Kalimero13

Vím že je to pro spoustu lidí osobní záležitost z dospívání, ale já na to už koukal snad lehce objektivnějšíma a dospělejšíma očima. A musím říct, že HImYM > Friends. Rozhodně. Vtipem, rozmanitostí, dějem a hlavně HIMYM nese v závěru docela silnou myšlenku, na rozdíl od "pouze" sentimentálního závěru Friends.

Tak věrohodný realistický pocit jako byl souboj na toaletách jsem měl naposledy u Bourna. Když o tom tak přemýšlím, podezřívám je, že se tam fakt řezali hlava nehlava :) Normálně bych takovému příběhovému nesmyslu, kde můžeme v jakékoliv pětiminutovce pauznout a bez přemýšlení se vytasit s deseti důvody, proč ta scéna nedává smysl, nedal víc jak tři. Ale akce je tu opravdu skvělá, vizuál (UHD + HDR na OLED) místy dechberoucí, kamera vskutku hravá a to stejné se dá říci o hudbě. Když se pak člověk párkrát od srdce zasměje i dojme, tak nad tím logickým balastem sem tam to oko zavře.

Jsem rád, že se First Man nevydal podbízivou Hollywoodskou jízdou alá Interstellar (nic proti ní) a zvolil komornější, surovější a dobové pojetí. Tím je divákovi celou dobu úspěšně předkládáno, že tohle není film, to je realita, která se stala a která je setsakramentsky důležitá. Efektní záběry na starty raket a jejich akce ve vesmíru byly maximálně vytlačeny ve prospěch záběrů z první osoby, aby se mohl divák co nejvíce vnořit do kůže Niela. Při určitých momentech by musel být člověk z kamene, aby mu minimálně nezvlhlo oko dojetím. Právě v takových okamžicích musí být víra v lidstvo i toho největšího pesimisty vyhnána do maximálních výšin.

Až překvapivě dobře zvládnutá adaptace herní předlohy. Bohužel předlohy, která herně a tématicky jakž takž funguje, ale příběhově je to jeden z mých nejhorších herních zážitků. Balast a kýč. A byť film udělá pár změn k lepšímu (to není fráze, opravdu), zachovává realističtější hrdinku a obsahuje pár povedených akčních scén, ve výsledku je to jen o emoce okleštěná podívaná. To slovo „podívaná“ je kritické. Kde u hry může gameplay stále protlačit dílo do kladné poloviny, filmu už schází nástroje, jak zaujmout. Je to jen pasivní podívaná špatného příběhu. Stejně jako u hry to vypadá, jako by se někdo snažil nakopírovat Uncharted, mechanicky zahrnul všechny elementy, ale ve výsledku zjistil, že to nefunguje. Chybí tomu ta správná chemie, abyste se do postav zamilovali a žrali jim každé jejich slovo. A to hra ani film ani náznakem nedokázali. Jo a po dlouhé době film, kdy jsem si uvědomil, jak se mi nelíbí těch pár skladeb ve filmu.

Bez legrace jeden z nejtupějších filmů co jsem v poslední době viděl. Bez legrace co druhá věta, to trapnost, že nevěříte, že nejde o vtip. Bez legrace tupost střídá klišé, které střídá nesmysl, který střídá absurdita. Bez legrace, toto není legrace. Nerozumím, jak toto mohli natočit tvůrci Matrixu.

Klišovité až na půdu, ale z podivného důvodu jsem se silně řezal prakticky od začátku do konce. Ta chemie mezi hlavními postavy prostě funguje a na Franca je prostě radost koukat, jak bravurně ji vykreslil.

Filmu nelze upřít neuvěřitelnou odvahu přijít s vizí, která se dnes již proměnila v realitu a má prakticky nedozírné důsledky. O tom žádná. Z filmového pohledu bylo trávit 121 minut sledováním filmu utrpení. Přes 40 let je asi už jednoduše moc. Film, který má naprosto otřesné, nerealistické až místy směšné herecké výkony, byl ve své době spustakrát nominován a několikrát nominace proměnil. Paradoxně je ve filmu vidět až puntičkářská práce s křovím a komparsem. Network neví, kam by. Děj se přelévá z jedné absurdity do druhé, postavy dělají nepochopitelná rozhodnutí, která k nim nesedí a když chtějí ukázat, jak umí hrát, tak křičí. Ó bože, jak v tom filmu se křičí. Každou chvíli někdo řve, aby ukázal, jak dobrý je herec. Tak to bohužel nefunguje. Jediné, co filmu jde skvěle, je tak dokola omílané sdělení, v co se může televize jakožto prostředek kvalitního zpravodajství proměnit. Ale oceňte, když do vás film tlačí fakt, který už je dvacet let realitou :(

Možná jsem nebyl zrovna v ideální náladě na takový film, ale přesto - že dokáže režisér vyvolávat nepříjemnou a tíživou atmosféru průhledným střihem, zkratovitými rozhovory a házením nesmyslných vodítek, které nikam nevedou, není umění. Neubírám filmu skvělé herecké výkony a místy nádherný vizuál. To vše ale přijde vniveč, když se ve filmu snažíte najít nějaký obsah a z něj vycházející poselství. První polovina je vyloženě sonda do pokřivené reality, kde nic nedává smysl. Druhá, realističtěji uchopená, nedokáže využít poměrně zajímavý námět a vyšumí efektním, byť zcela nerealistickým závěrem.

Opravdu stylová dobová detektivka podpořená skvělými hereckými výkony. Především je to ale příběh o různých lidských osobnostech, které byť se ze začátku můžou zdát sebejistější svým postojem, vyrostou až díky událostem, kterými si musí projít.

Bu bu bu démoni. Udělejte si radost a raději si pusťte například The Exorcism of Emily Rose, pokud máte chuť na podobnou tématiku. Zde se člověk tu dočká jen dost silných klišé a rádoby fincherovské atmosféry. Ve finále mi bylo tak trapně, že jsem zvažoval vypnutí, i když to ze zásady nedělám.