Pitam

Wtf? (nemám ve zvyku používat tuto zkratku, ale tady se to prostě fakt nabízelo) Takhle opravdu ne, přátelé. Oceňuji sice audiovizuální stránku i tělo božské Scarlett, kterého je zde vskutku požehnaně, ale tato dvě malá pozitiva zdaleka nepřebijí absenci jakéhokoliv příběhu, myšlenky, logiky či hereckého výkonu. Neměl jsem ani sílu koukat na celý film, občas jsem musel trochu urychlit či kousek přeskočit. Debilnější a hlavně zbytečnější film jsem dlouho neviděl.

Dokument o Vetřelci bez Ripleyové? Proč a nač? :-) Ale vážně, první část dokumentu, věnovaná zrodu námětu a provázanosti jednotlivých tvůrců, byla docela zajímavá. Ale ta druhá, kde už to byla jen sebestředná a samochválou prýštící rekapitulace některých "klíčových" scén, mě vůbec nebavila. Hlavně tedy proto, že jsem neviděl vůbec nic nového, a také proto, že spousta věcí a údajných paralel byla podle mě doslova vycucaná z prstu až hodně hodně hodně ex-post. O nadčasovosti Aliena nikdo nikdy pochybovat nebude. Ani o tom, že byl film průkopnickým v mnoiha ohledech, včetně toho, že zřejmě jako první přivedl na filmové plátno tak silnou ženskou představitelku, a to v roli, kterou do té doby obsazovali výhradně muži. Ale myšlenky, jež vypouští z pusy jedna z komentujících (a zejména jakou formou je podává), z tohoto dokumentu činí chvílemi frašku. Škoda, myslel jsem si, že se dozvím něco nového.

Skvělý seriál o pouhých 5 dílech, takže taková spíše seriálová jednohubka. Výborné provedení z hlediska scénáře, atmosféry, kamery, střihu i hereckých výkonů. Všichni historii známe, i když skutečnou "pravdu" se nikdo nedozví, takže by se mohlo zdát, že už nemůže nic překvapit. Nicméně, tvůrci seriálu se snažili rámcově co nejvěrněji držet ověřených skutečností a samozřejmě to není dokument, takže některé dějové linky si domysleli, nebo poněkud upravili (občas např. změnili sled událostí), ale fakta se snažili neměnit a podařilo se jim vytvořit opravdu výborné dílo s hutnou a syrovou atmosférou odpovídající dané době i situaci. Skvělý je i minimalistický soundtrack. Jedinou vadou na kráse (ale z hlediska komerčního a praktického zcela pochopitelnou) je pro mě zvolený jazyk - angličtina. Ta mi tam prostě nesedí. Poslouchat anglické dialogy mezi obyvateli Pripjati, v angličtině vedenou schůzku ukrajinských politických hlavounů, nebo ukrajinského jaderného fyzika chrlit nadávky v angličtině, to prostě není ono. Taky tvůrci stvořili jednu v seriálu poměrně důležitou, leč fiktivní postavu, která ale zastupuje jinou, nebo tedy spíše několik jiných postav. Ještě je škoda, že se alespoň jeden celý díl nevěnoval udalostem, které vedly k výbuchu, i když nakonec i s tím si scénárista a režisér velmi dobře poradili. Myslím si, že asi producenti sami ani ve snu nečekali, jaký bude mít tato minisérie úspěch, jinak by možná pár částí přidali, protože do pěti dílů se všechno vměstnat nedá a tak je děj místy poněkud zkratkovitý. Ovšem pocity, které toto dílo vyvolává, jsou i tak velmi silné a celkově hodnotím veskrze kladně. Pokud někoho tato tématika zajímá, tak zde jsou tři (podle mě) docela dobré dokumenty: Černobyl - Nultá hodina, Vteřiny před katastrofou - Černobyl a Bitva o Černobyl (všechny mají dost tragický dabing, ale dá se přežít). Kéž se taková ani podobná tragédie už nikdy neopakuje. (Už se vlastně opakovala, ve Fukušimě, ale tam to zavinily přírodní živly v kombinaci s nedostatečně navrženou ochranou proti nim, kdežto v Černobylu to byl v podstatě čistě lidský faktor v kombinaci s manipulativní a zastírací politikou.)

