Pitam

Jeden z prvních animáků od Pixaru, které jsem viděl a zároveň jeden z těch nejoblíbenějších. Nevím, kde na ty nápady tvůrcové chodí, ale celá myšlenka principu fungování světa strašidel v závislosti na světě lidí je prostě a jednoduše geniální. Když k tomu připočtu moc krásnou animaci, roztomilou holčičku s největšíma očima na světě, slušné tempo, bezpočet originálních nápadů, vtipné dialogy a hlavně sympatické ústřední duo příšerek s.r.o., musím říct, že si tahle přehlídka strašidel navždy získala mou přízeň. A i když je míra infantilnosti velmi vysoko (nebo snad právě proto?), tohle dílko mi vždy dokáže zvednout náladu a asi mě nikdy neomrzí. Pohádka jednoznačně pro celou rodinu. Tedy pardon, nikoliv pro ty, kteří už nedokážou být občas i dětmi.

The Prestige osobně považuji za jeden z nejlepších filmů vůbec. Geniálně promyšlený scénář s opravdu velmi originální a zcela nečekanou pointou mi jednoduše jednou provždy učaroval. Pamatuji si, že po prvním shlédnutí (kdysi dávno v kině) jsem zůstal sedět s otevřenou pusou a začal přemýšlet, zda jsem v nějakém momentě u filmu neusnul, když jsem nebyl schopen v jeho průběhu odhalit či postřehnout tak důležitý detail... A přitom tam bylo TOLIK indicií... A vzhledem k tomu, že u tohoto díla se rozhodně usnout nedá, nezbylo mi než smeknout a uznat, že režisér Christopher Nolan společně s dvojicí Christian Bale a Hugh Jackman předvedli vskutku "Dokonalý trik" a naprosto mě, a věřím, že i mnoho jiných, oblafli... Od té doby jsem film viděl mnohokrát a zas a znovu musím obdivovat skvěle vybudovanou ponurou atmosféru Londýna konce 19. století, ve které se odehrává chladný a nelítostný souboj mezi dvěma hlavními protagonisty - kouzelníky, jež jsou schopni zajít při honbě za pomstou a tajemstvím toho druhého daleko za hranice, kterými bychom mohli vymezit běžný či přípustný konkurenční boj. Pro ně totiž už existuje hranice pouze jedna, a tou je smrt. Vedle bravurnich hlavních hereckých výkonů příjemně potěšilo i obsazení Davida Bowieho, který je ve své "malé velké" roli téměř k nepoznání. Já prostě tleskám...

Zvláštní film. Na jednu stranu nemohu neocenit místy opravdu velmi hutnou a sklíčenou atmosféru podkreslenou soundtrackem a hlavně výkonem Rooney Mara, která byla ve své roli vskutku dokonalá po všech stránkách a Jude Law byl také výborný. Na druhou stranu ale celá zápletka na mě působila tak strašně vykonstruovaně a neuvěřitelně, že jsem vůbec nebyl vtažen do děje. Nebyla tam scéna, která by mě přikovala do sedadla a donutila zalapat po dechu, což bych od thrilleru vcelku očekával... Navíc Catherine Zeta mi, kdykoliv se objevila na plátně, vysloveně lezla na nervy a nevěřil jsem jí ani slovo (v jiných filmech se mi to u ní ještě nestalo). Celkově, především vzhledem ke zdejšímu relativně vysokému hodnocení, docela zklamání.

Stará dobrá československá klasika. Ano, vím, že se v tomto filmu v podstatě vůbec nic neděje a jde o úplně jednoduchoučký příběh několika klukovských lapálií třech známých firem - Jožky, Tomáše a Huberta, prostřednictvím kterých je vyobrazen život v obyčejném malém městečku, kde ani vlak nezastavuje :) Ale cením si ho velice... nikoliv z nostalgie (kvůli té se snažím hodnocení nezvedat téměř nikdy), ale hlavně a především za ten laskavý humor, který tolik postrádám v dnešních filmech. A také za plejádu skvělých herců, kde vedle výborných dětských představitelů vyčnívají zejména Iva Janžurová, Petr Nárožný a Jiří Lábus. A možná, že jsem ještě na někoho zapomněl... "ale uzel jsem si udělal..." :)

