Piercee

Kytarová píseň ve filmu je „Ocean“ od Johna Butlera.

Soundtrack filmu obsahuje některá z největších jmen inuitské hudby, včetně Tanya Tagaq, The Jerry Cans a Silla + Rise, ale filmaři projekt také využili jako příležitost pro začínající umělce ze severu ke spolupráci se špičkovými producenty – mezi nimi Juno – nominovaný producent DJ Shub a Mohawk DJ, který produkoval doprovodné skladby pro inuitské hip-hopové umělce Hyper-T, 666God, Nelson Tagoona a MisterLee. Umělci odcestovali na týden do Toronta, aby nahráli s inženýrem Jasonem "Metalem" Donkersgoedem (známým díky spolupráci s Drakem, Madonnou, The Weeknd, k-os a dalšími).

Než byl film oficiálně uveden v kinech, filmaři a několik herců podnikli turné po vzdálených severních komunitách a promítali Grizzlies v místních komunitních místech. Obzvláště producentka Stacey Aglok MacDonald byla nadšená, ale nervózní, zvláště když přišel čas promítat film v jejím rodném městě. Film byl dobře přijat a pro mnoho diváků byl emotivním zážitkem.

Většina filmu byla natočena v Nunavutu, konkrétně v Niaqunnguut a Iqaluit. To byl významný čin, protože museli dopravit vybavení a zásoby a vycvičit místní obyvatele, aby obsadili klíčové role posádky. S natáčením v Arktidě je spojeno mnoho výzev, včetně nutnosti létat s veškerým vybavením a posádkou.

Mnoho z původních hráčů Grizzlies sdílelo své příběhy s filmaři a jejich zkušenosti se staly základem filmu. Takže filmaři ukázali těmto hráčům film nejprve na střední škole Kugluktuk, kde příběh začal.

Mnoho z hlavních herců nikdy předtím nehrálo. Více než 600 mladých lidí ve více než 25 komunitách v Nunavutu a Severozápadních teritoriích se ucházelo o místa. Více než 60 mladých Inuitů bylo poté pozváno, aby se zúčastnili workshopů Arctic Youth Performing Arts Workshops za účelem školení v herectví, filmování a inuitských bubnových tancích, hrdelním zpěvu a práci s maskami. Mnoho herců filmu bylo vybráno z této skupiny a pocházejí z komunit včetně Kugluktuk, Iqaluit, Igloolik, Arviat, Rankin Inlet, Inuvik, Frog Lake, Gjoa Haven, Pangnirtung, Sanikiluaq a Yellowknife.

Jack Anawak, muž v letadle, který vypráví, že je v Arktidě 6 000 let, dříve sloužil jako člen parlamentu za Nunavut a byl zvláštním poradcem předsedy vlády.

Navzdory hlubokým výzvám, kterým čelili jako děti a mládež, se inuitští hráči, kteří inspirovali The Grizzlies, stali vůdci ve svých vlastních komunitách – ve vládě, vymáhání práva, atletice, hospodaření s půdou, vzdělávání a dalších.

Tvůrci filmu zahrnuli Inuity do všech aspektů natáčení Grizzlies. Tímto způsobem by film nejen reprezentoval zkušenost Inuitů, ale mohl by poskytnout výcvikový prostor pro inuitské a domorodé filmaře, kteří by mohli pokračovat v natáčení vlastních filmů. Placený mentorský program zval k účasti inuitské herce, štáb, hudebníky a další kreativní spolupracovníky a nakonec více než 91 procent herců a více než 33 procent štábu tvořili Inuité nebo domorodci.

Dům používaný po většinu filmu je ve skutečnosti dům scenáristy Keitha Coopera. Henryho a Audrey ložnice a Ianův sklep však byly natočeny v domě režiséra Justina G. Dycka.

Jonathan Sadowski, Nathan Phillips a režisér Bradley Parker dříve spolupracovali na hororu Černobylské deníky (2012).

