Filmmaniak

Tentokrát už skutečně nic jiného než pouhý sériový marketingový produkt určený k prodeji hraček a popcornu, jehož námět je již vydolovaný až na dřeň a jehož tvůrci nemají ambice vyprávět cokoli smysluplného, a tak si vymýšlejí pitomosti jako UFO a krystaly věčného mládí. Pokračující klesající tendence kvality se vyznačuje i tím, že tento díl poprvé v sérii nedokáže obstát ani jako dementní groteska, v níž postavičky zakopávají, tajtrdlíkují a mlátí se do hlav. A kvůli extrémnímu přemnožení hrdinů (nejméně tucet) se ředí i obvyklé poučky o hodnotách přátelství, rodiny a partnerství, které znějí o to falešněji. Delší recenze ZDE.

Bez ohledu na to, že některé motivy jsou pravděpodobně přebrané z různých pokračování původní knižní předlohy, působí děj filmu jako zoufale vycucaný z prstu a celý film navíc vypadá, jako by si s ním nikdo z tvůrců vůbec nevěděl rady. Jako kdyby ho natáčeli postupně tři režiséři s různými vizemi, nebo jako by ho režisér David Yates chtěl natočit třemi různými způsoby najednou. Výsledný mišmaš je kombinací Tarzana, romanticky zastřené červené knihovny ve stylu Vzpomínek na Afriku a dobrodružství připomínajícího Indiana Jonese. Přitom ale filmu chybí napětí, dobře nasnímaná akce, humor i zábavnost. Naopak nechybí špatný střih a digitální triky kolísavé kvality. Herci jsou buď špatně obsazení, nebo hrají pod své možnosti, nebo obojí. Poslední záchranou tvůrců by bylo argumentovat, že se pokusili o zreprodukování naivní brakové atmosféry dobrodružných románů z dvacátých a třicátých let, což by ledacos vysvětlovalo. Ale i tak by to byla omluva poněkud chabá. Delší recenze ZDE.

Nevtipná břečka, nabízející špatně režírované scény na úrovni trochu lepšího home-videa, plné dementních gagů a nesympatických hrdinů, kteří jsou ignorantní, sobečtí a strašlivě hloupí idioti. Koncept využívající found footage je nevěrohodný a nepřesvědčivý, protože ony jakoby reálné záběry z go-pro kamery obsahují videoklipový střih, písničkový doprovod a další elementy, které by náhodně nalezený záznam z ruční kamery obsahovat neměl. Herci jen křičí, kulí oči a šklebí se. Vyloženě odfláknutá komedie, která vznikla jako vedlejší produkt toho, že si herci a filmový štáb užili prima dovolenou. Delší recenze ZDE.

Slaboučký odvar jedničky, jehož triviální děj je nudně natahován zbytečnou ukecaností, a který postrádá humor i napětí a dokonce i onu fantazijní, snovou a poeticky absurdní střelenou atmosféru Lewisovy knižní předlohy, kterou se Disneymu a jakžtakž i Burtonovi podařilo zachovat, a na níž Alenka v říši divů: Za zrcadlem nejen nenavázala, ale dokonce si to namířila proti ní, když se rozhodla spojit dětský a dospělý svět naprosto nefunkčním způsobem. Film sice v úvodu představuje Alenku coby vyspělou akční hrdinku a nechává ji řešit dospělá témata (zápletka je založena na tom, že Alenka cestuje v čase a postupně odhaluje, jakými traumaty některé postavy v Říši divů trpí, co je příčinou těchto traumat a jak by se to dalo vyřešit, aby jimi netrpěly), nicméně celkově má namířeno naopak k infantilnosti, takže Alenku vláčí nesmyslným příběhem, kde se vedlejší postavy buď trapně pitvoří nebo ze sebe dělají idioty. Zklamání a selhání na mnoha úrovních. Delší recenze ZDE.

Pro fanoušky původní hry v podstatě povinnost, pro ostatní naleštěný a nablýskaný mix Letopisů Narnie a Eragona vyvedený v křiklavých barvách a říznutý estetikou fantasy filmů z 80. let, s poněkud omezenou vypravěčskou a emocionální výpovědní hodnotou. Zajímavé je to, že film staví oba válčící tábory, lidi i digitální orky, na stejnou úroveň, takže si divák de facto může vybrat, komu fandit, stejně jako si může ve hře vybrat, za koho hrát. Spousta zkratkovitých situací a motivů a např. totální ignorování ostatních ras v říši je pravděpodobně důsledkem výrazného krácení, příběh je hrozně obvyklý a nezajímavý a závěr není žádný závěr, nýbrž smělé nakročení k dalším dílům. Na komerční produkt cílený na fanoušky herní předlohy a vytvořený víceméně v rámci její reklamní kampaně je to ale docela zábavná a vizuálně atraktivní podívaná i pro diváka nepolíbeného Warcraftem, což je především zásluha režiséra a digitálních technologií. Delší recenze ZDE.

