mohamedsfinger

Spielbergovy filmy moc nemusím, ale při sledování Amistadu jsem byl vcelku spokojen. Technicky je samozřejmě vše na té nejvyšší úrovni, ale tady mi dokonce nevadí ani ten Stevenův patos. Některé scény (zvláště ty na lodi nebo ve vězení) jsou navíc opravdu působivé, bohužel třeba tu Bibli si zase mohl odpustit. Herecky nikdo nepropadl (to by taky bylo, u takových jmen), ale vyčnívá jen Djimon Hounsou. Tento film potřeboval dost prostoru na celý příběh, ale přesto si myslím, že mohl být minimálně o dvacet minut kratší. I přesto ale musím hodnotit výš než Schindlerův seznam, jehož věhlas bohužel zastiňuje právě (dle mého, lepší)Amistad.

I když se na první pohled jedná o povídkový film, není tomu tak. Všechny tři příběhy jsou dokonale provázané jak autonehodou tak myšlenkami. Důležitým prvkem celého filmu jsou psi, hlavně ten jeden (Negro), který se z milého psa díky lidem stává zabijákem a pak zase přítelem člověka, což vidím i jako analogii příběhu profesora-zabijáka. Tento muž je také jistou hranicí mezi světem z úvodního příběhu a světem části druhé a dokazuje nám, že hranice mezi nimi je jen tenká a jsou to lidé okolo nás, kdo celé naše životy ovlivňuje. K celému tomuto myšlenkovému komplexu se pak přidává dokonalá režie (debut snů), hudba a úžasní herci. Opět se klaním, pane Iňárritu.

Klasickou břitvovou scénu netřeba komentovat. Ale je zde další kopa zajímavých nápadů.

Dosti depresivní snímek, jenž dokáže člověka okouzlit svou poetikou a také donutit k zamyšlení. Ne každý bude asi nadšený, protože divák navnaděný srovnáním s kukaččím hnízdem bude zklamán, ale těm, kteří se od (zbytečného a nesmyslného) porovnávání oprostí, se dostane opravdu nádherného zážitku. Na něm se výrazně podílí i hudba, kterou neskládal nikdo jiný než Sigur Rós. Velkou pochvalu zaslouží také herci, kteří předvedli opravdu dobré výkony, ale z nichž jasně vyčníval Ingvar Eggert Sigurðsson, jenž se do své postavy opravdu vžil a věřil jsem mu každý záchvat i slzu. A dokonce se i přes velmi depresivní vyznění filmu dočkáme i několika odlehčení v podobě úsměvných momentů, ale je jich právě jen tolik, aby nenarušily atmosféru snímku.

Surrealistické drama, které překvapí svou realističností a mrazivou aktuálností. Jde o nádhernou, lehce divadelně laděnou, sociologickou a psychologickou studii člověka v kritické situaci. A také obrovskou levicovou kritiku "vyšších vrstev společnosti", kde pak závěr celou tuto myšlenku dovede k dokonalosti. Je možná trochu škoda, že herci nebyli typově výraznější, a proto jsem si je občas pletl (teda hlavně herečky). Ale to je jedinou kaňkou na jinak neposkvrněném beránčím rounu tohoto Bunuelova sarkastického plivance do obličeje společnosti.

Miluju Woodyho i Diane, ale i přes výborné vtipy jsem tomu plně na chuť nepřišel...možná až zestárnu.

Pocta němé kinematografii, které se snaží snímek přiblížit i atmosférou, ale to se mu nedaří (jestli je to vůbec v dnešní době možné). Opravdu je to tak, že zde forma vítězí nad obsahem, protože příběh je opravdu jednoduchý, ale zato výtvarné zpracování a hudba se opravdu povedly. A také mám pocit, že bylo zbytečně použito hákového kříže a davidovy hvězdy, protože to ve mně vzbudilo jen myšlenky na prvoplánovost a jakousi pózu. Ale zase nemohu říct, že bych se u filmu nudil, což je rozhodně pozitivní.

Tak od Antikrista jsem čekal hodně a film mě nezklamal. Nebyly to jen samoúčelné brutální scény, jak film prezentovala média, Antikrist má svou zvláštní poetiku, a to jak obrazovou (prolog je snad ještě lepší než zbytek) tak i dějovou, kterou né každý asi objeví a stráví.

Poslední dobou mám na filmy o běhání štěstí:-) Tady to však, ať si říká kdo chce, co chce, není jenom o cestě tam a zpět, ale vidím zde i varování před naším způsobem života (dítě na pyramidě). Ale hlavní devizou Apocalypta je to, že má spád a člověka baví i svým zpracováním (i když ten digitál, no...). A herci-neherci také předvedli dobré výkony, přesně takové jaké měly být. Zkrátka Gibsonovi se tenhle film vcelku povedl.

Válečné filmy nějak zvlášť nemusím a ani tento ze začátku nevypadal na nějaké vybočení z řady. Ale nakonec se mi dostalo velmi pacifistického poselství a výborné poslední třetiny filmu, která svou existenciální atmosférou dostala celý snímek někam úplně jinam. Dále musím vyzdvihnout kameru a celkově vizuální stránku filmu, jež je opravdu úchvatná. Herecky taky nemám co vytknout, ale nejvíc na mě zapůsobil opravdu Marlon Brando, na něhož se opravdu vyplatilo čekat celou tu dobu. Ale i přes výše zmíněné klady mi přišel tento film bohužel až příliš zdlouhavý a občas jsem se musel prát s nudou, proto jen čtyři hvězdy.