Naushika.

Podle mě hrozně přeceňované anime. Začíná vskutku efektně, po překonání klasického hluchého místa se opět nadějně rozjíždí, poté člověka uhrane několika vážně divnými psycho-díly a člověk se nemůže dočkat nějakého rozuzlení a pointy... a ano, ta přijde - jenže v nečekaně suché, osekané, nejasné a vlastně nic moc neříkající podobě. Poslední díly seriálu pro mě byly hrozným zklamáním. Zvláště po přečtení komentáře od gr8 escape, s jehož názory se většinou skvěle shodnu jsem čekala něco úplně jiného. I zmiňované psycho-díly poněkud retrográdně ztratily své kouzlo, protože člověka nutně napadne, že tam patrně byly jen pro pseudointelektuální efekt.

A není to vykradené Blair Witch, má to prostě jen stejnou formu. Je to naprosto ryzí mytologicky východní hrůza oblečená do geniálně znepokojivé atmosféry: většinu času se ve filmu vlastně opravdu vůbec nic děsivého neděje a člověka přitom stejně mrazí do morku kostí. A opravdu dlouho se mi nestalo, že bych z nějakého hororu fakticky nemohla spát a celou noc se úplně šíleně bála. :D

To s těma žabičkama bylo geniální, ostatní věci přes velmi efektní provedení prázdné a nudné.

To je nejhorší! Co je tohleto za člověka? Kazí Česku pověst země produkující dobré animátory. Nejen, že jsou jeho filmy odporně a fušérsky naanimované i natočené, ale navíc absolutně postrádají jakoukoli myšlenku a vtip. I jako demonstrace toho, co umí nějaký program je to totální hnus a bída. Chápu, že 3D animace je drahá - ale tak ji tady kua nedělejte, když nemáte peníze. A mimochodem, výborný vtipný film se dá udělat i z koulí a krychliček na primitivním softwaru.

What the-? První 3D filmy od Pixaru vznikaly v 80. letech a mají lepší animaci než tohleto - a ačkoli jsou technicky nedokonalé a kraťoučké, mají nápad a vtip. Tohle bylo sakra co? Ten popisek filmu obsahuje kompletní děj - připadá vám nápaditý nebo zábavný? Mě taky ne. Hnus, nechápu, jak tomu někdo mohl dát víc než jednu *.

Jako souvislý příběh to moc nefunguje, ale jako smršť gagů, hlášek, ujetých scén a absurdních nápadů naopak naprosto geniálně. Koukaje na to pod lehkým vlivem jsem se, jak se říká, koulela po podlaze smíchy - a to v podstatě doslova. "This is... this is... this is... this is boooring..." se stalo mou novou nejoblíbenější komediální scénou.

Upozorňuji, že popis obsahu filmu zda na ČSFD je hrozný spoiler a film mi poněkud zkazil.

Nemůžu si pomoct, ale nechápu, jak tohle přišlo k 87%... Má to svoje kouzlo, ale to je vše. Že je to surrealistické, psychologické, umělecké...? Podle mě jen zcela prvoplánově a samoúčelně divné a znepokojující. A popravdě mě trošku nahání husí kůži, že to většina tolik lidí tak oceňuje...

Několik věcí mě na tomhle filmu poněkud rušilo (postava Ariadne, která se zničehonic objeví a během nepravděpodobně krátkého času získá tolik Cobbovy důvěry, že jí jako jediné ochotně vyklopí své trauma... celkem často poněkud nesedící hrátky s časem ve smyslu trvání stavu beztíže v reálu : ve snu, které by z vysvětleného principu skutečně nemělo být ani přibližně 1 : 1... rovněž nechápu, jak se všichni členové týmu mohli dohodnout na vždy tak dokonale načasované strategii, když se jim plán pořád měnil...), ale celkově "wow!" takového rozměru, že stejně dám 5*. To, že myšlenka je velmi neotřelá a velmi efektně zpracovaná už tu určitě padlo nespočetkrát. Potěšil mě i hlavní hrdina s v dnešní době obligátním traumatem z minulosti... které však bylo natolik originální a mrazivé, že jsem hltala každé jeho poodhalení až po definitivní a strašlivou pointu. A druhá polovina filmu - geniální a efektní způsob, jak udržet diváka v napětí po velice dlouhou dobu, ačkoli mají hrdinové na akci 3 minuty (oproti klasickému schématu bomby, která vybuchne za 15 minut, ale aby byl divák dlouho na trní, trvá jí to z nějakého důvodu hodinu). Akční scény trošičku samoúčelné, ale úžasně natočené... a mezi nimi luxusní scény typu rvačka v měnící se gravitaci. Občasné náznaky fórků nic moc, ale japonský magnát přiznávající s téměř omluvným výrazem: "Já ty aerolinky koupil. Přišlo mi to jednodušší..." mě nahlas rozesmál.

Tak u tohohle jsem se vážně válela po zemi, dusila se úplně vším, co jsem se u toho snažila pít či jíst atp... A přitom v tomhle anime není jediný vtip, který by byl normální a to snad ani na japonské poměry. Hlavu a patu to nemá. A ještě aby mělo - člověk nestíhá ty fórky, natož aby se snažil vnímat nějaký děj. Ve výsledku je to sranda k potrhání... ze které se čas od času vynoří nějaká docela zvláštní scéna, jež naznačí jakousi hlubší rovinu - Azumanga je možná vcelku vážně míněnou oslavou dětství a nostalgickým zkonstatováním jeho pomíjivosti.