Skvělé mysteriózní drama s moc zajímavou zápletkou i dějem. Sice dost předvídatelné, ale to mi nakonec nevadilo, protože mě u něj dostala především forma a vizuální stránka. Je nostalgické a posmutnělé, jako starožitnosti v něm a plné čarokrásné poetiky a romantiky, jako obrazy v něm. Dominuje hlavně výborná kamera, díky níž z některých záběrů přechází zrak, herecký výkon Geoffreyho Rushe i dalších a nádherná Morriconeho hudba to celé zabaluje a dotváří celkovou až kouzelnou atmosféru. Moje první "setkání" s režisérem Giuseppem Tornatorem a musím jedině zatleskat.

Kniha Ernesta Clinea je opravdu skvělá, vrátila mě o cca 30 let nazpět a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Ne, že bych byl odkojený zrovna počítačovými hrami, ale i tak jsem část z nich minimálně viděl, některé si i zahrál (ač jsem nikdy nebyl nějaký velký hráč), zato hudební odkazy, veškeré filmy i další popkulturní „devadesátkové“ záležitosti jsem si při čtení připomněl, oživil a celá ta atmosféra na mě v knize působila tak nějak zvláštně pozitivně a nostalgicky. Proto jsem se na film opravdu moc těšil, což ale byla, jak už tomu tak obvykle bývá, chyba :) Samozřejmě by bylo dost naivní si myslet, že se do 140 minut vměstná tolik, co se vešlo do knihy. Jenže - já naivka - jsem si to prostě myslet chtěl :) Přitom film vůbec není špatný, to zas ne, jen zamrzela ta velká zkratkovitost prakticky u všeho, co bylo v knize zásadní. Spousta vynechaných souvislostí na úkor poměrně dlouhých scén plných digitálního pekla. Ale nejvíc mi nesedlo to, že film nakonec vůbec nepůsobil ani zdaleka tak retro, jak by měl. Ano, filmaři se snažili použít co nejvíce odkazů, ale ve výsledku si z předlohy vzali zoufale málo. Celkově pro mě trochu zklamání.

Krásný film. A zároveň přesně ten typ filmu, na které bych neměl koukat, protože při jeho sledování si člověk až bolestně uvědomí, že skutečný svět je mnohem krutější a hlavní hrdina to má v reálu mnohem těžší. Jen ve filmu se může vše nakonec v dobré obrátit a všichni lidé okolo jsou tak hodní, citliví, úžasní a láskyplní. Ale možná právě proto utíkáme do světa filmu., protože v něm se často dějí a plní věci, které se v reálu nikdy stát nemohou? Příběh o chlapci, který to v životě nemá zrovna jednoduché díky tomu, jak vypadá, by asi ve skutečném světě nebyl tak idylický. Ale čert to vem. Zfilmován je moc hezky. Nepřipadá mi ani, že by se tvůrci nějak lacino či prvoplánově snažili tlačit na pilu a ždímat z diváků slzy (u mě se jim to ovšemže povedlo), naopak podávají příběh Auggieho zcela přirozeně, ukazují sílu přátelství a rodiny. Kromě skvělé hlavní postavy mě potěšily i příjemně civilní výkony Owena Wilsona a Julie Roberts v rolích rodičů, a taky pro mě zcela neokoukané Izabely Vidovic v roli sestry Vii. Trochu mi to celé připomnělo můj oblíbený film „Intouchables“. Nemá zdaleka takovou sílu, ale i tak dokáže pohladit duši.

Pan režisér Hosoda opět nezklamal. Rozepisovat se o nádherné animaci by bylo v tomto případě nošením dříví do lesa, takže přeskočím rovnou k mým pocitům z filmu. Mirai sice není příběhově tak silný ani emotivní, jako mé (zatím) nejoblíbenější dílo od něj, “Ókami kodomo no Ame to Juki (Wolf Children)”, ale je mezi nimi svým způsobem velká pododnost. Zejména v propletení fantazie s realitou. Jenže zatímco ve “Wolf children” je samotný příběh z velké části čistokrevné fantasy, tak “Mirai” do světa fantazie jen odbíhá prostřednictvím představ hlavní postavy. Fantazie je jejím únikem z reality a vyrovnáním se s nastalou novou životní situací, kterou dosti těžko nese a umí si ji asi představit jedině někdo, kdo ji opravdu prožil. A ač mi hlavní dětská postava občas už i lezla na nervy (“po japonsku” je zde její chování dovedeno téměř do krajnosti), tak její emoce a zejméně pak výlety do světa fantazie byly skvělým zpestřením celého filmu. Celkově je to veskrze pozitivní dílko, které nechává člověka odplout ve vzpomínkách zpět do dětství a krásně (a v případě Hosody už tradičně) ukazuje sílu lásky v rodině. Moc hezký film!

