Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenzie (296)

plagát

The Last of Us - Season 1 (2023) (séria) 

Jako obrovský fanoušek hry, jsem ze zprávy o natáčení seriálu nebyl dvakrát nadšený. The Last of Us hra je to detailu vyšperkovaný zážitek, který není možné převést na neinteraktivní obrazovky diváku, což stále platí. Tvůrci ale odvedly úžasnou práci, především co se týče postav, jelikož tam tkví ta největší důležitost, stejně jako ve hře. Pedro je 95% Joel. Bella sice Ellie není, ale sakra si mě získala na 100% ztvárněním její "jiné" verze. Byly momenty, kdy jsem nevěřil, jak věrně dokázala scénu zahrát. Seriál dělá hráčům obrovskou radost na spoustě místech. Ať už je to tím, jak překvapivě věrně kopíruje hru, jak mnohdy k nerozeznání jsou scény, dialogy slovo od slova, intonace nebo i řada narážek přímo na herní aspekty. K tomu přidávají další vrstvá, která skvěle zapadá do formátu seriálu. A tím se dostáváme k tomu, kde seriál selhavá. Seriál/film jsou omezené médium. Interaktivita hry je neuvěřitelný nástroj, který stále nebyl plně prozkoumám a jak první tak druhý díl her, s ním skvěle pracuje. Ve hře jsou určité prvky a momenty, které jsou neuvěřitelně silné a emotivní, ale jsou možné jen díky hře samotné. Do seriálu se nedostaly, protože tam prostě nefungují. Z tohoto pohledu divák seriálu nikdy nedostane tak skvělý zážitek, jako hráč. Pokud bych měl ale někomu příběh Last of Us doporučím a vím, že nikdy po hře nesáhne, s klidem mu seriál doporučím.  Druhou podstatnou výtkou je délka. Lépe řečeno zkratkovitost. Seriál hrozně spěchá v momentech, kdy by bylo třeba ho nechat volně plynout a zobrazit více ze světa. Směřujeme z jedné důležité scény do druhé. Já chápu, že není možné jako u hry čas vyplním analogií na herní části, ale v seriálu toho chybělo dost, co se dalo zfilmovat. Extrémem je pak samotný poslední díl, který je nejkratší ze všech devíti dílů. A právě on by si zasloužil největší stopáž. Suma sumárum - pokud máte možnost, rozhodně si zahrejte hru. Jinak se jedná asi opravdu o nejlepší převedení hry na divácké obrazovky.

plagát

Scarface (1983) 

Šovinistické hovádečko, buran a cholerik věčně na hraně, se ve zcela nerealistické cestě dostává na vrchol drogového byznysu.  Film má svoje léta a jde to na něm znát. Je nutné si přiznat, že v některých ohledech se tvorba filmu opravdu zlepšila. Řada čistě filmových aspektů film táhnout k zemi. Rádoby dramatická kamera se svými pofid close-upy a vtipnými přibližovačkami. Naprosto otřesný sound design a hudba - v té době to byla snad nějaká úchylka, že se všude vytvářely podivné pohádkově "líbezné" melodie, které pak dávali naprosto neadekvátně do vypjatých scén. Totálně zničené scény. Hlavní postava zabije postavu sobě blízkou, do toho ženská hystericky řve a z ničeho nic k tomu hraje hudba z pohádky :D A v neposlední řadě pak herecké výkony. Bože jak moc se posunula práce s herci. Scarface je přehlídka dvou obrovských nešvarů - neumu hrát a přehrávání. Al Pacino jak známe z jiných filmů, rozhodně hraje skvěle, a možná ve filmu hraje i to, co si navymyslel, až na to, že vytváří nerealistickou nekonzistentní uřvanou postavu. Sorry, ale hereckej um ani charisma postavy se nevytváří tím, že necháte postavu každý druhý dialog křičet. Do toho naprosto nezvládnuté dramatické scény, kdy na vám jde borec uříznout ruku motorovkou a vy ani nevykřiknete a druh postava jen tupě zírá bokem :D Ta scéna automaticky padá na dno uvěřitelnosti a nemá žádnou váhu ani nebudí emoce. A z toho všeho je složen celý film. Nonstop koukáte na nulový příběh, kde činy hlavní postavy vůbec neodpovídají jeho postupu po žebříčku, posloucháte prázdné rozhovory hrané postavami, kterým nevěříte či se jim dokonce smějete, za to jejich divadlo, abyste nakonec skončili u mělkého zakončení, kde jediný příjemný pocit pramení z toho, že už je konec. Chcete začít opravdový vzestup a pád narkobarona se vším všudy? Pusťte si ten proklínaný Netflix a jejich Narcos. Uplně jiná liga.

