Naushika.

Rattle Rattle bylo pěkně vygradované, s dost zajímavou a (na japonské poměry) atypickou pointou, avšak trochu zrychlené, zredukované a přizpůsobené krátké stopáži, mě osobně však nejvíc rušily dost ubohé efekty (vzhledem k jejich povaze a účelu soudím, že by to šlo klidně bez nich a ještě by se ušetřilo...) - 2*. Hagane byla parádní perverznost, těžící především z frustrující nejistoty a zvědavosti diváka - touhy po odhalení toho, co se skrývá pod pytlem - a ke kterému nakonec přece jen... nedojde. Zcela fascinujícím shledávám fakt, že hlavní hrdinka, dá-li se to tak říct, byla přes svou bestiální a děsivou náturu velice sympatická a roztomilá. 4*. The Inheritance je trochu zmatené, ale nádherně vystihuje jakousi temnou mytickou stránku ženství a mateřství a jeho náchylnost k selhání a pádu, připomíná to baladu z Kytice vsazenou do japonského prostředí, kam úplně výborně zapadne. Motiv onoho osudného obrazu, který má moc probudit v člověku to "temné dědictví", touhu po krásnu nalezeném ve smrti, mi přijde skvělý. A taky to bylo scary as hell. 5*.

Dumplings nebyly ani tak hororem (a vlastně ani příběhem) jako groteskním popisem jedné úchylné kuchařky/čarodějnice a její úchylné zákaznice, nejmrazivější notou krátké povídky byla okrajová epizoda o mladé dívce, jejíž potracený potomek se stal oním speciálním a super-účinným zbožím... 3*. Cut byl výborně natočen a vygradován (patrně nejlépe ze všech tří kousků) - ale nemohu si pomoci, tehle typ hrůzy mi prostě nějak nesedne: padouch s vykonstruovanou motivací, násilí samoúčelné a pointa divná, 2*. Box konečně taky trochu strašidelná a nikoli jen krvavá nebo úchylná, ale ne nějak zvlášť. Ve výsledku hodně zajímavá hlavně kvůli nejasnému prolínání několika (kolika vlastně?) rovin a působící spíše jako surrealistická meditace o sourozeneckém poutu, rivalitě a vině, než jako horor. 4*.

Dost dobrá schíza s výborně zpracovanou atmosférou tak trochu postapokalyptického světa v němž žije - nikoli společnost - ale množina od sebe izolovaných individuí a ve kterém nikdo nemůže věřit nikomu. Výsledný dojem z příběhu, jímž minimálně u mě byla pořádná zmatenost z motivací, cílů a vztahů postav, není omylem a skvěle vyjadřuje myšlenku toho, že ani s odstupem není jasné, kdo byl vámi, kdo proti vám a kdo vás jen využíval a že jediný, jehož úmysly znáte a můžete mu věřit, jste vy sám, případně hrstka vašich nejbližších.

Nemám romantické filmy příliš v lásce, tohle bylo ale úplně jiné kafe, už jen kvůli naprosto reálným a zcela přirozeně uchýleným hrdinům. Krásně fungující vztah je zajisté vystavěný na lásce a oddanosti - ale kdo říká, že tyto musí demonstrovat jen velkolepé romantické skutky a něžné cukrování a nikoli místy drsná, ale stále latentně láskyplná hra na dominantního a submisivní s občasným výpraskem? Tento milý, místy příjemně vtipný film hezky vykresluje realitu Ds vztahů a mě pohladil po té lehce perverzní části mojí duše.

Mám dát "odpad" jen proto, abych se shodla s většinou? Aby si o mě někdo nemohl myslet, že jsem slaboduchý debil, kterému se líbí pokémoni? Nehodnotím objektivně, ať už to utopické slovo znamená cokoli (v tomto případě je podle všech "objektivitou" dát "odpad", jak tak na to koukám). Hodnotím subjektivně a kupodivu ani ne s ohledem na to, že "když jsem byla malá, byla to pecka" (já jsem tenhle seriál jako malá naopak nesnášela), ale prostě proto, že jsem si to teď jako dospělý jedinec po dlouhé době zase pustila a je to prostě kouzelný...

Na tomhle filmu je geniální, že vlastně spadá do žánru tance smrti jinak známého tak akorát z dob baroka.

Agresivní, syrový, surreálný, snový... Další film, u něhož nevím o vlastně čem byl a co o něm napsat. Vím jenom, jak silně na mě zapůsobil.

Naprosto ujetý a šílený chaos s účinky lehčích drog... Hlavu a patu to nemělo, člověk celou dobu nevěděl, jestli to sakra jako myslej vážně neboco? - a jenom s otevřenou pusou zíral, s jakou ptákovinou zase přijdou v další scéně... Ze shlédnutí této magořiny jsem byla psychicky vyčerpaná snad víc, než z nějakého tíživého psychologického dramatu. No a ten jejich vítězný taneček. Yattá Yattá Yattáman! Nemohu se dočkat druhého dílu, ačkoli pochybuji, že další dávku přežiji ve zdraví...

Hodnotím prvních pár sérií, které byly vážně nápadité a měly spád... Sympatické postavy, originální prostředí a jeho zákonitosti, efektní souboje a schopnosti, občas dokonce i nějaká duchaplná myšlenka! Dál už to ale jen stagnovalo a stagnovalo, invence čím dál míň, originalita tatam, čím dál tím rozvleklejší děj, zhoršila se i kvalita animace... návykové to ale bylo stejně - setrvačností jsem dojela někam k dílu 150 a pak mě to naštěstí, během čekání na další, pustilo. :)

Geniální. Promyšlené a vygradované jako nic jiného. Duchovně nesmírně hluboké. Ponořit se do děje a ztotožnit se s postavami znamená totální psychologický očistec, který téměř fyzicky bolí, ale člověk nemůže přestat. Dokonalý závěr. Katarze jako blázen.