Miki68

Nenapadlo by mě, že se dokážu tak dlouho dívat na polodokumentární film o zákulisí přepočítávání hlasů amerických voleb. A že se u toho ani na chvíli nebudu nudit! Tohle by se mělo promítat středoškolákům povinně.

Celkem dobrej nápad, ale nějak se to úplně nepovedlo. Nevím čím to je, ale něco tomu schází. přitom je to celkem vtipný, celkem dobře zahraný, celkem dobře zrežírovaný... Aha. Jenom "celkem". No - v tom to asi bude...

Zajímavé - tohle jsem nečekal. Díval jsem se na film kvůli své oblíbené J. Mooreové a nakonec jsem zůstal přimražen skvěle natočeným thrillerem (?) , který mě vtáhnul do děje, ani jsem nevěděl jak. Bylo to napínavé, chytré, svižné a tak to má u podobných filmů být.

Jasně, no... bylo z toho potřeba ještě vytřískat pár milionů dolarů, no... nepovedlo se, no a? Tak se na to nebudeme koukat, jo?

Proboha! Jak jsem vůbec dokázal vydržet až do toho trapnýho konce...!!! Tento paskvil byl pouhým vršením jednoho trapného klišé za druhým. To snad ani není "béčko" ale "céčko"...

Na rozdíl od filmu Hibernatus je tahle komedie dodnes velmi vtipná. Jde o konverzačku, kterou si velmi dobře dokážu představit i na jevišti divadla (vzpoměl jsem si na Brouka v hlavě, který běl také takový spád a vtip). je pravda, že tady bylo vidět, jak všichni herci ve vedlejších rolích hrajou na LdF. A on smečuje. Velmi vtipné.

Na to, že se LdF podílel i na scénáři patří tahle komedie spíše k těm slabším v jeho filmografii. Každopádně jsem se smál o dost méně, než v době, kdy mi bylo -náct a viděl jsem Hibernata poprvé.

Strašlivá pakárna. Říkal jsem si, že z čiré nostalgie tomu dvě hvězdičky dám. Ale pak jsem film viděl po letech v televizi, a kupodivu jsem se znovu bavil...

JKako malýmu klukovi mi bylo jedno, jesli jsou to Spencer a Hill, anebo Cantafora a Pazzafini, až donedávna jsem je ani nerozeznával. V tomhle typu filmů šlo vždycky jen o jedno - odpočinout si, nechat se bavit a hlavně do toho moc nešťourat...

Jojo... při sledování filmů s touhle dvojicí se mi vždycky vybaví maloměstské kino mého dětství s rozvrzanýma sedačkama a chuť žvýkačky Pedro na jazyku... Kongeniální hudba (viz scéna ve sboru) na svou dobu neotřelé vtípky a z dnešního pohledu neuvěřitelně přihlouplý děj (a taky - co bychom si nalhávali - prkenné herectví obou hlavních představitelů) dělá z tohoto dílka takřka kultovní záležitost. Vypni mozek a bav se. Pak je to skvělé.