mohamedsfinger

I po více než čtyřiceti letech dokáže Absolvent na diváka zapůsobit neskutečným dojmem, a v době svého vzniku musel způsobit opravdový šok. Celý snímek je, nebojím se říct, téměř dokonalý a promyšlený do nejmenších detailů. To jde vidět hlavně na bravurní režii a také perfektních a naprosto přirozených dialozích. Ale dialogy bez herců by byly poloviční, stejně jako celý film bez Dustina Hoffmana, jehož výborný výkon naznačil, že máme co dočinění s neobyčejným hercem. Ale nesmrtelnost tomuto filmu zaručila hlavně hudba Simona a Garfunkela, jejichž písně už téměř "zlidověly" a vybaví se i lidem, kteří tento snímek nikdy neviděli. Když jsem měl zvolit hodnocení, tak jsem ale přesto váhal, ale nakonec musím dát plné hodnocení, a to za nádherný konec v autobuse a tlučení na sklo v kostele.

Dost absurdní a hlavně nekorektní komedie, jaké umí točit snad jen ve Skandinávii, protože to, co se odehrává zde, si jen tak někde natočit nedovolí. Celý scénář, který balancuje mezi komedií a dramatem (a je okořeněn jistou dávkou nadpřirozena), dostávají na ještě vyšší úroveň hlavně herecké výkony všech zúčastněných. I když nehodnotím plným počtem, tak rozhodně souhlasím s mnohými komentáři, že se tento film může stát kultovním...

I třetí film Františka Vláčila, který jsem viděl, si zaslouží plné hodnocení. Nemůžu si pomoct, ale právě tohle pomalé vyprávění převážně obrazem je pro mě opravdovým filmovým uměním. Strohé dialogy z úst výborných herců Petra Čepka a Emmy Černé však pro film mají nemenší význam. Další kapitolou je hudba, která jen podtrhává tu ponurou a bezvýchodnou atmosféru. Pokud bych měl vybrat pět nejlepších evropských filmů, tak tento bude mezi nimi.

Agora je film zajímavý nejen tématem, ale i jeho pojetím a zpracováním. Kritika náboženského fanatismu zde oprvadu ční nad příběhem, což mi ani moc nevadí. Ale někdy byla trochu otravná zbytečná doslovnoast a trochu i schematičnost, což ale vyvážily opravdu kvalitní dialogy a herecké výkony, ať už to byla už tradičně dobrá Rachel Weisz nebo charismatický Ashraf Barhom. Výprava filmu se, musím říct, také celkem povedla, a tak nebudu vytýkat ani další historické nepřesnosti. Amenábar nám zkrátka přináší příjemný "historický" film, který v sobě má i něco navíc.

Často se v tomto večerníčku poznávám:-)

Čekal jsem teda mnohem více. Sice vizuální podívaná to opravdu je, navíc s přihlédnutím k době, ve které film vznikl, naprosto neskutečná. Ale bohužel je celý příběh až zbytečně překombinovaný a složitý (a že takové normálně mívám rád). Tudíž můj soud zní: Po formální stránce dokonalé, ale trochu neosobní.

I přesto, že film řeší vážná témata, není filmem smutným, Tyc opět využívá svého zvláštního smyslu pro humor, který se objevuje na těch nejnečekanějších místech a snad ještě více než dříve připomíná schormovskou poetiku. Oproti předchozím filmům ubylo tradičních dlouhých záběrů přírody a poetických symbolů a režisérova záliba ve vizuálních experimentech, byť se projevuje i v tomto komorním snímku, je často velmi nenápadná, ve prospěch děje a dialogů. Právě příběh a vztahy v tomto filmu dostávají prostor jako nikdy. Snad poprvé hrají v Tycově filmu pouze profesionální herci, na jeho poetice se to ale vůbec nepodepisuje. Schmitzer, Medvecká i Špalková podávají další z životních výkonů.

I přes absolutně nesympatického Hrušínského.

Kdysi točila Poledňáková obstojné věci, ale tohle je hrůza a navíc nekonečně dlouhá. Korunu tomu nasazuje píseň Máme doma strašidlo...

Nádherný film plný fantazie, po kterém jsem z kina odcházel s pocitem, že musím mít vlastního dráčka. Zážitek z filmu mi trochu kazilo přerušení, které přišlo kvůli vápadku elktřiny (což ale není vina tvůrců) a taky trochu i dabing (který byl přesto celkem povedený), takže až se na to podívám znova v originále, možná tu hvězdu opravdu přidám. A nesmím zapomenout na velmi příjemný hudební doprovod a výborné závěrečné titulky. Na ty upozorňuju hlavně proto, že to bylo poprvé, co jsem viděl, že by i menší děti bez rodičů zůstaly sedět až do úplného konce.