No panečku, takto si představuji pořádné nové sci-fi... Když tak vzpomínám, kolik se za posledních pár let urodilo zapamatovánihodných scifáren, napadá mě kromě Avatara (2009) snad jen Abramsův Star Trek (2009) a Nolanův Počátek (2010). Kromě toho nic moc. Rádoby blockbustery (Prometheus, Transformers či remake Tronu nebo Total Recallu) dostávaly alespoň v mých očích na frak od nízkorozpočtovek jako Moon, Vyměřený čas či Zdrojový kód. Oproti tomu Oblivion je zase jednou hned na první pohled velkolepé dílo, na kterém jsou vidět nejen investované nemalé finance, ale i poctivě odvedená práce při pokusu o starou dobrou oldschoolovku s dobře vybudovanou atmosférou, které napomáhá kromě úžasného vizuálu například i občasné zabrnkání na nostalgickou strunu v podobě hudebního vkusu hlavního hrdiny. Myšlenka a pointa filmu je zajímavá, nikoliv však nová a už jsme ji mohli vidět jinde, stejně jako dalších pár scén vypůjčených z podobně laděných žánrovek. Přesto se mi Nevědomí jako celek moc líbilo, ale k dokonalosti přesto cosi chybělo... Jednak zůstalo po skončení viset ve vzduchu několik otazníků díky poněkud děravému scénáři a pak ten předvídatelný závěr... škoda ho. Kdybych chtěl, mohl bych se ptát na mnohá "Proč zrovna..?" nebo "Jak je možné, že..?", ale to já nechci. Naopak, přikláním se k pozitivům a musím uznat, že mě to opravdu hodně bavilo.

Umíte si představit důstojnější způsob, jak vzdát hold filmařskému umění, než natočit originální a velmi nápaditou sondu do historie tohoto řemesla? Právě tuhle cestu zvolil ve svém filmu Martin Scorsese a výsledek je nadmíru povedený. Můžeme v něm vidět, jaké byly první pokusy přenést myšlenky (v tomto případě zejména ty nejfantastičtější sny) na filmové plátno. Příběh o průkopníkovi kinematografie, Georges Mélièsovi, nám zde vypráví prostřednictvím malého chlapce Huga, který se díky své zručnosti a zálibě v opravování roztodivných mechanických nástrojů či hraček dostane až k nápravě něčeho mnohem cennějšího, než si kdy představoval... Film se nese v (místy až moc) pomalém tempu, ale zato se vyznačuje krásnou až doslova pohádkově vykreslenou atmosférou Paříže na počátku 20. století. Chvílemi má člověk dojem, že se nedívá na film hraný, ale nádherně animovaný, především díky použitým filtrům a úžasné kameře. Film jsem viděl "jen" ve 2D, ale asi to bude jeden z mála, u kterých dám šanci i 3D, ač mě ještě u žádného filmu nijak nenadchlo. PS: Bylo zajímavé sledovat, jak narůstal po uvedení Huga počet hodnocení Mélièsovy Cesty na Měsíc :)

Nejdelší videoklip, jaký jsem kdy viděl :) Parádní mix anime a nezaměnitelného hudebního stylu dua Daft Punk, ve kterém samotná dějová linka je sice velmi jednoduchá až naivní, ale bohatě ji vynahrazuje celková originalita příběhu a krásná animace. Ta se celá nese (stejně jako předkládaný hudební styl) na vlně retro, čímž pro hodně lidí, včetně mě, získává nemalé kouzlo. Daft Punk si běžně nepouštím a ani po tomhle ho zřejmě poslouchat nezačnu, ale na tento skvělý "hudebně-animovaný" počin se rád kouknu zas a znovu.

Úžasný a krásný příběh, ač popisuje tolik utrpení. Drsně realistický náhled na život v čele s výbornou Whoopi, kterou jinak moc nemusím, ale tady mě jednou provždy přesvědčila, že je to paní herečka, protože předvedla opravdu excelentní výkon. Roli prosté, utiskované a (nejen) svým manželem krutě zneužívané venkovanky Celie ztvárnila tak přesvědčivě, že s ní divák příběh přímo prožívá a věří ji každé slovo či gesto. Nevím, nakolik se příběh zakládá na skutečnosti, ale dokážu si představit, že realita v té době mohla být ještě horší (a bohužel zřejmě pořád někde může být i dnes). Opravdu hodně silné drama.

Velmi dobře udělaný akční snímek, který si zcela nepokrytě dělá srandu ze všech komiksových filmů doby současné i minulé. Děj je svižný, několik scén je opravdu výborných a skvěle sestříhaných a člověk se u sledování rozhodně nenudí. Hlavním protagonistům se také nedá vlastně nic vytknout, zejména o mladičké Chloë Moretz ještě nejspíš hodně uslyšíme. Tak proč tedy dávám tak "nízké" hodnocení? Zjevně mám kdesi uvnitř alarm, který mi říká, co je pro mě ještě snesitelné pro představitelku dětské role a co už ne. Ano, vím, že je to jedna velká nadsázka, ale koukat na jedenáctiletou holčičku s tváří andílka, kterak ze sebe chrlí slova dlaždičova, přičemž nekompromisně usekává protivníkům končetiny způsobem, za který by se nemusela stydět ani Nevěsta z Kill Billa, tak to už je na mě zřejmě silná káva (scény podobného ražení mi nevadí pouze v jediném žánru, a tím je anime). Pro mě tedy, zejména díky skvělým akčním scénám, a také proto, že mám rád komiksy, je to za tři hvězdičky.

Metafora odcizení a pomíjivosti. Zajímavá animace vypráví příběh jednoho života po jeho jednotlivých etapách, které jsou zde vyjádřeny velice originálním způsobem. V jednoduchosti je krása.