plagát

Pravdivé lži (1994) 

Pokud nepočítám poslední akční část filmu, která jede už tak nějak ze setrvačnosti a ukazuje, že některé 30 let staré efekty jsou hold už 30 let staré, tak vše točící se okolo tajného agenta sledujícího vlastní ženu, je super vtipný a nápaditý mix, který jsem opravdu nečekal. Pro mě jedno z největších překvapení ze starších restů.

plagát

Bacurau (2019) 

Twist ve změně stylu filmu dneska překvapí málokoho. Koukat hodinu průměrnou sondu do srdce chudé brazilské vesničky, abyste pak přepli na x krát viděnou, dystopickou, špatně zahranou a trapnou druhou část filmu, není nic revolučního. Bacurau není žádná alegorie na zobrazení do extrému zkažené západní společnosti ani óda na schopnost utlačovaných vzít práva do svých rukou. Jde do morku kostí tupu podívanou bez hlubšího smyslu, která se snaží svoji plochost zamaskovat rádoby wtf scénami, které jsou zcela mimo kontext filmu. Třešničkou na dortu je pak HLAVNÍ ROLE Bárbary Colen. Herečky, která se krásně rýsuje na plakátech, je uvedena na prvním místě v seznamu herců, aby přilákala publikum, načež ve filmu může uplně chybět. Zbytečnější postavu ve filmografii nenajdete. Ta postava tam nemá absolutně žádný význam. Vystřihněte ji z jakékoliv scény a ten film zůstane zcela stejný.

plagát

Čas (2021) 

Naprosto skvělá plejáda samostatných nápadů ve scénách, které vznikly při brainstormingu "lol situace na pláži, kde lidé stárnou 2 roky za hodinu". Bohužel jako film to vůbec nefunguje. Navíc tak hrozné herecké výkony stereotypních postav neustále opakující svoje mantry, podtržené podivnou režií a hlavně střihem, který vypadá, jak kdyby film přeskakoval na téměř na náhodná místa, tomu taky nepomůžou. Ale pokud máte přesně na toto náladu, budete spokojeni, protože námět je ve skutečnosti zajímavý a i závěrečně vysvětlení vás nechá v klidu usnout.

plagát

Vlastníci (2019) 

Nepochybuju o tom, že to je běžná realita. Není ale vtipná, jen smutná.

plagát

Hon (2012) 

Tak silně nepříjemně mě nebylo už dlouho. Zase se ve mně jednou vzbudil ten vztek na lidi a jejich neschopnost potlačit emoce, na jejich zkratkovité jednání. Taková bezmoc, až se člověku přelije z obrazovky do reálného světa. A ten konec je jen finální tečkou, že lépe nebude, že my už jsme takoví.

plagát

Podfukári (2013) 

Pokud se necháte okouzlit... proč ne.

plagát

Nevina (2021) (seriál) 

Neobyčejně znepokojivé tajmeno z prvních dílů je velice rychle vystřídáno wtf momenty a lacinými "wow" odhaleními, aby v závěrečných epizodách celý seriál přesedlal do až telenovelovského patosu, nesmyslných motivací postav, hereckého pasivního neumu nebo naopak šíleného přehrávání a nutností za každou cenu "šokovat" blbostmi, které jsou dávno dopředu známé. Seriál bohužel vůbec není to, na co si první dva díly hraje. Moje znudění poslední díly střídali jen občasné údivy, jak nesmyslné věci se ve scénáři ještě dějí.

plagát

Uncharted (2022) 

Jsem velký fanoušek Unchrated série. Nejen pro tu akci, ale překvapivě pro ten příběh a hlavně charaktery. A nic z toho ve filmu není. Tohle není Uncharted, Nathan Drake není puberťák, Sully není zákeřná mrcha, přesně naopak a tak dále. Přestože to má vykradenou spoustu scén z her, jako celek to nefunguje. Je vtipné vidět, že i v roce 2022 jsou skvělé hry stále nepřekonatelně superior oproti svým filmovým kolegům, a to paradoxně i v těch filmových sekvencích. Na druhou stranu stále lepší, než jakýkoliv superhero komixový biják.