Nefalšovaný velkolepý dobrodružný rodinný film, jenž dělá čest svému žánru a má velkou šanci stát se dětskou klasikou, která může mít za pár let podobný status, jaký má dnes například Nekonečný příběh. Úchvatné vizuální a trikové zpracování, napínavý, dojemný a emocemi nabitý příběh a řada lahůdkových, dynamicky režírovaných pasáží. Delší recenze ZDE.

Pokračování nejvýdělečnější romantické komedie všech dob se v nudné a tupé režii Kirka Jonese nese v duchu útrpné přehlídky nepodařených vtipů (udělat po každé potenciálně vtipné hlášce střih na někoho, kdo se kření, chytá za hlavu nebo vyvaluje bulvy, ji spolehlivě zadupe do země) a praštěných postaviček, které se pod heslem "víc křiku, víc smíchu" změnili z roztomile svérázných řeckých podivínů v nesympatické hysterické idioty. Příběh se tentokrát soustředí nikoli na Toulu a jejího manžela Iana, nýbrž na její rodiče (nechybí scénka s nahým důchodcem zaseklým ve vaně) a na její dceru, která si hledá vysokou školu (zoufalá snaha celé rodiny přesvědčit třicetiletou hlavní hrdinku, že by si co nejdřív měla najít ženicha, měla v prvním filmu své opodstatnění, ale když se nyní snaží do toho samého natlačit osmnáctiletou studentku, tak už je to jen a jen divné). Děj ale často stojí bez hnutí na místě a celkově Moje tlustá řecká svatba 2 působí jako epizoda nějakého průměrného půlhodinového sitkomu, roztaženého na devadesát minut. Delší recenze ZDE.

Ono je to těžké. Své kvality si Pat s Matem coby večerníček i po letech zachovali - pořád jsou hraví, nápadití, zábavní a vtipně nešikovní a jejich trampoty zkrátka fungují. Ale když jdete do kina na film s názvem Pat a Mat ve filmu, tak přeci jen čekáte něco jiného než pásmo deseti večerníčků poskládaných za sebe (doslova). Pokud se tedy těšíte na něco podobného jako byla Ovečka Shaun ve filmu nebo Panika v městečku, a sice na plnohodnotný film s oblíbenými hrdiny večerníčku zasazenými do celistvého příběhu s celovečerní stopáží, tak v tom tvůrci Pata a Mata nejenže selhávají, ale ani se o nic takového nesnažili. Nostalgie a vzpomínání na dětství se tak nepříjemně mísí s pocity zklamání, protože tahle dvojka kutilů by si pořádný film zasloužila. Delší recenze ZDE.

Sacha Baron Cohen opět odvážně posouvá hranice filmového humoru a testuje, co všechno ještě diváci vydrží. Bavil jsem se fakt dobře, i když uznávám, že pro kdekoho to bude už hodně za hranicí snesitelnosti. Pro někoho to může být komedie roku, pro jiného trapná a nechutná břečka. Doporučuji hlavně pokud máte smysl pro černočerný, vulgární a nekorektní humor, často chodíte do kina, ledacos jste už viděli a ledacos snesete, většina komedií vám připadá málo výživná a drsná a líbily se vám předchozí Cohenovy filmy. Bratrská dvojka Cohen - Strong funguje skvěle. Delší recenze ZDE.

Patnáct minut celkem zapomenutelných a nevýrazných akčních scén ani zdaleka nemůže vynahradit ono předlouhé žvanění a neustálé vysvětlování nových a nových zákonitostí tohoto z prstu vycucaného dystopického světa, v němž vládnou digitální cingrlátka snažící se ozvláštnit plochý, prázdný a zbytečně natahovaný hloupý příběh o genetickém inženýrství, post-apokalyptické společnosti a smyslu řazení lidí do kast. Za celou dobu se nestane nic ani trochu zajímavého, napínavého, vtipného nebo zábavného. Jediné pozitivum plyne ze slušného řemeslného zpracování a z faktu, že oproti předchozím dílům výrazně ubylo primitivní romantiky a otravných traumat hlavní hrdinky. Aliance sice není vyloženě nepříjemně tupá, ale pořád je neskutečně mdlá a o ničem a vlastně neexistuje žádný důvod, proč jí vůbec věnovat pozornost. Delší recenze ZDE.