Marigold

První polovina jede jak splašenej kadávr expres – budování napětí / realizace "povinných" žánrový scén v maximálním souladu, k tomu i zajímavé charaktery vykreslené na malé ploše. Levelové rozložení vagónů a práce s klaustrofobickým prostorem tomu ještě dodávají grády. Škoda, že Yeoon neodolá a první srdceryvnou scénu vytáhne už v polovině – se správnou postavou, na nesprávném místě a se zbytečně vybičovanými emocemi. Když to pak zopakuje v závěru, funguje to podstatně lépe. Sociální kritika sobeckého estabišmentu a naopak vyzdvihování prostých lidí je akorát tak správně přímočaré a Soo-an Kim jako hlavní dětská hrdinka skvělá... Výsledek je čistý nailbiter, který mi třeba v Hollywoodu už hodně dlouho chybí. Na Koreu vlastně nezvykle čistá žánrovka, která mi hodně chutnala.

První "forenzní" polovina ve stylu "hovory u pitevního stolu aneb orgány vyprávějte" je hodně svěží a napínavá, druhá začne tahat za povědomější žánrové struny a tasí z rubáše otřepané lekačky. Výměny názorů mezi otcem a synem zachvátí občas rigor mortis a závěrečné odhalení není zrovna z kategorie "co neslyšíte o každém Halloweenu", ale poměrně zručná režie a dobrá atmosféra to vítězně pronesou dveřmi spalovací pece. André Øvredal nezklamal, prostě další křupavá historka, tentokrát pokropená formaldehydem a vedená v řízném sagitálním duchu. Mimochodem, je to film, který v jednom probudí nekrofila. Tak trochu.

Přehled kurvích krojů, chemlonových paruk a středoškolských skečů. Hlavouni z ČT musí sjíždět kilometrový lajny magnesia, když pak tohle označí za české Piráty z Karibiku.

Íránskej horor, co hajpuje Indiewire, jaký to asi bude? Že by overrated? No jo. Sice tu máme závažnou společensko-politicko-emancipační linii, ale ta je utopená topornými dialogy a béčkovými hororovými proprietami. Atmosféra protileteckých poplachů je sice patřičně tísnivá, ale film jí jako všechny ostatní motivy používá strašně přepjatě a prvoplánově. Hrdinka se většinu času chová jako ukázková kráva, někteří herci mluví jak po sežvejkání tuny kátu a největší strach má člověk z toho, že film neskončí. Kamera i ozvučení dobré, ale na víc než dvě tři lehčí leknutí to prostě nestačí. Nicméně využití lepící pásky k boji s démony inspirativní. Druhý díl se musí odehrávat v Jemenu, jinak nehraju.

I stupidní příběh lze odvyprávět tak, že nedává smysl. Nesnesitelně se táhnoucí dvě hodiny hry o jablko, které občas naruší povedený parkour a scéna, která prozrazuje, že Kurzelovi to myslí artově, ale pro blockbuster naprosto kontraproduktivně. Těžko říct, jestli plynulé přechody mezi historií a přítomností představují nějaký rafinovaný koment k umělosti gamerského zážitku. Nemám sílu po tom pátrat. Scénář je otřesně rozkydlý, postavy nemají žádnou vnitřní logiku a vyprávění spád. Čekal jsem očistný příval gamerské extáze, ale tenhle skok víry končil komplikovanou frakturou.

Strašně zábavná porucha všech systémů, které na začátku běží celkem bezchybně. Druhá polovina jedna z nejlepších (nezáměrných) komedií roku.

Věcné, nezaujaté, netendenční. A velmi relevantní.

Poklidná atmosféra Hájíčkových textů trefená dobře, vkusná a funkční kamera, poměrně dobře využitá nenávodná hudba. Bohužel Marek Adamczyk hraje hodně ploše (i když grimas střídá hodně) a nadějně rozjetý scénář vyznívá totálně do ztracena a rozpačita. Není to ani nijak extra napínavý thriller a ani extra propracované vztahové drama. Kategorie "solidní a nevýrazné".

Herecky rozkolísané a občas lehce na hraně přestylizovanosti, ale jako celek bez diskusí dramatické, vrstevnaté, inteligentně napsané a společensky stále nesmírně relevantní. The People v. O.J. Simpson dobře odhalují, jak se debata o rasismu může zvrhnout v utilitární hon na čarodějnice, v němž jsou páchány stejné přečiny, proti kterým se původně vystupuje. Společně s Jednou nocí zároveň nekompromisní pohled na americkou justici, která naslouchá spíš příběhům než důkazům.

Vinen nade vší pochybnost? Co se s vámi ale může stát v mezidobí, než jsou pochybnosti připuštěny / zažehnány? Tísnivá až dusivá atmosféra seriálu, který si všímá „slepých míst“ justice, patří k zážitkům roku. Jedna noc není jen působivým dramatem o prudkém životním zlomu a jedné osobní proměně, je to i procedurální pohled na to, jak represe dokáže ve zdánlivě pokojné lidské bytosti probudit instinkty predátora. Seriál, v němž jsou všichni tak trochu vězni ve světě, který trpí neléčitelným ekzémem. A osvobozující výkon Johna Turturra.