Recenzie (74)
Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984) (seriál)
Bohužel jeden z těch seriálů, kde zhruba od poloviny každý další díl sráží celkový dojem. Od zpočátku normálního, sympatického a lidového kuchaře se postupně stává uvědomělý soudruh vedoucí, jehož charakterové klady jsou už značně předimenzované a nevěrohodné. Z prvních pěti hvězdiček jsem tak postupně došel až s bídou ke třem a i to jen kvůli zajímavým záběrům normalizačního pohostinství na "nejvyšší úrovni", které tehdy běžný člověk mohl jen sotva znát.
Chceme žít (1949)
Zpočátku, jak je patrno také z jiných komentářů, se opravdu jedná o zajímavé a realistické sociální drama, navíc poeticky laděné. Na konci pochodují proletáři přes spáleniště všeho původně slibného. Zajímavé zřejmě už jen pro mladičké vzhledy budoucích předních herců - Adamová, Heverle, Sovák.
Dravci (1947)
Předúnorová levičácká báchorka. Mládí světa vystřídá dravce. Ještě se netuší, že se zanedlouho ukáže, že vosy byly nahrazeny sršněmi.
Pravý rytier (2016) (TV film)
Další zbytečnost, kterou nemá smysl ani hodnotit ani komentovat.
Štědrý večer pana rady Vacátka (1972) (TV film)
Skutečný herecký koncert dvou es. Brodského mimika je tady fenomenální.
Modrý koberec (1972) (TV film)
Pěkná, dávno zapomenutá pohádka. To jsou ty mimo hlavní čas dávané černobílé popelky, zatímco v době hlavní na nás sypou dnešní uřvané barevné fúrie.
Ještě svatba nebyla... (1954)
O jednu hvězdu navíc za barevnost stylu "ORWOCOLOR". Trochu předchůdce Hudby z Marsu postavený naruby, ale méně ztřeštěnější a tudíž i méně zajímavá. Pravdou však je, že agitka již opouští ústřední motiv třídního boje a stachanovské práce a zaměřuje se na vedlejší téma společného souboru. Chtěli tím tvůrci sami alespoň trochu vyklouznout z dusivého prostředí stalinismu anebo šlo naopak o objednávku stranických ideologů?
Přítelkyně pana ministra (1940)
Určitě jedna z nejlepších selanek zlaté předúnorové éry.
Slasti Otce vlasti (1969)
Tak klasika to asi není, ale líbí se mi to více jak Noc na Karlštejně. Hodně správných a výstižných postřehů zde bylo řečeno. K tomu lze dodat, že nejvíce mi tam vadí ta populisticky plytká parodie středověké církve, prozrazující urputnou levicovou orientaci režiséra, třebaže doba vzniku snímku by mohla popřát méně angažovanému pohledu. Nepochybně je zde odezva na o tři roky starší Brancaleonovu armádu, která však je oproti tomuhle vynikajícím a nezapomenutelným filmem.
Španělé v Praze (1987) (TV film)
Až příliš fantaskní dialog, který spíše odráží myšlení současnosti, než tehdejší doby. Bez hereckého umění obou protagonistů by to spadlo jako domeček z karet.