rockwoman

"Jaká je vaše definice lásky? Láska? To je něco jako...znáte tu ranní mlhu, když se probudíte než vyjde slunce? Trvá jen chvilku a pak se vypaří. Láska je prostě mlha, která se vypaří s prvním zábleskem reality." ...Mohla bych ho poslouchat celé dlouhé hodiny. Dívat se na něj, nahlížet do jeho duše, být zase o krok blíž k jeho osobnosti. Zajímavým momentem tady bylo, když začal vyprávět o svém vztahu k otci. Peklo s velkým P. A on to vše definoval s inteligencí jemu vlastní. To jak vnímal lidi a věci kolem sebe, jak se nebál je rozebrat do hloubky mě k němu dodnes přitahuje. Hned při prvních záběrech na jeho tvář jsem se začala usmívat a pak už si jen vychutnávala vyprávění o ženách, chlastu, lásce, sexu, životě. Bylo to fascinující jako sám Bukowski!

Jak jsem si poslechla Sonátu o dobrém člověku. Dobu jsem tu vnímala jen jako nezbytnou kulisu. Dva muži a jejich společná Femme fatale. Dívala jsem se na kapitána Wieslera a viděla jsem hodně osamělého muže, který nahlížel do životů těch druhých, až narazil na někoho, kdo v něm probudil city a lidskost. Sebastian Koch mě zaujmul v Černé knize a Martina Gedeck pro změnu v Elementárních částicích, takže mě potěšilo vidět je hrát společně ve filmu.

Zlomené a uvězněné ve svých vzpomínkách,pod drsnou slupkou skrývají své bolesti,cit a něhu. Klavír se stává jejich společným zpovědníkem, jejich záchranným kruhem. A i kdyby to všechno mělo být jen marným pokusem, tak ty poslední úchvatný čtyři minuty za to stály.

Mít strach není nic za co by se člověk měl stydět. Jak ale v sobě najít odvahu a získat sebevědomí? Chce to jen mít kliku a být v pravý čas na správném místě. Box nebo práce vyhazovače, v obojím si člověk může vyzkoušet své schopnosti. Všichni čtyři pánové v hlavních rolích byli sympaťáci a moc ráda jsem opět po delší době viděla Colina Salmona,kterého znám z mé oblíbené série Hlavní podezřelý.

Sam Worthington mě od začátku "uspával" což je škoda, protože z jeho role by se určitě dala vyždímat nějaká ta emoce nebo akce. Jediný kdo tomu tady dodal trochu vtipu byl David Wenham v roli střelenýho občas mírně sjetýho pošuka věčně pobíhajícího v drastických žabkách :-) Takže taková pohodová, průměrná, pomalým tempem se ploužící podívaná na jedno zkouknutí.

Také si pamatuji jak Česká televize vysílala v přímém přenosu Dianin pohřeb,bylo to hodně emotivní.Radostné i smutné okamžiky, takový je život a takové je tu vzpomínání těch, kdo žili v její blízkosti, nebo měli to štěstí někdy se setkat a osobně poznat princeznu Dianu, jednu z mnoha vyjímečných žen,která tu po sobě zanechala nesmazatelnou stopu. Diana měla nádherný úsměv a ten úplně nejkrásnější na její tváři je tu zachycen na záběrech,kde tráví volné chvíle se svými dětmi.

Vzpomínám si když jsem Temnýho anděla viděla poprvé jak mě tenkrát fascinoval Matthias Hues,byl tak krásně děsivej.Další z mých oblíbených ačňáků, který jsem si přehrávala ještě na mém starém dobrém videjku,budiž mu země lehká. Stejně jako v Zúčtování v Malém Tokiu i tady je Dolph Lundgren k sežrání!

Zajímavý film během jehož sledování mě napadala různá rčení. Pro dobrotu... Kdo jinému... Kdo se směje... Ale nakonec stejně tou nejoriginálnější myšlenkou co tu zazněla zůstává = Nespouštěj mě z očí.

Jak řekl režisér Billy Wilder : " Po tolika servírkách ve filmu přichází konečně třída!" ... Audrey Hepburn mě nikdy nepřestane zajímat, přitahovat, fascinovat. Jsem vděčná za každý dokument,za každou knížku o jejím životě. Její skromnost s jakou se po celý svůj život prezentovala,její obětavost a vnímavost byla skutečná. Žádná přetvářka. Žádný falešný soucit. Audrey se opravdu zajímala, vnímala, pomáhala. Jako dítě zažila hladovění a byla svědkem několika poprav mladých lidí včetně jejich příbuzných. Na sklonku svého života dostala nabídku na svou nejdůležitější roli kde ale už nemusela nic hrát podle scénáře,v ní byla taková, jaká byla v reálném životě,lidská a obětavá. Audrey Hepburn mám navždy uloženou ve svém srdci.

Zajímavý a silný příběh který rozpumpoval mé srdce. Nenávist,bolest,strach,pohrdání. Ženy,muži,děti,nikoho z nich válka nešetřila. Kdo přežil,byl na zbytek života poznamenaný.