RasputincZ

De Palma si bud dělá ze všech nehoráznou prdel nebo jsem viděl pravděpodobně nejhorší film letošního roku (prozatím).

Obsahuje nepatrné spoilery!! Nikdo dnes netočí tak upřímné filmy o mužích pro muže jako Derek Cianfrance. Viděl jsem Blue Valentine a věděl jsem, co můžu zhruba očekávat. Režisér opět vytváří neskutečně autentickou, civilní atmosféru za pomocí skvělých herců. Rozdělení filmu na tři části, které úzce souvisí a navazují zárověn může připomenout práci dua Inarritu/Arriaga. Přesto si nemyslím, že by zrovna jejich filmy byly pro Cianfrance hlavní inspirací. V Place beyond the Pines není primární arriagův typický motiv příčina následek, který zasáhne hned několik postav a jejich mikropříběhů. Namísto toho si Cianfrance pohrává (opět) s tématem rodiny, její roztříštěnosti, která je v dnešní době tak běžná. Rozdělení příběhu na tři části tak chápu spíš jako způsob, jak umocnit další téma filmu, a to odkaz (zde otcovský), který je pro dospívajícího chlapce důležitý. Nemůžu se zbavit dojmu, že tam byla malá inspirace filmem Drive (opět silná stylizace hlavního hrdiny - převrácené triko s Metallicou a albem Ride the lighting zde dostává naprosto nový symbolický rozměr a samozřejmě James Dean současnosti Ryan Gosling). Každý záběr se skladbou Snow Angel od Mika Pattona mi připomíná, proč miluji filmy. Jen škoda, že se první části s Goslingem nedokázalo nic vyrovnat, ba ani přiblížit.

Krásný konflikt západní civilizace a její lifestyle X ortodoxní víra, která ztracenému pomáhá nalézt "své místo".Silný příběh s nádhernou kompozicí záběrů a mizanscénou (možná právě díky tomu jsem se v průběhu 150 minut nenudil). Nejedná se o typickou evropskou artovku se statickou kamerou a dlouhými záběry. Na druhé straně kopců je mnohem dynamičtější film po obsahové i formální stránce než se může zdát...

Dobře zahrané, natočené (ačkoliv scéna s nehodou byla zmatečně sestříhaná, ale možná to byl úmysl)... Bohužel silnější emoce se během 122 minut nedostavily, což je u filmu podobné tématiky celkem škoda. P.S.: Schoenaertse budu bedlivě sledovat

Watkins umí. Jeho v pořadí druhý film má naprosto skvělou, tísnivou atmosféru a ačkoliv se opírá o žánrová klišé a párkrát dojde na laciné lekačky, diváka to neurazí, ba naopak. Vše šlape jak má, někdo kritizuje průhledný příběh, ale ten mě osobně vůbec nevadil. Watkinsonovi jsem to žral i s navijákem, jediný problém jsem měl s Radcliffem. Snažil se, o tom není pochyb, ale já mu prostě advokáta, který dostal od života pořádnou facku ani vteřinu nevěřil, tvářil se sice 90% filmu jako ublížené dítě, ale myslím, že ačkoliv je bezesporu dobrý herec, na tento typ rolí ještě nevyzrál. V porovnání s Wanovým Insidious považuji za lepší film Ženu v černém. Wan je v současnosti asi jeden z nejlepších režisérů hororů a to potvrdil i v Insidious, ale Watkins si hutnou atmosféru zvládl ukočírovat až do pro mě předvídatelného finále a na rozdíl od Wana sám sebe neparodoval :) viz. můj komentář k filmu Insidious ze dne 29.4.2011

Některé scény fungují perfektně, ale jako celek je to další průměrný flák, který nestojí za druhou projekci. Duo Tatum a Hill mi vůbec nesedlo a film zachranují perfektní vedlejší postavy (především Ice Cube a jedno závěrečné cameo).

Na české poměry velmi atmosférický snímek, sympatický důraz na detail a flashbacky rýsují hlavní postavu a vše sedí jak má, problém nastává ve chvíli, kdy si trochu bystřejší divák spojí indície z prvního flashbacku a lehce prokoukne naprosto přímočarý děj, který je navíc vyprávěn dost nešikovně. Slavná rotoskopie, kolem které bylo v posledních měsících napsáno celkem dost, mě osobně moc neuchvátila. Nerad bych zbytečně hanil složitou práci animátorů, ale některé obličeje (především Karel Roden) mi nepřišly moc vyvedené. Alois Nebel mohl být revoluční film formou i obsahem, ale zůstane u přehypovaného snímku, který bohužel selhal v realizaci.

Wow. Na jednu stranu do očí bijící reklama na značkové oblečení a redbull a především vizuální onanie, které se snad nevyrovná ani Zack Snyder. Ovšem když ono se na to ve spojení s magickou hudbou (především M83 a The naked and famous) tak krásně kouká... Art of flight se zcela jistě stane mezi snowboardisty a skateboardisty zaslouženým kultem. A není se co divit. Ke konci dokument trochu začíná nudit, protože jednotlivé kousky snowboardistů začínají splývat, přesto jsem dostal chut okamžitě vyrazit na hory, což se mi například u Extrémních svahů nestalo. 4*

Točit film o neonacismu s mizerným scénářem je peklo. Přesvědčil se o tom i německý režisér David Wnendt se svojí Bojovnicí. Celá dějová linie kolem Svenjy je naprosto zbytečná a přebytečná. Morální twist hlavní hrdinky je vtipný, ale to je problém téměř všech neonacistických filmů. Vybavuje se mi snad jen povedený Svatý boj, který téma neonacismu nepoužil jako prostředek k tupému moralizování na účet kvalit filmu...

Film těží z dobře napsaných postav obou bratrů, kteří jsou naprosto opačné povahy a projevuje se to v jejich chování i stylu boje. Zatímco Brendan je spíš citlivý a houževnatý, Tommy zobrazuje běsnící zvíře, které v kleci své protivníky mlátí do bezvědomí. Přesto žádná postava není napsana černobíle, Tommyho chování se vzhledem k okolnostem dá pochopit. Další věc jsou zápasy, které působí brutálně a efektivně. Skvělé gradující závěr s výborně zvolenou skladbou od The National pak vymáčkne pár slz i z těch největších cyniků. Intenzivní pecka se společenským přesahem bez jediného hluchého místa, skvěle zahrané (Nick Nolte by mohl teoreticky dostat nominaci za vedlejší herecký výkon). Zkrátka šleha, která se musí vidět. Závěr mě citově naprosto sejmul, možná za to může fakt, že The National poslouchám už několik let, ale zkrátka pár, no víc než pár slz ukáplo. Viděno 3x během 24 hodin a Tom Hardy bude Batmanovi v létě více než hodným soupeřem. A ty řeči o klišé a neoriginálnosti jsou naprosto mimo mísu. Sportovní drama se bez klišé neobejde