Milé, bláznivě ulítlé a přitom veskrze romantické drama. Že taková kombinace zní dost nepravděpodobně? Inu, jsme přeci v asijské filmové produkci a v té je možné všechno. Třeba i z takto nesourodých přísad uvařit skvělý film. Ze začátku jsem i já byl mírně skeptický, jelikož forma vyprávění a první série setkání s jedním z hlavních hrdinů by méně otrlé jedince mohla odradit a přivést k myšlence, že je to prostě jen "další ujetý asijský biják plný neuvěřitelně crazy postav" a film by nejspíše ani nedokoukali. Jenže jakmile mu dáte šanci, postupně se vám před očima odkrývají navzájem propojené romantické a dramatické linky, které nakonec moc příjemně pohladí u srdce. I když je to vlastně takové hořko-sladké pohlazení, protože v celém filmu je, stejně jako asi v mnohých životech, za hromadou všech legračních až vskutku ulítlých situací zamaskován i smutek. Takže film rozhodně doporučuji, zejména pro jeho krásnou romantickou stránku, ale raději na to nekoukejte v nostalgické náladě..

Tak konečně znám pravdu o tom, jaká byla historie ruského kosmického programu :) a taky jak to doopravdy bylo s Gagarinem a Lajkou (či snad Lajkem?) :) A jak hodnotím film samotný? Dle traileru jsem čekal úlet podobný balkánským počinům Emira Kušturici (tím pádem byla laťka hodně vysoko, ač jsem rozhodně nedoufal, že by toto dílko dosáhlo takových kvalit), ale částečně jsem ho opravdu i dostal. Úvodní část z hrdinova dětství byla skvělá, včetně prvních úspěchů, nebo spíše neúspěchů (posuďte sami) na poli raketového pohonu :) Celkově je film jednou velkou satirou, dělá si legraci z historických faktů, postav i symboliky, sází na absurdnost a na květnatý maďarský jazyk, ve kterém si zejména otec hlavního hrdiny rozhodně nebere servítky a přemýšlím, zda vůbec za celý film vypustil z pusy nějakou nevulgární větu. Ale to neznamená, že by šlo vždy jen o nějaký přisprostlý laciný humor (ano, i ten tam je). Jeho hlášky vždy padly jako ulité, byl pro mě nejcharizmatičtější postavou a zatápěl pod kotlem pokaždé, když děj začínal uvadat. Lajko pro mě není žádným veledílem, vlastně ani moc sci-fi filmem, jen takovou milou malou a dost ulítlou hořkosladkou komedií, která zaručeně potěší maďarské vlastence :)

Tohle bude pro mě zřejmě trochu netypický komentář. Nemohu totiž nalézt slova. O čem tohle, sakryš, bylo? A proč to muselo trvat téměř tři hodiny? :) Pár slov mě ale přecijen napadá: neuvěřitelně stupidní děj, zoufalý Kevin Costner (mám ho jinak docela rád, v mnoha jiných filmech ukázal, že je dobrým hercem), hezký soundrack (ale vůbec se do filmu nehodil), místy dost dobrá kamera a výprava, ale vše zabito debilitou dialogů a podivnými postavami. Ještě bych zmínil patriotismus, který se velmi nápadně prolíná celým filmem a v kontrastu s celkovou nelogičností ještě víc prohlubuje tu zkázu. Už dlouho jsem neviděl tak slabý film. Odpad si to ale nezaslouží, protože i ten by měl mít svou důstojnost :) Odpad by se rozhodně netvářil tak vážně a zcela jistě by byl minimálně o polovinu kratší. Takže za sebe uděluji pouze jednu nudnou hvězdu a pokud můžete, nekoukejte na to, zabít 3 hodiny se dá mnohem lepšími způsoby.