnými slovy plýtvající zoufalost, která je naprosto neadekvátní k důležitosti snímku. A to není je případ "Mojžíše", myslím že to tak má i v jiných filmech. Také proto je druhá půle filmu o hodně lepší, než ta první. Méně se tu žvaní a více koná. Hlavně za překročení Židů přes moře přidávám čtvrtou, téměř nezaslouženou hvězdu. 23.2.2022. Nevím v jakém rozpoložení jsem byl před sedmi lety, že se mi ty dialogy tak nelíbily. Výborný film s tradičně skvělým Christianem Balem. Abych si udobřil Ridleyho, přidávám pátou tentokrát zaslouženou hvězdu.

Po zhlédnutém devátém a před posledním desátým dílem se už nic zkazit nemůže! Silně politicky nekorektní, nápaditý a ostrými vtipy sršící seriál o jedné z mnoha krizí mezi islámským a "naším" světem. Nevím, kde se v super korektních Američanech vzala odvaha, natočit takový seriál, dělající si srandu naprosto ze všech a ze všeho, kdo nebo co něco v politice znamená. Krom nudného šestého dílu to má spád, humor a baví to skvěle!

O zrůdnosti komunistických režimů jsem tu u různých filmů psal mockrát. O potřebnosti podobných filmů, hlavně pro mladší generace, kteří TO nezažili nemůže být pochyb. Proto je mi moc líto, že z Dítěte č.44 nemám dobrý pocit. Je to dobrý příběh o dvou rovinách, přičemž obě mají politické pozadí tehdejší doby. Natočeno je to však chaoticky, s divnými střihy a zkratkovitě. Vše vypadá neurovnaně a to pak strašně ztrácí na věrohodnosti, ikdyž nepochybuji o tom, že podobná zvěrstva se v bývalém SSSR mohla dít. A ten dojemný happy závěr byl udělán čistě pro "potřeby" amerického diváka. Škoda nevyužité šance! Proč film neprošel Putinovou cenzurou je nad slunce jasné!

Vcelku zdařilá realizace Kingova scénáře. Možná je to zbytečně trochu roztahané do tří částí, ale nedá se říci, že bych se nějakou delší pasáží nudil. Strašidelný dům i jeho "pohlcení obyvatelé" byli fajn a já mohu konstatovat, že jsem viděl mírně nadprůměrnou televizní minisérii.

Překrásné, pastelové barvy, nádherné obrazy, perfektní triky. V těchto bodech je to pohádkově dokonalé. Jenže jsou tu ty zpropadené dialogy, a ty jsou zoufale špatné! 50% slov je zbytečných. Mluví se o tom, co za chvíli uvidíme a my to pak skutečně vidíme. Proč víla říká, že z dýně vykouzlí kočár, když to za chvíli udělá? A mlácení prázdné slámy je tu skoro většina. No a když už je tu rozhovor důležitý, tak je tak nepřirozený, že mi to připomělo Troškovy pohádky. Překvapilo mě také, že je tu hodně scén, okopírovaných (nechci použít ukradených) z kreslené verze Disneyovy pohádky z roku 1950. Stručně řečeno: " Je dobré si do kina vzít špunty do uší. Z krásných scén všichni hravě poznají oč se jedná a špatnými dialogy si nenechají pokazit zážitek z filmu".

Moc pěkný film o lásce, zradě a odpuštění. Jsou to fráze, ale hodí se přesně. Caleb má mladšího bratra Petera a je naštvaný na všechny ženy světa neb jednou z nich byl nedávno podveden. Chová se divně, nespí, kde koho uráží, aby se za chvíli za to omlouval. Když se seznámí s bratrovou přítelkyní Emmou, jeho zoufalství se ještě prohlubuje. Výborný film ze života, který nestal moc peněz, ale divákovi se přesto bohatě odmění!

Ano, stále ještě jsou tady tvůrci, kteří dokážou byť z tisíckrát natočeného tématu udělat solidní podívanou. Působí to lehce neprofesionálně a to hlavně v tricích. Jakobychom se přenesli o 20 či 30 let zpátky. Pohrabáč v oku, rozmáčknutá hlava nebo krev, tryskající z tepny připoměly díla Sama Raimiho či snímek Briandead od Petera Jacksona. Je vtom ta nechtěná (nebo chtěná?) komičnost, ale nevadí, na zajímavosti to neubralo. Skvělá je hudba nebo spíše zvuky, které jsou naléhavé až otravné a navozují tu správnou atmosféru. Jsem příjemně překvapen na čtyři hvězdy.

Páry, které spolu "jen" kamarádí, ikdyž oba dva ví, že je to něco víc a přátelstvím to jen maskují, jsme tu už měli. Rosie a Alexovi to jen trvalo déle, než přišli na to, že jeden bez druhého nemohou žít. Film ničím nepřekvapí ani nenadchne, ale zase ani neublíží, takže se na to bez duševní újmy dá dívat. Když to však srovnám s nedávno viděným filmem "Věčně mladá", tak je to sto a jedna. Nasazená romantická laťka je tak vysoko, že každý další "R" titul to buda mít u mne hodně těžké. A tak pokud jsem "Adaline" dal 5*, musím "Rosie" dát jen půlku. Protože jsem se u toho nestyděl tak se přikláním ke 3*.