swamp

'Nikdy není nikdo pouhým objektem zkoumání.' To jsou slova Heleny Třeštíkové. Naprosto s nimi souhlasím, resp. to považuji za pravdivý výrok. Nevím, zda je to můj subjektivní pocit, ale dle mého se režisérka nechala až přespříliš 'oslnit' skvělým (nechtějí se mi dělat další sarkastické uvozovky) Reném. Zprvu, po exemplárním odsouzení v sedmnácti letech, převládá lítost nad mladým chlapcem a zároveň naděje v jeho nápravu.. ta však nepřichází a René se znova a znova a znova a znova navrací zpět do nápravných zařízení. Postupně si režisérku omotává kolem prstu, SPOILER píše jí dopisy o tom, jak moc je pro něj důležitá, zničehonic začíná citovat Freuda či Einsteina, jednou se zmíní, že do ní byl jednu dobu zamilován, při jejím zvolení ministryní kultury jí píše, že chápe, že pro ni teď jistě už není atraktivní a natáčení pravděpodobně skončí, pod čímž jasně vidím psychické (a velmi dobře naplánované) vydírání; René se pro ni dle všeho (a zcela vědomě) stává více než NEpouhým objektem zkoumání. A Třeštíková je nepoučitelná, přestože jí René vykradl její pražský byt, po několika letech mu propůjčí digitální kameru, aby natočil svých prvních deset dnů na svobodě (po dlouhé době), on samozřejmě její důvěry zneužije a kameru, řekněme, zpronevěří. Právě její bezmezná (samozřejmě vždy s tímto slovem opatrně, jistá relativnost zde určitě je) důvěra je další broukem do mé hlavy. Není trochu prvoplánová? Vždyť právě tyto informace se staly jedním ze stěžejních prvků mediální masáže k tomuto časosběrnému dokumentu, ale to už by bylo na delší povídání..

Carpentera mám zafixovaného jako tvůrce hororů, které jsou většinou alespoň v jakémsi ohledu nadprůměrné. Když jsem navíc viděl obsazení.. Angličan s pekelným londýnským přízvukem Jason Statham sliboval pořádnou akci, neHrdinka Clea DuVall mohla filmu přidat trochu kouzla a Pam Grier jsem zkrátka dlouho neviděl a mohla film okořenit..byla sice hrozná, ale hlavu si z toho rozhodně nedělala. :D Horor jde zkrátka natočit dvěma způsoby. Buď je to kvalitka, při které se třesete strachy a ani nedýcháte, nebo je to tak strašné, až to nahání hrůzu. Ghosts of Mars je bohužel druhý případ.

Veliké překvapení, které se ke mně dostalo až na obrazovce ČT1 (přestože kolem mě stále kroužilo:). Robertu Sedláčkovi se podařilo z reálných příběhů feťáků poskládat mozaiku, která svou stylizací, kompaktností i surovostí odráží život skupiny feťáků, kteří se rozhodli pro detox v rámci terapeutické skupiny. Někteří méně, někteří více dobrovolně, ale ne všichni tady hrají tu samou hru..

Velké, velké zklamání.. Natalie Portman - Jude Law - Rachel Weisz - Norah Jones = na ty 4 jsem se neuvěřitelně těšil (v tomto pořadí:), jakým zklamáním pro mě pak bylo toto dílko Kar-wai Wonga, přestože jsem očekával jeho přestylizované, různými barevnými filtry upravované obrazy. Navíc k tomu přidal až moc přehnaný trhající se 'efekt' a vznikla tahle - a odpusťte mi to - slátanina, která v sobě měla velký potenciál (nemyslím jen díky obsazení, ale i ty nakousnuté příběhy měly něco do sebe), ovšem tento jinak zručný režisér ho promrhal kdoví kde.. škoda. :(

Nejsem žádný velký fanoušek Jaggera a jeho partičky (ne, že bych neposlechl, ale absolutně mě v mém hudebním vývoji minuli), možná i to je důvodem, že mě tento Scorseseho dokument? (opravdu to byl prostě jen efektně sestříhaný koncert.. ty 2 minuty vsuvek z něj dokument dle mého nedělají) nijak neoslovil. Navíc tihle už pětašedesátiletí chlapíci nemají koule na svém místě a jízda ve stylu country nebo blues zkrátka není nijak zvlášť dechberoucí.

Nějak jsem se v tomhle filmu ztrácel, režisér nám pořád ukazoval (asi proto, že tam i sám hrál) samé pěkné prdelky a vnady horních partií těla, že se děj ztrácel někde v nenávratnu.. ale rozhodně to uteklo. :D

Pokud máte zrovna chuť na pořádně našláplou, digitálními efekty prošpikovanou akci, Transformers Michaela Baye jsou tu pro vás. Ale musíte mít čas. :) Trvají totiž necelé 2,5h, přesto, pokud se opravdu chcete oddat ne zrovna duchaplné zábavě, podívat se přitom na pěkné tváře (pro ženy asi Shia LaBeouf, ale - pro nás chlapy - hlavně sexy Megan Fox - to víte, že nafotila fotky do Maximu?:) a užít si zběsilou jízdu plnou zpomalených záběrů a výbuchů, musíte běžet, tihle robůtci totiž nepočkají..mají na spěch. ;)

Velká nevyrovnanost celého provedení dělá z Hulka sice mnohem lepšího pokračovatele (než v podání Erica Bany), ovšem již zmíněná kolísavost - od efektně promyšlených bitek až po unylé povídání mezi Nortonem a Tyler (proč sakra nevyužili její potenciál?!) - dělá z tohoto filmu pouhou průměrnou oddychovku, na kterou rychle zapomenete. Ovšem zajímavým nakousnutím bylo - a snad můžu říct cameo - Starka (Roberta Downeyho) aka Iron mana. :)

Ani si teď po zhlédnutí filmu nevzpomínám, kolik v něm bylo akčních scén..2? Slovy: DVĚ?! Škoda, že režisér Jon Favreau nevyužil potenciál výborného Downeyho ani Bridgese. Na polibky s Gwyneth taky nedošlo.. zkrátka je jasné, že přijde na řadu dvojka, která všechny nakousnuté (i nenakousnuté/i k nakousnutí) věci rozbalí na plné koule a snad zazní i hlas Ozzyho (a ne jen melodie). Asi tak.. a ze začátku navíc nuda nudoucí.. :(

Lehce přetažený, přesto velice kvalitní sonda do života Alfreda Kinseyho, bořiče sexuálních tabu. Ústřední dvojice Liam Neeson/Laura Linney je excelentní a troufám si tvrdit, že tento film by mohl pobouřit mnoho lidí i v dnešní době, natožpak Kinseyho názory staré téměř století..