mac000

Film získal první cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 1978.

Roku 1968 v kině nadšění, o čtyřicet let později v TV zklamání...

Úžasná Romy Schneider v roly Anny (byť namaskovaná skoro k nepoznání). Uvedeno v čs. kinech roku 1984 (s výborným plakátem Vyleťalové)

Pro mě osobně nejlepší film z Bergmanova "pozdního" tvůrčího období. První verze scénáře, kterou Ingmar Bergman dokončil v roce 1979, obsahovala asi 1000 stran ručně psaného textu. Ve švédských kinech byla s úspěchem uveden pětihodinový Director´s Cut . Později byl tento rozdělen do 4 dílů uváděných v TV ( od 60 do 96 minut). Roku 1989 oznámil Bergman projekt, o němž prohlásil, že by to mohlo být volné pokračování Fanny a Alexander. Vzešla z toho minisérie a film Nejlepší úmysly (Den goda viljan) , natočené v letech 1991-92 Bille Augustem. Film získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes v roce 1992. Bergman si Billeho Augusta vybral jako režiséra pod podmínkou, že v roli Bergmanovy matky bude hrát herečka z filmu Fanny a Alexander Pernilla Wallgrenová (zde pod jménem Pernilla August).

Film byl natočen již roku 2016, téměř tři roky strávil v postprodukci, a byl premiérován na MFF v Londýně 2019 (kde jsem jej shlédnul v kině). Syrové drama líčící neutěšený venkovský život v pozdním středověku

Ke klasice francouzského romantického dobrodružného filmu z 50 . let patří černobílá verze, promítaná v našich kinech (později v kinech Ponrepo). Kolorovaná verze , uváděná u nás v TV, ubírá část kouzla, jakým film na diváka působí. A o pokaženém remakeu s Vincentem Perezem ani nemluvě...

Film promítlo v 80. letech brněnské kino Ponrepo (v originálu s tlumočením)

Uvedeno v ČST - epizody E01- La Cucaña, E02-  Malíř krále, E03-  Cayetana, E04 ∙Rodina Carlose IV, E05 -Viděl jsem to,  E06  - Pátý hluchý. Kromě herců zde uvedených, vytvořil v této miniserii jednu z rolí známý francouzský herec Gerard Barray

Původní premiéra v Československu byla v rámci soutěže na MFF v Karlových Varech 1984. Filmu se zde dostalo skvělé přijetí, za osobní účasti (tehdy pětačtyřicetiletého) herce a režiséra Harka Böhma

Scénář i Brannaghovo pojetí dostatečně pozměněno, aby se odlišilo od Sucheta (bohužel tento etalon budeme asi hodně dlouho mít při dalších adaptacích Poirotových případů, pocházejících z pera Agathy Christie). Ale Brannagh se pomalu etabloval a možná už předčil i Petera Ustinova. Atmosféra je navozena výtečně, působivá je i hudba Hildur Guðnadóttira