Datum zápasu finále je zmíněno jako 10. července 2010 místo 12. července 2010.

Potápěči na začátku filmu používají standardní potápěčské regulátory a potápěcí ventily, které sedí v ústech. S takovým náustkem je téměř nemožné mluvit s jiným potápěčem a pokud nemáte celoobličejovou masku, tak nelze komunikovat.

Tank, který se v tomto filmu používá v několika scénách, je americký hlavní bitevní tank M-60A1, který byl poprvé vyroben v roce 1959 a který byl sestřelen americkými silami v roce 1960. Tento film se odehrává na konci roku 1959 nebo na začátku roku 1960 a jako takový vyslaný americký tank by nebyl k dispozici francouzským silám, natož FFL, kteří obvykle utrpěli nejhorší vybavení ze všech francouzských ozbrojených sil.

Vojenská akce v tomto filmu ukazuje události alžírského „Generálského puče“ v roce 1962, kdy se francouzští generálové pokusili o státní převrat ve snaze zabránit francouzskému prezidentovi Charlesi deGaullovi v získání nezávislosti Alžírska.

Herec Mo Bakker hraje 9letého Davida Van de Steena, zatímco Moův skutečný bratr Kes Bakker hraje roli Davida ve věku 12 let.

Tento film je založen na skutečném příběhu gangu Nijvel Gang (neboli „Brabantských zabijáků“), kteří v letech 1983 až 1985 provedli sérii násilných loupeží. Brabantští zabijáci zavraždili 28 lidí. Totožnost a skutečné motivy pachatelů zůstaly vždy záhadou, i když brutální zabíjení bylo různě vysvětlováno jako pokusy o vydírání, politický terorismus nebo utajování politických či trestných atentátů. Následné vyšetřování sužovaly chyby, jako je nedostatečná spolupráce, nedostatečný výzkum a zmizení důkazů, a skutečnost, že z pochybných důvodů bylo z případu vyřazeno mnoho členů spravedlnosti, mnoho lidí věří ve vládní spiknutí. Vyznání v roce 2017 přineslo vyšetřování krátce nové světlo, ale ministerstvo spravedlnosti informace odmítlo jako irelevantní. Režisér Stijn Coninx uvedl, že film natočil s cílem osvěžit povědomí veřejnosti a znovu zahájit vyšetřování v naději, že případ bude vyřešen dříve, než v roce 2025 dosáhne promlčecí lhůty.

Stijn Coninx pracoval na filmu sedm let společně s Davidem van de Steenem, jedním z těch, kteří přežili Nijvel Gang (Brabant Killers). Van de Steen důkladně schválil obsazení Jana Decleira jako jeho dědečka Alberta (přezdívaného „Petje“), který byl ve skutečnosti svědkem části útoku na obchodní dům Delhaize, ke kterému došlo přes ulici. Později provedl několik vlastních vyšetřování, ale dostal dopisy se zahalenými varováními, aby přestal pátrat. I když dědeček zemřel dlouho před premiérou filmu, potěšilo ho, když se na smrtelné posteli dozvěděl, že se film natáčí.

Film je založen na knize „Nestřílejte, to je můj táta“ („Niet schieten, dat is mijn papa“) Davida van de Steena, jednoho ze zraněných, kteří přežili útok na obchodní dům Delhaize v Aalstu (Belgie), 9. listopadu 1985, který je zobrazen ve filmu. Název knihy zněl tak, jak jeho sestra během útoku křičela. Tento film také představuje rekonstrukci zmíněného útoku, který byl posledním, ale nejnásilnějším útokem gangu Nijvel. Přeživší David van de Steen, kterému bylo v době střelby devět let, byl na scéně každý den, aby zajistil maximální autentičnost.

Peggy Piggott (Lily James) je skutečnou tetou autora knihy „The Dig“, Johna Prestona.